A co když ve vesmíru nejsme sami?
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Nakladatelství Pointa, jež otevírá brány všem ambiciózním psavcům, v roce 2021 vydala i románovou prvotinu jednadvacetiletého Filipa Kurečky. Sci-fi román V prázdnotě si konečně mohou čtenáři užít v tištěné podobě. Pojďme se společně podívat, zda nám mladý autor přináší něco nového a neotřelého, anebo jestli zmizí v propadlišti tuctových sci-fi.
Vesmír je místo lidmi obdivované a respektující. Snad nikdy nevzniklo tolik otázek, na které lidstvo nemá, anebo marně hledá odpovědi. A pak přichází ten velký otazník: A co když nejsme sami? Když se Pavel Procházka probudí sám z kryospánku na kolonizační lodi Destiny, zeptá se sám sebe nejen na to. Hluboko v tmavém a nebezpečném kosmu čelí nástrahám a něčemu, co mu usiluje o život. Dokáže se ztrátou paměti dopravit Destiny do cíle? Stihne se k němu včas dostat nově vyslaná kolonizační loď Daidalos?
Dílo je rozděleno na dvě hlavní části: Destiny, Proxima Centauri a mezičást Daidalos. Čtenáře pak čeká třicet tři kapitol s určením času a místa, kde se děj odehrává. To vše uzavírá epilog. Kniha je zprvu psána jako deníkové záznamy v ich-formě z úhlu pohledu Pavla Procházky, jenž se neplánovaně probouzí ve své kryokomoře na vesmírné lodi. Poté se linie Pavla střídá s vyprávěním ženské hrdinky Alison Reevesové psaným naopak v er-formě. Reevesová nakonec příběh ovládne a ve druhé polovině sledujeme hlavně její osud. Epilog byl věnován opět první osobě a Pavlovi. Vyprávění je chronologické s retrospektivními vsuvkami a odehrává se v rozmezí přibližně dvou let.
Titul V prázdnotě neobsahuje nijak závratný děj. Vlastně jde jen o nedostavěnou loď s úkolem kolonizovat planetu v Proxima Centauri. Jak bývá zvykem, po cestě se poškodí loď a jeden člen z posádky se probudí se ztrátou paměti. Následuje sled událostí, který je běžný, často využívaný – ničím nový a neotřelý. F. Kurečkovi se ani tak příběh nezdál dost akční, a tak si ho rozhodl zkomplikovat a přivzal si k tomu finanční podvody, umělé inteligence, jenž chtějí mít nadvládnu nad lidmi a kolonizaci Měsíce. To, a ještě více předkládá na necelých tři sta stranách.
Nejprve se na scéně objevuje neznámý muž, zapisující své zážitky po probuzení na lodi Destiny. Dohromady zaznamená čtrnáct dní. U postavy se projevuje ztráta paměti a chvíli trvá, než si vzpomene, kým byl. Pavel Procházka vykazuje zvláštní anomálie v chování i s přihlédnutím na to, jaká je jeho profese, a i s ohledem na amnézii. Pavlův charakter je nejednoznačný, ale kvůli tomu, aby jeho pobyt na lodi nebyl tak nudný, dostává přehršel odvahy a málo sebezáchovy. Čtrnáct dní na zdevastované lodi se tak rázem nabije akcí a napětím. Jednoduše se pak stane, že akčnost vyhraje nad logikou a zraněný trosečník putující vesmírem za dva dny po svém prvotním vážném zranění ani nevzdechne. Smutné je, že snad největší starostí hrdiny je, proč jsou toalety tak daleko od jeho ubikace. Kde se na lodi vzal agresivní mimozemšťan, to zůstává záhadou. Bohužel v dramatických okamžicích chybí jiskra, a tak je čtení nezáživné. V úseku vyprávění v první osobě hrdina promlouvá ke čtenářům formou otázek nebo konstatováním.
Zatímco čekáme, co se vyvrbí z Pavlovy nezáviděníhodné situace, zaskočíme si ještě na Zemi za Alison Reevesovou, generální tajemnicí společnosti ESEC, která se podílela na vypuštění Destiny do vesmíru. Jsme tu hlavně kvůli tomu, abychom se dozvěděli celkem nešťastnou věc a to tu, že celý svět, prahnoucí po osídlení nové planety, odsoudil všechny na palubě k pravděpodobné záhubě. Alison Reevesová vystupuje jako sebevědomá a odhodlaná bytost, odhalující finanční machinace při výstavbě lodi. Vysvětlení a celý podvod nakonec nedává smysl a balancuje na hranici naivity, ale spokojit se s tím musíte. U Alison Reevesové ještě zůstaneme, neboť v příběhu spolu s ní skáčeme o dva roky vpřed, kdy se nalodí na Daidalos. Lepší a modernější vesmírnou loď, než byla jeho starší sestra. Pro Alison nastává nová kariérní dráha, což ve vás vzbudí moře pochybností, jelikož u postavy postrádáte klíčové schopnosti, které by pro pozici potřebovala.
Problém celého titulu je, že autor začal stavět na jednoduchosti a pak přidával tolik problémů, které ve finále nejsou ani uspokojivě vysvětleny. Často načrtne situaci, kde se sami u čtení zastavíte, a to ať jste léty omlácený „sci-fista“ nebo laik, co by s tímto žánrem chtěl teprve začít. Je pravda, že po čase se F. Kurečka smiluje a něco dovysvětlí a dořeší. Několikrát se na stránkách setkáte s dost divokou a neukočírovanou hloupostí, jako je třeba dovážka čtyř tun masa do měsíčního města Artemis, a to každý měsíc. Replika postav je pak hodně úsměvná:
„Maso tu jíme jen v neděli a ve svátky. Dovézt sem kilogram masa stojí spoustu peněz a Artemis na tom ještě není tak dobře, abychom si mohli dovolit maso dvakrát týdně.“
„Tak to bych nedokázal,“ svěřil se Mark a odsunul prázdný talíř. „Bylo to dobré, ale maso by mi asi chybělo,“ uznal.
Je třeba si i po vypočítání nákladů na dopravu masa na Měsíc, (i když by to šlo řešit určitě jinak) uvědomit, že Mark je kolonista z Daidala, tedy že bude osidlovat novou planetu bambilion světelných let daleko. Jakmile i vám dojde, že asi zabijačkové hody si jen tak neužije, začne vám ho být upřímně líto. A pak se začnete litovat sami. Od druhé poloviny zažijete něco jako vědecko-fantastické utrpení. Dialogů, kterým chybí hlava a pata je požehnaně stejně tak i nerozumnému chování postav, ohrožující hned několik stovek životů.
F. Kurečka se snažil a nikdo mu nemůže upřít jeho zájem o vesmír a sci-fi, ale na kvalitní knihu předvedl řemeslně málo. Styl psaní je jednoduchý a malá slovní zásoba je až citelná. Tam, kde spisovatel neví, jak by to napsal, objeví se slovní obrat, z něhož vám zmrzne úsměv na rtech. Některé nedávají naprosto žádný smysl a jiné se prostě nehodí. Nejčastější slovo je stav bez tíže a gravitace. Čtenáři je to předhazováno i jen pro jistotu, kdyby to náhodou z předešlého odstavce zapomněl. Ne vše je promyšlené, a to celému počinu ubližuje, protože se pravděpodobně dostane do rukou žánrovým fanouškům a ti potřebují mít vše skálopevné.
V prázdnotě za sebe doporučit nemohu. Sice nepatřím mezi vášnivé čtenáře sci-fi, ale představa, že se s dílem potká nějaký milovník tohoto druhu literatury, obávám se, že se autor nedočká ovací. Myslím si, že F. Kurečka potřebuje nabrat ještě hodně zkušeností. Hlavně v interakcích mezi lidmi, dialozích, budování napětí a konzistentního děje. Aktuálně pracuje na pokračování a doufám, že nás překvapí.
Obálka zobrazuje Pavla Procházku, opravujícího Destiny. Ilustrace se hodí a určitě mnoho čtenářů naláká.
Probudil se ve spánkové komoře na obrovské vesmírné lodi. Nepamatuje si kdo je, kde je, ani jak se sem dostal. Plavidlo je plné zmrazených mrtvých lidí a on jediný je naživu. Při postupném vybavování si své identity se setkává s nejednou překážkou. Jeho jediným společníkem se mu stává umělá inteligence v lodních počítačích. Ochrání spolu s ní svou loď před nebezpečným polem asteroidů a nevítaným hostem? Na pomoc jim sice vyráží nová loď s posádkou, stihne se k nim ale dostat včas?
Žánr: sci-fi
Počet stran: 273
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat