„Všichni jsme myšlenky, které bojují o vlastní přežití.“– Chuck Palahniuk, Klub rváčů
Jak dlouho už jsi v projektu a co ti za tu dobu dal, nebo vzal?
Už to budou tři roky, co tu jsem. Co mi dal? Rozhodně rozhled na české literární scéně. Za ten jsem vděčná, neboť ráda podpořím tuzemské autory. Díky recenzím jsem si vytříbila styl, jakým chci lidem sdělovat své názory a pohledy na věc. A co mi vzal? Iluzi, že každý může psát. Pardon, ale ne každý na to má talent.
Jak vnímáš své působení v projektu jako redaktorka? Líbí se ti v redakci?
Já to vnímám velice kladně. :D Otázka, jak to berou ostatní. Jasně, někdy je to třeba i složitější, já jsem složitější, takže chuť se zdekovat je obrovská. Ale to je moje prudká povaha, dřív mluvím, než přemýšlím a často musím uznat, že to nebylo úplně ok.
Jak to vlastně v projektové redakci probíhá? Jak to vidíš ze svého pohledu?
To je otázka. Šéfová říkala, že si nemáme na co stěžovat. Takže všechno je super růžové. *mrk*
Kdybys měla své působení v projektu vystihnout nějakým knižním názvem, který bys vybrala?
John na konci umře – David Wong
Jak ty osobně vnímáš českou literární scénu?
Jako 'diskotéku'. Uprostřed parketu se vlní hvězdy večera, kterým často kloužou cvičky, a okolo postává pár nenápadných lidí, kteří nemají potřebu se předvádět.
Dáváš přednost české, nebo zahraniční literatuře?
Rozhodně kombinaci. Nemá smysl se vyhýbat knihám jen kvůli tomu, z jaké země jsou.
Máš nějaké oblíbené české klasiky?
Ale jo, svého Erbena. Já se prostě do něj zamilovala v dětství a jeho balady mě dost žhaví i teď. Jiného autora ani zahraničí tak v oblibě prostě nemám.
Jací jsou obecně tví oblíbení čeští spisovatelé?
Tak obecně z těch novodobých bych zvolila Miroslava Pecha, Martina Štefka, (ale jen ve vážných věcech… ty jeho rádoby vtipné knihy jsou fakt na odstřel) a Miladu Střítezskou.
Četla jsi už nějaké české knihy, které bys vážně nedoporučila?
Jo, jo a jo! Ne všechno by se mělo vydávat.
Jaké knihy ti za minulý rok utkvěly v paměti a čím to bylo?
Tak hned mě trkne Jihočeský horor… a ne, není to tím, že jsem v antologii publikovala. :D Každopádně hodně mě oslovil titul Hranice už nejsou, tati od M. Pecha a Achernar od Lumily Svozilové – to byla teprve pecka!
Pochlub se seznamem přečtených českých knih za rok 2021.
Projekt:
Odložená spravedlnost – Petr Čepek
Probuzení Louhi – Milada Střítezská
Nikdy se nepřestala usmívat – Martin Štefko
S Meluzínou sůl lízat / Milenci ze snů – Honza Vojtíšek/Miroslav Pech
O dívce, která vládla příběhům – Martin Drtina
Hlavně na to nemysli – Iva Hadj Mousa
Zrada: Strážci snů – Jasmina Petlach
Slyšet jeleny zpívat – František Šmehlík
Slavná Nemesis – Ladislav Klíma
Hranice už nejsou, tati – Miroslav Pech
Sex, drogy a bitcoiny – Dominik Stroukal
Rozsudek smrti – David Urban
Pekelný pastýř – Oskar Fuks
Tvář – Johana Kral
Nájezdník z Pustiny – Tomáš Sekerka
Otrok megaměsta – Tomáš Sekerka
Quỷ – Bedřich Březina
Mimo projekt:
Pozdravy záhrobí – Veronika Fiedlerová
Vymazlené vraždy – Milan Skála
Hřbitov trpaslíků – Petr Boček
Na které žánry se specializuješ? Proč právě tyto? Jaký k nim máš vztah?
Jednoznačně horor. Tenhle žánr mi prostě sedl už od nepaměti. Moje babička je expert na strašení. Do dnes nemám úplně příjemné pocity, když jsem venku potmě. Klekánice v jejím podání zažene domů i toho nejstatečnějšího z nejstatečnějších. Ta mrcha Klekánice péruje na obrovských pružinách, ze tmy svítí její jasně zelené oči a pod černý plášť bere děti, které zůstaly venku po setmění… brrr. Pak si štafetu vzala moje maminka. Dodnes mám v živé paměti večer, kdy kvůli bouři vypadly pojistky. Ocitli jsme se s bratrem a mámou bez světla. Mamka zapálila svíčku a do ruky vzala Kytici. V moment, kdy venku blesky křižovaly oblohu, a hrom burácel ve větru, jsme zahleděni do plamene slyšeli baladu o dívce utíkající se svým mrtvým milencem…
Pak se mě to drželo pořád. Ten pocit tajemna, napětí a strachu je svým způsobem jako droga. Já se chci bát. Poznamenávám, že já i můj stejně postižený manžel jsme oba strašpytlové. Takže když se venku něco šustne, vyhazuje mě ze dveří, abych se podívala, co to bylo. Já se naopak zahryzlá do rámu odmítám pustit. Ale prosím víc a víc hororu!
Co podle tebe může projekt čtenářům předat?
Objektivní náhled na díla. Jo, jasně, já vím, že spousta autorů by řekla, že někdy jsme subjektivní nebo zaujatí, ale otázka je, zda to spíš není o tom, že prostě jejich dílo není tak úžasné, jak si myslí. Fakt nesnáším, když si koupím titul na základě jakýchsi pofidérních hodnocení, který za to nestojí. Je i smutné, kolik autorů hodnocení ovlivňuje ve snaze prodat co nejvíce titulů.
Cítíš se jako součást projektu? Proč ano/ne? Máš možnost ovlivňovat jeho směr a vývoj?
Jistě, že se tak cítím. Nechci zrovna měnit směr, kam se projekt ubírá, já chci být součástí, ale už nemám kapacity věnovat se více něčemu dalšímu.
Je projekt jen o doporučování knih?
Z větší části ano. Ale slouží i jako zpětná vazba autorům.
Co podle tebe přinesou autorovi negativní i pozitivní recenze?
Upřímně? Z negativních recenzí asi vztek a chuť lynčovat recenzentku. Z pozitivní asi chuť recenzentku uctívat. Je málo autorů, kteří si z toho něco berou. Já jsem například byla velice vděčná a pyšná na Miladu Střítezskou, která po první recenzi na Ilusii – Harfeníci severu (a nebyla zrovna pozitivní) uznala, že ne všechno je ok. No a druhý díl? Spadla mi brada z toho, jak s tím pohnula a své chyby neopakovala. Ona prostě svým čtenářům naslouchá.
Pokud bys měla čtenářům doporučit jednu českou knihu, která by to byla?
Co ten Jihočeský horor, to se počítá? :D
Určitě už máš čtenáře, kteří pravidelně čtou tvé recenze. Co bys jim vzkázala, aby tě četli i nadále?
Že je třeba číst Gašparíkovou.
Mé literární předsevzetí: Už nečti každou kravinu, co ti padne do oka… Chytáš z toho tiky.
Komentáře
Okomentovat