„Nelituj mrtvé, Harry. Lituj živé a především ty, kteří žijí bez lásky.“
– Albus Brumbál
Jak dlouho už jsi v projektu a co ti za tu dobu dal, nebo vzal?
Od letošního června tuším. Vzal mi teda dost volného času.:) A dal mi větší přehled o české literatuře, skvělé kolegyně, od kterých se můžu učit nové věci nejen týkající se knih a čtení.
Jak vnímáš své působení v projektu jako redaktorka? Líbí se ti v redakci?
Líbí se mi tu. Jsem ráda, že tu vládne demokracie a i vedení projektu nám dává prostor k diskuzi, když je potřeba.
Jak to vlastně v projektové redakci probíhá? Jak to vidíš ze svého pohledu?
Někdy je to docela peklo. :)) Ale v dobrém slova smyslu, nedá se očekávat od žádné práce, že bude mít jen samá pozitiva. Ale jsem hodně překvapená, jak je s některými nakladateli a autory složitá komunikace. Aby vznikl kvalitní projekt, musí komunikace fungovat ze všech stran a co tak vidím, tak někdy to není lehké.
Kdybys měla své působení v projektu vystihnout nějakým knižním názvem, který bys vybrala?
Nejlepší pro všechny. Jakože se snažím ze svých textů vymáčknout maximum, abych byla spokojená se sebou, aby byli spokojení čtenáři projektu, kolegyně v redakci i autoři recenzovaných knih. Takže aby byly moje texty nejlepší pro všechny. :)
Jak ty osobně vnímáš českou literární scénu?
Mám ten náš domácí rybníček moc ráda. Mrzí mě, že někteří čtenáři už dopředu zatracují české knihy, přitom máme v ČR mnoho kvalitních knih i autorů, kteří stojí za přečtení! Navíc čeština je nádherný jazyk s bohatou slovní zásobou.
Dáváš přednost české, nebo zahraniční literatuře?
To se nedá říct. Mám ráda oboje, každou literaturu jinak v jiných chvílích a v jiných žánrech. Ze zahraničních autorů sahám spíše po klasice a po thrillerech, v českém prostředí to jsou třeba historické romány nebo psychologické knihy, které upřednostňuji. A ráda taky pak díla porovnávám.
Máš nějaké oblíbené české klasiky?
Franze Kafku – i když to spadá do české klasiky jen napůl. Ale MILUJU HO celou svojí literární i neliterární duší. Z poezie je pak blízký mému srdci Václav Hrabě. Celkově mě baví období národního obrození a naturalismus, z toho mám načteno asi nejvíce.
Jací jsou obecně tví oblíbení čeští spisovatelé?
To se dost často mění, ale z mých stálic jsou to Petra Soukupová, Zuzana Dostálová a taky Hana Andronikova. Jo, a aby tu nebyly jen samé autorky ženy, tak Jiří Hájíček a Jan Štifter.
Četla jsi už nějaké české knihy, které bys vážně nedoporučila?
JO! V projektu i dávno před ním. Ale to k tomu prostě patří, jsou knihy dobré i špatné a každý to „špatné“ vidí v něčem jiném.
Musím nějaké jmenovat? Pokud ano, tak si vzpomenu hned na Lukáše Pazderu a jeho knihu Láska v Česku, tam byla asi 10000x chyba v mně/mě a to drásalo moje češtinářské nervy. Celkově to bylo psané jako podle nějaké šablony a hrůza.
No a pak taky Viewegh, to je kapitola sama o sobě, ale jeho „knihy“ dneska podle mě patří někam na dno literární scény. :))))
Jaké knihy ti za minulý rok utkvěly v paměti a čím to bylo?
Poupátka od Hany Lehečkové – krásně napsaná kniha, navíc mám ráda příběhy vyprávěné z pohledu dítěte, tady byla hodnota doplněna ještě o závažné téma, za mě pecka.:)
Nina Špitálníková – Svědectví o životě v KLRD, děsivá i úchvatná kniha zároveň, zisk ceny Magnesia Litera vypovídá sám o sobě o kvalitě
Pochlub se seznamem přečtených českých knih za rok 2021.
Tady se trošku na počtu přečtených knih odrazila moje práce. :))
Projekt:
Petr Novák – Osud ji má rád
Jitka Závodná – Svět, co byl mým
Jana Poncarová – Cyklistka
Barbora Walterová Benešová – Síla naděje
Sarah Parsley – Třetí zahrada
David Nadrchal –Různost je bezva
Lucie Salová – Bez tváře
Václav Vlk – Krvavé dozvuky války
Tereza Dusová – Zapomenutý ostrov někde v Pacifiku
Ela Mrkvičková – Vrásky jedné rusovlásky
Ladislav Vrchovský – Stará fotografie
Martin Vitický – Objetí mravenečníka
k.elkir – ´84
Mimo projekt:
Tomáš Třeštík – Po povrchu
Lucie Konečná – Vířivka
Hana Marie Körnerová – Heřmánkové údolí
Anna Bolavá – Před povodní
Alena Mornštajnová – Listopád
Zdeněk Svěrák – Povídky a jedna báseň
Karin Krejčo Babinská – Hvězdy na cestě
Vlastina Svátková – Najdeš mě ve tmě
Hana Lehečková – Poupátka
Lucie Hlavinková – Kdo šije u Podolské?
Eva Střihavková – Můj grónský rok
Lukáš Csicsely – Nejkrásnější pohřeb Jana Huga
Kristina Majová – O ostatních nevím nic
Lucie Konečná – Houpačky
Barbora Vajsejtlová – Bokovka
Ivan Gamabica – Zážitky rozvedeného muže
Nina Špitálníková – Svědectví o životě v KLDR
Zdena Frýbová – Hrůzy lásky a nenávisti
Iveta Svobodová – Přestaň se bát
Jitka Závodná – Lastočka
Markéta Maar Eder – Lemony
Blanářová Alena – Slzy od smíchu
Čechová Miřenka – Baletky
Petra Stehlíková – Faja, Naslouchač, Nasterea
Michael Třeštík – Aspoň jsem to zkusil
Ladislav Zibura – 40 dní pěšky do Jeruzaléma
Gabriela Koukalová – Jiná
Na které žánry se specializuješ? Proč právě tyto? Jaký k nim máš vztah?
Úplně bych to nenazvala specializací, jelikož se pohybujeme mimo akademické prostředí. Ale ve velké oblibě mám historické romány – historii miluju, studovala jsem ji částečně i na VŠ, takže mě baví srovnávat reálie s fikcí. :)) Pak také mám blízko k psychologickým knihám. Ponořit se do něčí duše a najít její nejtemnější stránky je fakt moje velké hobby. A v neposlední řadě ráda čtu cestopisy. Baví mě ta kulturní pestrost a různorodost. Ráda čtu o zážitcích druhých, taky sama ráda cestuju.
Prostě se snažím číst hodně knih, které mě můžou něčím obohatit.
Hodně čtu také knihy odborné, zejména historické. Dost mě zajímají dějiny každodennosti, takže sem tam si ráda přečtu publikace nové i starší. Ale kvůli náročnosti se do nich pouštím jen když vím, že mám čas.
Co podle tebe může projekt čtenářům předat?
To je hlavně otázka na čtenáře. Já můžu říct, že na našem projektu lze najít nejen tipy na skvělé knížky, ale podle mě může čtenáře naučit na literaturu nahlížet trochu do hloubky, pomoct jim najít žánry, které by je bavili a číst mezi řádky.
Cítíš se jako součást projektu? Proč ano/ne? Máš možnost ovlivňovat jeho směr a vývoj?
Já obecně jsem introvert a mám problém se začleňovat do nové skupiny lidí. Obzvlášť, když je ta skupina rozsáhlejší jako třeba v tomto případě. V práci se po roce také stále trochu cítím jako cizinec. Takže nevím, mám hodně zkreslené pohledy kvůli svému osobnostnímu rysu, ale mně bude ještě chvíli trvat, než se budu cítit jako stoprocentní součást.
Směr a vývoj můžeme ovlivňovat všechny demokraticky, často je nám nabídnut prostor pro názor nebo pro nápad, a když se shodneme, tak je možnost jej využít. Což je fajn.
Je projekt jen o doporučování knih?
Pro mě ne. Je to taky o osobním vývoji, o zkušenostech, máme možnost zlepšit se v práci s textem.
Co podle tebe přinesou autorovi negativní i pozitivní recenze?
Negativní určitě zamyšlení nad tím, co bylo špatně, proč a jestli tomu lze příště předejít. Negativní recenze se nikdy nečtou dobře, ale pokud je to kritika podaná slušně a s dobrým úmyslem, je to jen ku prospěchu. Navíc i pro nás recenzentky je důležité nebát se říct svůj názor, pokud nejsme s něčím spokojené.
Pozitivní recenze může autorovi přinést větší sebevědomí, pocit, že něco udělal správně a že se čtenářům kniha líbí. A to je podle mě největší odměna.
Pokud bys měla čtenářům doporučit jednu českou knihu, která by to byla?
Jiří Hájíček – Rybí krev. Pro mě je to knížka naprosto dokonalá. Stylem, příběhem i motivem přesahuje Alenu Mornštajnovou, ač se může zdát, že si jsou autoři tématem podobní.
Určitě už máš čtenáře, kteří pravidelně čtou tvé recenze. Co bys jim vzkázala, aby tě četli i nadále?
Že vždy knihy čtu pečlivě a zpracovávám recenze s nejlepším vědomím a svědomím, aby měli kvalitní a objektivní názor na knihy, které je zajímají.
Ráda bych si dala na rok 2022 nějaké čtenářské předsevzetí nebo výzvu, ale většinou mi plánování selže hned v první fázi. Takže bych jenom chtěla jednoduše nepolevit v tempu!
Komentáře
Okomentovat