Román nejen o rybách
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada.
Chci zakoupit tento titul!
Setkáváme se s hlavním hrdinou, který se jmenuje Hugo. Už na první pohled jeho život nevypadá šťastně, je neúspěšný scenárista a rozpadá se mu vztah s přítelkyní Zuzanou. Ani s rodinou nevychází podle představ, problémy mu dělá hlavně matka. Všechno se ale změní na narozeninové oslavě jeho otce, která měla být radostnou událostí a rodinným setkáním, ale stala se pro všechny noční můrou. Hugovu otci byl totiž diagnostikován agresivní typ rakoviny a zbývá mu pár měsíců života. Jako správný syn chce ještě vzít svého tátu na místo, na které bude vzpomínat do konce svých dnů. A tak odjedou do Norska.
Titul je psán velmi příjemným stylem, který je plný humoru, nadsázky, sarkasmu, ale pod tím vším obsahuje vážnost a naléhavost. Velké plus je, že vyprávění odsýpá po celou dobu čtení. Nikde nenarazíme na zaškobrtnutí, které by nás zpomalilo v tempu. Navíc je obohacen o velice nečekaný závěr, který knize dodává jiný rozměr a rozhodně čtenáře překvapí. Tereza Dusová píše podobným způsobem jako Petra Soukupová a používá také proud vědomí, se kterým souvisí mnohdy dlouhá souvětí a záměrné porušování větné vazby.
Problémem je ale slovní zásoba. Autorka velmi často volí takové výrazy, které bychom použili pouze v případě, že si ukopneme malíček o kus nábytku nebo šlápneme bosou nohou na kostičku lega. Je jich použito až příliš mnoho. Spisovatelka nejspíš chtěla trošku odlehčit tíživou atmosféru, která se nad knihou vznáší, ale působí to spíš lacině. Současná literatura je sice v tomto už dost benevolentní a expresivní výrazy najdeme i mimo přímou řeč, ale nic se nemá přehánět. Pro někoho, kdo dává přednost vytříbenému jazyku, tedy bude připadat většina slov hrubá.
Muž za tátou se představí jako Honza Trnka a Hugo se představí jako Kde-máte-záchod, což mu pan Trnka naštěstí hned ukáže. Hugo zahodí berle a skáče k záchodu po jedné noze, zatímco si rozepíná kalhoty. Na záchodové prkénko dosedne právě včas. A i když by bylo bláhové se domnívat, že táta s panem Trnkou jeho záchodovou kanonádu neslyší, Huga stejně lehce vykolejí, když zpoza dveří zaslechne tátovu poznámku: „Můj táta dycky říkával: ‚I když ti hovno sahá na trenky, správnej hospodář to donese domů.‘“ (str. 107)
Narazíme také na velké množství rybářské odborné terminologie, kterou měla autorka zvládnutou na výbornou. I pro laika zůstaly výrazy srozumitelné a nebyl problém z kontextu pochopit, o co se jedná.
Zatímco čekají na avizovaný přílivový nápor tresek a halibutů, vykládá jim Magnus o zdejší skladbě ryb, Prý tu můžou narazit na všechno od sleďů a makrel, na které je ale letos možná trochu moc teplo, takže budou víc na severu, přes tresky obecné, kellery, mníky a mníkovce až po platýse a halibuty. On osobně má nejradši tresku obecnou, to je ta, které Němci říkají Dorsch, Angličané Atlantic cod a táta obecňačka a podle Magnuse může mít i dva metry a k devadesáti kilům. (str. 165)
S čím mám často u literatury od nakladatelství Cosmopolis problém, jsou redakční záležitosti. Dost v jejich vydáních narážím na přehlédnuté chyby typografické i pravopisné a v neposlední řadě na překlepy. Tentokrát bych ale chtěla pochválit korektory, protože titul působí bezchybným dojmem. A pokud se v textu nějaká chyba zapomněla opravit, tak mi zůstala skryta. Navíc jsou použity dva typy písma, jedním je vyznačena hlavní dějová linka a druhým je označen krátký text, který Hugo píše do svého počítače a později se z něj chystá udělat literární dílo. Jde tedy o takovou knihu v knize, ale čtenář snadno pozná, v jaké čtenářské rovině se právě nachází.
Ačkoliv se to možná nezdá, protože dílo vypadá jako humoristický román, tak ale obsahuje velmi silná poslání a věnuje se obtížným tématům a ty se mohou týkat každého z nás. Rozebírá křehké rodinné vztahy, které se mohou narušit rychleji, než bychom si přáli.
V celém příběhu nejvíce nahlédneme do psychického rozpoložení hlavního hrdiny Huga a jeho otce. Skrz retrospektivní okamžiky a zážitky je umožněn vstup do jejich charakteru a do vzpomínek, které pomůžou čtenářům utvořit si na protagonisty vlastní názor. Hugo totiž ze začátku působí hrozně pasivně a nesympaticky, než se dozvíme něco o něm a o jeho rozhodnutích, které ho zformovaly. Hugův nemocný rodič zase působí velmi nebojácně, nicméně není žádným tajemstvím, že i on má před smrtí velký respekt a není pro něj lehké přiznat si, že umírá.
Knižní obálka je moc povedená. Evokuje ve mně tzv. metodu ledovce, kterou ve svých dílech používal Ernest Hemingway. Znamená to, že velká část příběhu je skryta pod povrchem, viditelný a čitelný je pouze nepatrný úsek. Čtenář musí číst mezi řádky a domýšlet si plno souvislostí.
Upřímně musím říct, že jsem se hodně bála tématu rybářství, protože není v titulu rozebíráno jen okrajově, ale je mu značná část věnována. Měla jsem obavy, zda nebude právě tímto příběh zastíněn a zda bude dostatečně rozvinutá zápletka. Nakonec jsem ale přečetla román, a byla jsem velmi spokojená. Pro příště bych jenom ubrala vulgarit. Působí v některých okamžicích škodlivým dojmem a shazují hodnotu. Na mě příběh působil chvílemi jako motivace k přehodnocení životních priorit. Protože co je v životě opravdu důležité a stálé a co je pomíjivé a vysilující?
Otec a dospělý syn se spolu vydávají na neplánovanou rybářskou expedici. Jeden neví, co se životem, a druhému ho moc nezbývá. Oba utíkají před problémy – k nadsázce, humoru i ke vzpomínkám. A přitom si dodávají odvahu k tomu, co budou muset dřív anebo později udělat.
Rok vydání: 2021
Žánr: román ze života
Počet stran: 232
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat