Můžu být zlý člověk, ale dobrý táta?
Nakladatelství Argo, zabývající se převážně překladovou literaturou, nám v roce 2021 představilo i hororovou novelu Miroslava Pecha Hranice už nejsou, tati. S autorem jsme se mohli setkat při recenzi Dítě tmy nebo Milenci ze snů, kde psal v tandemu s Honzou Vojtíškem. Čtenáři jeho dosavadní díla milují a my se nyní podíváme na jeho horkou novinku.
Rodiče by měli své děti chránit před vším zlým. To by chtěl i Jakub. Ale nejde to, když mu svět hází klacky pod nohy. Noční můra začíná, když si úřady přicházejí pro jeho dceru. Muž schopný čehokoliv musí jednat, a tak se společně se svým děvčátkem a králíkem Džokym vydávají na útěk. Za nimi se však táhne něco temného a plného zloby, něco, co promění krvavý útěk na cestu sebepoznání a uvědomění.
Titul je rozdělený na dvanáct krátkých pojmenovaných kapitol. Ty sledují z pohledu třetí osoby osud táty a dcery, jak jsou nazýváni téměř po celý čas knihy. Novela je postavená zejména na dialozích. Hlavní zápletka postupně dostává více hran a rysů, nikam neodbočuje ani se nevětví. Děj se odehrává chronologicky s retrospektivou, jež byla využitá k rozuzlení.
Ve vyprávění jsou stěžejní dvě postavy - Jakub a Markétka. O otci Jakubovi se dá říct spousta věcí, ale určitě ne v dobrém. Představuje zlou stranu, ale i přesto děj sledujeme jeho očima. Zvláštním jevem je, že i přes odpor, jenž k němu díky chování můžeme cítit, se ho snažíme pochopit. Je až frustrující, kolik nám toho o postavě autor neřekl a můžeme se jen dohadovat. Na druhé straně máme čisté dobro v podobě dítěte. Markétka utíká společně se svým tatínkem a plyšovým králíčkem Džokym. Maličká dívka je právě takový element, který vás nutí dychtit po tom, jak příběh dopadne. M. Pech možná až moc vsadil na dětskou naivitu a loajálnost, neboť se ani ve vyhrocených situacích nijak nevychyluje ze striktních mantinelů.
Byla noc. Seděl v lese na pařezu. Na jednom koleni měl usazeného myslivce, na druhém jeho syna, kterému chyběla téměř celá hlava. Myslivec měl tvář otočenou ve sto osmdesáti stupňovém úhlu a zíral mu do očí.
„Kanci přemnožení,“ řekl myslivec.
Táta pokýval hlavou.
Chlapec zvedl ruku, aby se podrbal, ale nahmatal jen prázdné místo.
O kousek dál ležela žena od sociálky. Klečela u ní Markétka a olizovala jí tvář. (str. 120)
Kniha se čte díky velké míře rozhovorů rychle a děj uhání kupředu. Dá se tak dá přečíst za jeden večer. Pak budete mít nejspíš problém usnout. V ději se prolíná snový svět s útěkem otce a jeho čtyřleté dcery před zákonem. Hranice už nejsou, tati mají vážně děsivou atmosféru a místy připomínají Pechovo další dílo Milenci ze snů. V obou případech spisovatel dokazuje um vzbuzovat ve čtenáři odpor nebo hrůzu. Násilné scény nejsou do detailu popisované a vzniká prostor pro čtenářovo fantazii, které se meze nekladou. V určitých momentech je však autorova skromnost na slova ke škodě. Ve vyprávění se dostáváme i k situacím, které potřebují více motivace. Opadlo by tak podezření na samoúčelnost a vybudovalo detailnější psychologii protagonistů či v Pechově případě častěji antagonistů v hlavních rolích.
Hranice už nejsou, tati kombinují psychologický thriller s duchařským hororem a vkládají mezi řádky citlivé téma rodičovství. Celá novela se opravdu dá shrnout větou, kterou jsem použila v titulku. Můžu být zlý člověk, ale dobrý táta? I přesto, že je to útlá knížečka nepochybuji, že v sobě nese mnoho. Spisovatelův styl psaní i zvolená témata se setkávají s oblibou u čtenářů a není se čemu divit.
Zdroj: archiv recenzentky |
Knihu rozhodně doporučuji. Pokud bych mohla, rovnou bych vám ji vnutila. Myslím si, že na své si přijdou i ti, co obvykle horor nečtou. Ale musím vás varovat! Dílo obsahuje krvavé scény a násilí.
Táta má starostí až nad hlavu. Vlastně se mu všechno tak trochu vymklo z ruky. A tak sebere dcerku a prchá. Před policií, před přízraky, před sebou. Ale následkům svých činů člověk neunikne.
Miroslav Pech, známý svými autobiografickými novelami Cobainovi žáci a Otec u porodu se tentokrát věnuje jinému žánru – psychothrilleru. Věrní čtenáři se však mají čeho chytit – motivy rodiny, strachu z vlastního selhání a lásky k béčkovým filmům zůstávají. Jenom té krve je o pár litrů víc.
Komentáře
Okomentovat