Emotivní příběh, který vás zasáhne
Za recenzní e-knihu děkuji nakladatelství Talent Pro ART.
Tento titul se zrodil v nakladatelství Talent pro Art, publikující knížky všech žánrů začínajícím autorům i spisovatelům, kteří mají již vydané úspěšné svazky. V tomto případě vyšel příběh plný bolesti, překážek, nepříznivého osudu, ale také lásky, radosti a smíření. Asi takhle by se dala několika málo slovy charakterizovat kniha Osud ji má rád, díl první.
Mladé dívce Tereze, hlavní hrdince příběhu, která má ještě všechno před sebou, se doslova ze dne na den převrátí život vzhůru nohama. Do té doby zdravá slečna je vinou zákeřné nemoci upoutána na invalidní vozík, a aby toho nebylo málo, musí jí být část nohou amputována. Kromě Terezy sledujeme ale také jiné postavy, třeba Zuzanu, která zase žije v nešťastném manželství, nebo Mirka, což je veterinář se sklonem k alkoholismu a k průšvihům. Jak se všichni vypořádají s tím, co jim život připravil? Nebudou to mít rozhodně jednoduché. Jednotlivé osudy všech zúčastněných se na konci knihy propojí a dějová linka se sjednotí.
Po pár minutách se výstražná blikající světla majáků přesouvají do krčských ulic. Ještě dlouhé hlasité zakvílení sirény a sanitka je na místě. Prostory urgentního příjmu, na nosítkách je pod kyslíkem mladá žena v bezvědomí.
„Tereza Hejkalová, zřejmě silný septický šok, rychle se horší,“ informuje záchranář.
Na dívčině pokožce se objevují červené a fialové skvrny, srdce běží jako o závod a jejím štíhlým tělem lomcuje vysoká horečka. Další, tentokrát velmi prudký pokles tlaku. (str. 28)
Knihy, ve kterých se hlavní postava ocitá v nějaké složité životné etapě, jsou vždy těžké na čtení, protože si člověk velice snadno představí sám sebe ve stejné situaci. Je velká škoda, že tady se šlo jen po povrchu psychického rozpoložení všech postav v příběhu, hlavně Terezy. Její nemoc, vyrovnávání se s následky a přijímání reality by byl potenciálně výrazný prvek, který by mohl celý příběh zvednout, a kdyby nás nechal autor trochu více nahlédnout do dívčiných myšlenek, mohlo by nám to pomoci skrz její myšlenkové pochody lépe pochopit některá její rozhodnutí.
V dílech, kde je nahlíženo na osud několika hrdinů, je velice těžké propojit souvislosti, zvláště pokud se na konci knihy spojí v celek. Tady si myslím, že k tomu bylo přistoupeno šikovným způsobem, chronologie zůstala zachována bez výrazných odchylek. Kapitoly jsou vždy nadepsány jménem toho, kdo zrovna vypráví svůj úsek, a stávají se tak pro čtenáře vodítkem, aby se ve čtení neztratili. Na nějakých dvě stě stran textu je ovšem počet postav, které nám podávají svůj příběh, poměrně vysoký. Žádná situace není rozepsána do detailů, někdy je smetena ze stolu ještě dříve, než vůbec začala.
Co se týče nějakého poslání, tak alespoň za mě, tato publikace vysílá důležitý signál, že ani s nějakým hendikepem není život ztracen a nemá smysl se vzdávat. Tereza je toho krásným příkladem. Dokázala se vzchopit, najít sílu, a i přes to všechno žít život, jaký si přála. I když její cesta nebyla a nikdy nebude lehká, dokázala v sobě probudit bojovnost.
Ovšem život s postižením není jediné téma, kterého se počin dotýká. Hojně je také rozebíráno domácí násilí, manipulace, složitost mezilidských vztahů nebo ztráta blízké osoby. Se všemi výše zmíněnými problematikami se v textu můžeme setkat a čtenářům je tak tím pádem nabídnuto mnohem více motivů a zápletek, než se může na první pohled zdát.
Negativně musím hodnotit rozhovory mezi jednotlivými postavami. Bohužel působí moc uměle, neplynou, spíš se zadrhávají. Pro mě jsou třeba právě dialogy v knižních titulech důležitým měřítkem „líbivosti“. Což je samozřejmě subjektivní, ale pokud mi nepřijdou dialogy přirozené a špatně se čtou, snižují pro mě autenticitu postav i prostředí a velmi těžko se dostávám pod povrch.
„Jak to s Honzou vypadá?“ ptá se Ema.
„Nijak, info jen osobně. A donést jeho věci.“
„Tak na co čekáš?“
Tereze je jasné, že nic lepšího se v tu chvíli vymyslet nedá.
„Bude auto, přemluvila jsem souseda,“ hlásí Ema po chvíli.
„Aspoň to. Já potřebuju ještě pár minut. Bez vozíku jsem nemožná, čert vem ty úzký dveře! A binec je tady! ozývá se z pokoje. (str. 95)
Může se zdát, že dílo končí happyendem, ale ne všechny záhady jsou rozluštěny a už dopředu nám může být jasné, že to ještě není úplný konec příběhu. Autor nám sám v doslovu poodkrývá informace, že s Terezou a dalšími jsme se nesetkali naposledy a budeme si moci o dalších jejich životních osudech přečíst v pokračování, které se připravuje.
Knihu doporučuji všem, kteří se cítí v životě bezradně nebo ztraceně. Zkušenost Terezy může takovým čtenářům pomoct překonat vlastní krizi a povznést se nad některé problémy. Naopak nedoporučuji titul náročnějším čtenářům. Osud ji má rád totiž neoplývá příliš vysokou jazykovou stylizací. Právě slovní zásoba a neobratné formulace jsou v tomto případě negativum, které příběh stahují dolů.
Napínavý příběh o životě mladé ženy na invalidním vozíku, která se musí poprat s nepřízní osudu.
Rok vydání: 2020
Žánr: román pro ženy, román rodinného života
Počet stran: 202
Formát: epub, mobi, PDF
Komentáře
Okomentovat