Recenze: ILUSIE – PROBUZENÍ LOUHI (Milada Střítezská)

 Historie se probouzí a s ní i Louhi

Za recenzní výtisk děkuji autorce Miladě Střítezské.
Chci zakoupit tento titul!

V roce 2019 se na knižním trhu objevila kniha Ilusie – Harfeníci severu, kterou vydala Milada Střítezská pod vlastním nakladatelstvím Ilusie Publishing. Ve stejném roce následoval druhý díl s názvem Ilusie – Dědicové Tuonely, jejž jsme pro vás také recenzovali. A díky velikému úsilí autorky i v roce 2020 jsme se dočkali nového pokračování, Ilusie – Probuzení Louhi, na které se společně podíváme. Publikace Ilusie jsou fantasy ságou, která má do budoucna čítat osm knih, je ale možné, že se počet ještě může změnit. Rozsáhlé vyprávění, motivované finskou historií a mytologií, je skvostným zástupcem fantasy žánru v tuzemských vodách. 

Královna severu Sarai prošla podsvětím Tuonely, vyhrála bitvu s nebezpečným a legendárním kovářem Svarogem a vrací se zpět na sever. Jenže již není vše takové, jaké bylo, a rodinné vazby poznamenané válkou se trhají lehčeji než nit. Aby toho nebylo málo, v severské zemi se rozmohl nebezpečný, krvavý kult a Sarai se musí potýkat navíc s královskými povinnostmi a politikou. Podaří se nezdolné vládkyni i nyní porazit nepřátele, kteří neútočí pouze mečem? 

Zdroj: archiv recenzentky

Titul je rozdělen do třiceti tří nepojmenovaných kapitol, jak je zvykem, a zakončených Intermezzem. Třetí díl se naopak od předešlých uskromnil na sledování dvou dějových linií, které se pravidelně střídají. Jedna sleduje plavbu královny Sarai, její politické tahy, boje a intrikaření. Druhá bývalého krále Perttu, jenž se na severu zotavuje z válečných zranění a má až nad hlavu starostí o své dva dospívající syny. Publikace je poprvé doplněna o mapu světa, kterou čtenář nalezne na druhé straně obálky. Je tak možné si představit, kde se děj odehrává a kam mají hlavní hrdinové namířeno. Co ještě Probuzení Louhi přináší krom příběhu, jsou černobílé ilustrace, vizuálně doplňující aktuální dění. Výjevy jsou svým stylem malby možná lehce ponuré, ale do celkového kontextu se hodí. 

„Dětský obličej se bolestně stáhnul a rty se zachvěly. Jeho brada se třásla a z očí mu začaly proudit slzy, když přiznával: „Zabil bych pro ni i draka.“ (str. 234)

Charaktery, jež vystupují v pokračování, jsou na základě nově vystavěných mantinelů autorky pevněji uchopené a nestane se tak, že množství postav čtenáře zahltí a vytvoří nepřeberný zmatek. Je to skvělé zlepšení pro tak rozsáhlou ságu. Probuzení Louhi přijmulo i některé vedlejší aktéry z předešlých knih jako hlavní a vyprávění má tak i svěží náboj. 

Zdroj: archiv recenzentky

Fanoušci Ilusie se mohou znovu setkat se Saaru, rozhodnou vládkyní Alatey, vzteklou válečnicí, starostlivou matkou i vášnivou milenkou. Královna je vystavena nelehkým překážkám, které musí pro dobro své země, rodiny ale i pro záchranu vlastního života a totožnosti podstoupit. Nyní má však po boku muže, jenž na sebe přebírá část jejího údělu. Niilo je právě oním charakterem vystupujícím v pokračování do popředí a stává se novou hlavní postavou. Upřímně mohu říct, že se jedná o prvního muže hodícího se k Sarai. Na scénu přišel pořádný chlap a získal si jak srdce královny, tak i mé. Protiklady se přitahují a ne jinak je tomu i u této dvojice. Niilo vyniká svou odvahou, klidnou duší, loajalitou a velkou mírou empatie. Není totiž jednoduché vyjít se ženou, jako je sama královna, ale to už je nám jasné od první řádky. 

Zatímco se královský pár vydává na diplomatickou cestu přes Tursovo moře, v severské zemi Alateye sledujeme osudy bývalého manžela Perttu, jeho dvou synů, šamana Tomiho a jeho rodiny. Politika v této linii nehraje téměř žádnou roli. Příběh plně zaměstnávají chlapci Eino a Väino. Sourozence autorka nešetřila a potýkají se tak se strašlivými problémy. V mladším Einovi se probouzí dračí podstata, jež jej ohrožuje na životě, a Väino se vydává na cestu šamanství. Naštěstí oba chlapce i jejich válkou zasaženého otce provází nabručený Tomi, který má však srdce na pravém místě a nabídne pomocnou ruku.

„Natáhla ruku a sledovala, jak se v dálce zdvíhá jedna vlna do výšky a přerůstá ostatní. Ruka klesla a v tu chvíli se roztříštila i vlna, jako by narazila na neviditelný útes.“ (str. 145)

Je obdivuhodné, jak se spisovatelka každým vydáním zlepšuje. Za pochodu reaguje na negativa objevující se v recenzích a prakticky své chyby neopakuje. Zda je to reakce na názory, nebo pouze intuitivní práce s textem, to nedokážu odhadnout. Každopádně vymizely trapné vtipné scény a zmatek, kdo na koho mluví. Milada Střítezská má úžasnou slovní zásobu, povedeně vystavený děj a živé obrazy, do kterých vtahuje neuvěřitelnou silou. Zejména v Probuzení Louhi je patrné prolínání děje a událostí s prvním dílem Harfeníci severu. Sága tím dává najevo, že není jen prvoplánová, ale celkový obraz se skládá stejně jako puzzle a každý kousek má své místo. V pokračování Ilusie je více pohlcující vyprávění o chlapcích v Alateye. Přeci jen politika, která nyní část se Sarai provází, není tak sexy, jak by se mohlo zdát.

Publikace aktuálně čítají mnoho stran a s vyvíjejícím příběhem se nabízí otázka, zda už nyní autorka nevyčerpala hranice gradování globální dějové linie. Právě charakter Sarai trpí velikášstvím a upřímně se bojím stagnace postavy, a nikoli vývoje. Co může být další kámen úrazu, jsou hlavní záporáci. I do této role byly obsazeny celkem těžké kalibry. Celkově to může přinést přehnané prvky, které titulu ublíží. Co přinese dalších pět publikací, mě samotnou zajímá a doufám, že Milada Střítezská opět překvapí, nyní se jí to stále daří. 

„Dračí křik, bolestný nářek prastarého tvora se nesl krajinou. Trpící zvíře kvílelo skoro melodicky a kývalo velkou hlavou ze strany na stranu.“ (str. 451)

Co tedy můžeme od Probuzení Louhi očekávat? Určitě pozvolný návrat do světa Ilusie, hrdinské činy, bratrské pouto, přátelství, lásku, ale také intriky a nepřízeň osudu. To, na co jsme si doposud zvykli, zůstává a čtenář si tak užívá svět, který mu je předkládán. I přesto, že knihy autorky jsou objemné, nesetkáte se s nudnou výplní ani hluchými místy. Vše je propracované bez logických chyb. Příjemným faktem zůstává, že ačkoliv se jedná o fantasy epickou ságu, nemusíte se pracně orientovat v rodech, jménech, názvech a mapách. Díky tomu se vše čte jednoduše bez krkolomností, na kterých často fantasy krachují. Jak silně se autorka opírala o finskou mytologii, nedokážu odhadnout.

Zdroj: archiv recenzentky

Knihu doporučuji všem fantasy nadšencům a těm, co hledají dobrodružství na delší dobu. Pokud  je ovšem někdo, kdo s tímto žánrem začíná, je Ilusie i tak dobrou volbou. Pro ty netrpělivé, kteří už vyhlížejí další díl, může být dobrá zpráva, že autorka pokračování Báje o Valgirovi hodlá vydat v roce 2021. 

Vazba již od druhého dílu nese jistou známku kvality. U prvotního titulu se začala odchlipovat při čtení, což je škoda. Vizuálně Ilusie neodbočuje od zvolené grafiky, krom přidání mapy a ilustrací, což můžou čtenáři pouze uvítat. Jednoduché motivy s hlubším významem jsou pro spisovatelku jednoduše typické. 

Anotace:
Obrovská plocha severského moře ukrývá prastaré legendární netvory. Z hlubin lidských vztahů se ale vynořují mnohem děsivější přízraky. Jak se vyrovnají hrdinové příběhu s novými okolnostmi ve svých životech, s cestami do neznáma a neprobádanými místy na mapách? Nový příběh Ilusie se věnuje vztahům mezi otci a syny, mezi lidmi, kteří se navzájem odcizili a hledají k sobě cestu. Na většině cest ale leží sníh a jiné vedou napříč Tursovým mořem. Třetí román s fantaskními prvky, inspirovaný finským eposem Kalevala, sbírkou Kanteletar a severskými legendami, zavede čtenáře opět do země tisíců jezer. Šamanské bubny probudí tajemné lesní tvory, a zatímco země bude šeptat o původu draků, na moře vyplují lodě, mířící k vzdáleným břehům míst, která zatím nebyla objevena.

Nakladatelství: Ilusie Publishing

Série: Ilusie (3.)
Žánr: fantasy
Rok vydání: 2020
Počet stran: 474
Vazba: brožovaná