Když prší, příběhy se smývají
Rodinné nakladatelství Lirego se věnuje autorům s náležitou péčí. Vydává především tuzemské autory v různých žánrech, není tedy problém si u něj vybrat to pravé. Právě Lirego publikovalo novou knihu Martina Drtiny – překladatele a moderátora z Českých Budějovic. Spisovatel má za sebou již jednu fantasy Ve zdech a v žánru pokračoval i s titulem O dívce, která vládla příběhům. Tomu se budeme věnovat v následující recenzi.
Když jednoho slunného rána vyrazí Petr v Českých Budějovicích na kávu, netuší, že se jeho život definitivně změní. Potká záhadnou Šah, jež říká, že je strážcem příběhů. Do náhlého kolotoče událostí Petr vtáhne i kamaráda Berta, neteř Elišku a synovce Tomáše. Do podivné známosti však vpadne stín v podobě hrůzného Beze. Kdo to je? A proč jim usiluje o život?
Dílo je rozděleno na čtyři části: Prázdniny v Budějovicích, Jinde, Smrt nad ránem a Uroboros, psané v er-formě. Kniha sleduje převážně čtyři postavy – Petra, Berta a dvojčata Elišku a Tomáše. Setkáme se i s typickým, čistě negativním antihrdinou Bezem. Boj dobro versus zlo může velice rychle začít.
Román O dívce, která vládla příběhům by se dal svým způsobem rozdělit na dva žánrové okruhy. Čisté pohádkové fantasy, kde poznáme magii příběhů, bytosti ze známých pohádek, mýtické postavy, a hrdinové – ať dospělí, nebo dětští – řeší problémy s lehkostí a dobrými úmysly. V této chvíli jsou malá Eliška a Tomáš téměř nepostradatelnými průvodci. Jejich působení v knize je opravdu příjemné a díky tomu by titul byl vhodnou volbou pro náctileté čtenáře.
Jenomže druhým okruhem je hororové fantasy, ve kterém nejdeme daleko pro vulgarismy, násilí a krev. V tomto prostoru jsou pak známé pohádkové bytosti, jako třeba královna Mab ve svém skořápkovém povozu, protivné, sprosté a arogantní. Nešlo by ani o to, že by autor používal detailní popisy hrůzných scén, ale celkově do toho nezapadají Eliška a Tomáš. Krom toho, že jsou v těchto fázích taháni jako koule na noze, se o ně nikdo nezajímá. Stoprocentní bude, že z dětí jistě nevyrostou spořádaní občané, ale naprosto deprimovaní jedinci, kteří by mohli zadat téma dalšímu pokračování. O dětech, které se úplně zbláznily.
„Dobrá Morrígan!“ opět vykřikla Mab. Petr si všiml, že na ni Eliška, Bert i Tomáš vyděšeně koukají. „Ta káča pitomá. Já ji varovala. Ale ona ne, musela dělat kraviny a teď to má. U Oberona, to je průser. To je takovej průser! Co teď budeme dělat? Co, sakra, budu dělat já? A jak jste se sem vůbec dostali?“ otočila se královna zpátky na Petra.“ (str. 131)
Martin Drtina sloučil fantasy pro mládež s hororem pro dospělé a škaredě se to podepsalo na charakterech. Zejména Eliška se často chová jako dospělá, i když snahou autora je to v jistých momentech neúspěšně vysvětlit. Někdy situace mezi aktéry eskaluje tak vysoko, že čtenář čeká jak akci, tak reakci, ale nic se ve skutečnosti nestane, případně až za několik stránek. Nejvíce zklamání mi přinesla Šah, strážkyně příběhů. Je jasné, že někdy je trochu složité svést hrdiny dohromady a nechat je seznámit se. V knize je to ale tak uměle našroubované, že se Petr, který Šah potkává, zachová přesně tak, aby způsob příběhu vyhovoval. Každopádně je těžké zjistit, proč se vlastně Šah objevila konkrétně v Českých Budějovicích a zasvětila do svého poslání zrovna Petra a Berta. Jediný, kdo má pro své motivy nejsilnější důvod, je záporák Bez, který na Budějovice uvrhne zlo a zmar. Ve finále je pak nejzajímavější postavou v titulu.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Co na knize O dívce, která vládla příběhům oceňuji, je zajímavý nápad o strážcích příběhů, který čtenáře rozhodně okouzlí. Námět bych viděla nejlépe v čistém fantasy, kde by se mohl rozvinout a učarovat. Je škoda, že se autor nebyl schopen rozhodnout, kam se vyprávění bude ubírat, a vytvořil něco mezi tím a tamtím. Je vidět, že Martin Drtina psát umí. Dílo se čte lehce, bez krkolomností. Hluchá místa se téměř neobjevují, ale s postavami by bylo třeba lépe pracovat. Pořád se nedokážu smířit s tím, že po brutálním masakru draka na příslušníky policie, je možné, aby se incidentu všichni zasmáli, až se za břicho popadali, a děti byly naprosto v pohodě. Ty jsou ale vlastně stejně každému celkem volné.
„Ozvalo se zakřupání praskajících kostí a výkřiky obou mužů přešly v děsivé bublání, než ztichly docela. Drak zamával křídly a za pár vteřin byl pryč. Svist jeho křídel brzy zmizel v nočním tichu.“ (str. 253)
Takže co tedy očekávat od titulu O dívce, která vládla příběhům a komu bych ho mohla doporučit? Vhodný bude pro někoho, kdo má rád experimenty. Hororového fanouška rozhodně nebude bavit ta dětská část a pro mládež to bude zase zbytečně násilné. Román na druhou stranu ukrývá povedený, funkční a neotřely nápad. Jsem v hodnocení hodně rozpolcená, neboť světy, jež autor svedl dohromady, v této podobě jednoduše nejdou dohromady.
Obálka se nakladatelství velice povedla. Na první pohled je zřejmé, že se bude jednat o temnější četbu. Grafika přitahuje pozornost a láká k nákupu. Co bych vytkla, je tisková chyba, kaz, který se v knize vyskytuje na cca deseti místech, a to chybějící písmena. Je zřejmé, že se nejedná jen o jednu vadnou knihu, neboť na to již čtenáři poukazovali.
Anotace:
Mělo to být obyčejné léto v Českých Budějovicích. Dva kamarádi Bert a Petr řeší své osobní problémy, když jim do životů vstoupí tajemná dívka Šah. Tvrdí o sobě, že je Strážkyní příběhů, že svět očišťuje od jejich energie, aby se nestaly skutečností, a na každém kroku ji provázejí podivnosti. Příběhy začnou ožívat, ty známé i ty zapomenuté, a když se do toho zamotá ještě Šahin šílený bratr, v ohrožení nebudou jen Petr s Bertem, ale celý svět…
Rok vydání: 2020
Žánr: fantasy, horor
Počet stran: 304
Vazba: měkká, brožovaná
Komentáře
Okomentovat