Recenze: SLYŠET JELENY ZPÍVAT (František Šmehlík)

 Hrůzná smrt a vrah, který nemá zábrany

Za recenzní výtisk děkuji autorovi Františku Šmehlíkovi.
Chci zakoupit titul!


Mladý autor František Šmehlík v roce 2015 debutoval svou hororovou antologií Temné znamení. Po šesti letech se rozhodl přejít do vod románů a pod nakladatelstvím Argo vydal detektivní prvotinu Slyšet jeleny zpívat. Tento titul čtenáři často označují jako severskou krimi a my se na něj nyní podíváme zblízka. 

Osada Helašná se může zdát jako poklidné a romantické místo k životu. Když se zaposloucháte, uslyšíte z lesů i volání jelenů. Vše změní jeden večer, kdy je namísto toho slyšet ženský křik. Osadníci ráno naleznou mrtvou a znetvořenou dívku. Případ přijíždí řešit ostravská kriminálka v čele s Miroslavem Ladou, aby dopadli vraha, než znovu udeří. Jenže vyšetřování není tak přímočaré a sousedské vztahy v osadě jsou spletitější a temnější, než by se zprvu mohlo zdát. 

Příběh se odehrává v rámci třinácti dnů, popsaných v padesáti třech kapitolách er-formou. Vše otevírá prolog, v němž se na pár okamžiků setkáme se samotným vrahem, a ukončuje epilog, sloužící jako doslov osudů postav. Kniha uvnitř obsahuje (z druhé strany desek) ilustraci osady Helašná a bodů, kde došlo k vraždě a setkání s pachatelem. Osobně jsem se v průběhu čtení k plánku nevrátila. K vyprávění ani k dopadení zločince to není vůbec potřeba. 

Slyšet jeleny zpívat (František Šmehlík) – osada Helašná
Zdroj: archiv recenzentky


Nejvýraznějším rysem díla je mnoho postav a právě na ty bychom nějaký soupis možná i potřebovali. Pojďme si je přiblížit. Ostravská mordparta je složená z šesti členů. V titulu se prolínají příběhy mužů, ze kterých se nedá jednoznačně určit, kdo je protagonistou. Hlavní charaktery jsou posléze lehce zaměnitelné a ničím neohromující. Já vám je ovšem trochu představím. 

Jako první nám na scénu vystoupí čtyřiapadesátiletý šéf ostravské mordparty Miroslav Lada. Ten se často snaží své podřízené korigovat a ne vždy se mu to daří tak, jak by chtěl. Major David Krejčí, objevující se také na prvních stránkách, je sice hned na začátku popsán jako atraktivní muž, ale v průběhu děje se s ním setkává čtenář velice sporadicky. Pro Davida Krejčího se tak zapečetí možnost být favoritem. Zato Aleš Černý už na nás ze stránek vykukuje celkem častěji. Díky prudkému chování jej lépe zaznamenáme a autor nám i více naznačuje jeho zázemí a osobní život. Parťákem pro „zlého“ policistu je Václav Cesta. To, co Aleš Černý rozbouří svou horkou hlavou, Václav Cesta zmírňuje jistým klidem a profesionálním odstupem. I tento muž dostal více soukromí a lépe si jej pamatujeme. Předposledním z party detektivů je Petr Mráček, obětavý slušňák, jenž vlastně  ve vyprávění působí ze všech šesti nejvíc nejistě a rozpačitě. Posledním je nováček Roman Nitka. Toho se povedlo asi nejlépe oddělit. Roman se snaží okamžitě zapojit do vyšetřování, prožívá náhlou lásku a má i lví podíl na dopadení pachatele. Ke všemu vlastní i zvláštní charakterový rys a tím je neposedný koutek úst, vystřelující mu vzhůru při interakci s kolegy nebo ženami. O této vlastnosti si vlastně počtete téměř pokaždé, když na Romana Nitku narazíte. 

Pokud se vám zdá účinkujících málo, tak je ještě třeba započítat podezřelé, vyslýchané, sekretářky a druhou, okrajovou dějovou linii. Tolik aktérů na malém prostoru může jednoduše vytvořit zmatek, ale spisovatel jej dokázal udržet... tak napůl. 

Vtom se kousek od nich ozvalo praskání větviček. Něco je seshora obcházelo. Mířilo to k Arnoštově chalupě. Než však architekt vytáhl baterku a posvítil mezi stromy, praskání ustalo. Sloup světla ozářil jen nehybné smrkové kmeny. (str. 124)

Nejprve to, co se povedlo.
Jakmile se do Slyšet jeleny zpívat začtete, je vám jasný postup vyšetřování, podezřelí, svědci a každý z nich má své charakteristické povahové rysy, postranní úmysly a jednoduše řečeno mají hloubku a jsou uvěřitelní. Ale u několikačlenné mordparty už to začíná být hodně nepřehledné. Na začátku má autor snahu je rozlišit výraznými rysy – široká ramena, sportovec, elegantní starší muž. Bohužel to nestačí k tomu, abyste si hned jasně pamatovali, kdo kam patří a co od něj třeba očekávat. Když to vezmu kolem a kolem, tak textu nejvíce škodí právě přemíra detektivů, jejich osudy tak čtenáře nemají šanci zasáhnout, přestože se týkají citlivých témat, jako je založení rodiny, zdravotní problémy nebo smrt. Kriminálce netvářící se jako série by postačil jeden vyšetřovatel, aby bylo možné si k němu vytvořit větší vztah. 

František Šmehlík vsadil na spletitost příběhu a témat, jako jsou Romové, nejen sexuální sadismus a homosexualita. Knize dominuje jedna scéna, po které vám nebude vůbec dobře a možná pak budete na maso pohlížet jinak než doposud. Vystavění děje nese i známky gradace, ale v jednom okamžiku dílo zpomalí, uvolňuje se a nabírá sílu na další vlnu napětí. Spisovatel každopádně komplikoval kriminální zápletku tak, aby sváděla ze stopy, až vznikla spousta vedlejších situací, vypadajících nedotaženě. Konečné vyvrcholení je přeci jen uspokojivé, vše logicky zapadá a je věrohodné, čtenář si tedy smlsne na promyšlené kriminálce, jež svými motivy, kombinovaností a brutalitou opravdu připomíná severské krimi – krom postav, tam už to zavání Hrou o trůny. 

Kapitán Roman Nitka nosil ve svých osmadvaceti letech pečlivě upravené strniště, které délkou přesahovalo vlasy na vyholených skráních. Oči měl neustále trochu přimhouřené, což ještě umocňovalo husté obočí. Jeden koutek tenkých úst se mu bezděčně zvedal, a co chvíli tak na Romanově tváři vyvolával dojem drzého úšklebku, který dráždil ženy i nadřízené, ty druhé s méně příjemnými následky. (str. 17)

Proč po titulu sáhnout?
Určitě se nedá zapřít čtivost, živé dialogy, na kterých vše stojí, a kvalitní příběh z prostředí Moravy. Slyšet jeleny zpívat mohu rozhodně doporučit všem milovníkům detektivek a thrillerů. Autor sice využívá drsné scény, ale s opatrností, takže asi krom jednoho momentu se nemusíte bát o snědenou večeři. Radost mi přináší fakt, že se jedná o románovou prvotinu a můžeme očekávat, že se František Šmehlík bude brousit jako diamant a na literární scéně objevíme českého Nesbøho.

Obálka publikace mi přijde naprosto geniální. Ač nápis hlásá Slyšet jeleny zpívat, z vazby na nás uhrančivě kouká daněk. Osobně to neberu jako negaci, pokaždé mě ta chyba naprosto pobaví. Ale když opomenu daňka, po vizuální stránce se mi líbí zpracování jak přebalu, tak knihy samotné.


V horské osadě v Beskydech byla nalezena brutálně zavražděná dívka. Vše nasvědčuje tomu, že se stala obětí sexuálního maniaka. Šéf ostravské mordparty Miroslav Lada rychle dojde k přesvědčení, že vrahem musí být někdo z místních. Jeho tým i s novým operativcem Romanem Nitkou rozplétá vztahy mezi sousedy a souvislost s drogovým byznysem. Postupně se seznamují se všemi obyvateli osady, zneuznaným hudebníkem, věčně nemytým pasákem koz nebo váženým, ale nerudným architektem a jeho slabomyslným synem. Do vyšetřování se brzy začnou promítat osobní životy kriminalistů. Všichni mají stejný cíl, ale každý jinou motivaci k dopadení vraha. Dokáží se sjednotit a zbavit odlehlý kraj monstra? A stihnou to dřív, než vrah udeří znovu?

Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2021
Žánr: detektivka, krimi
Počet stran: 328
Vazba: pevná

Komentáře