Recenze: ´84 (k.elkir)

 Sonda do 80. let z pohledu dítěte

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota.
Chci zakoupit tento titul!

Autor této publikace vystupuje pod pseudonymem k.elkir, pravé jméno zůstává záhadou. Narodil se v roce 1973 v Praze, kde také vystudoval gymnázium. Poté plynule přešel na Univerzitu Karlovu, kde dokončil úspěšně svou cestu za Ph.D. titulem. Kromě psaní se také věnuje výkonu svobodného povolání a podnikatelské činnosti. Román ´84 je jeho beletristickou prvotinou.

Ocitáme se ve světě jedenáctiletého Káji Havrana, který má sice na první pohled hezké dětství, ale nic není růžové a i v jeho životě se objevují mráčky. Od rodičů je naučený dobrému chování, musí mít samé jedničky, hrát na klavír a hlavně na sebe příliš neupozorňovat. Káju ovšem trápí situace doma a tak není divu, že z reality, které příliš nerozumí, utíká do snů.

Díky fantazii hlavního protagonisty, se nám kromě jednoho fikčního světa otevírá i další. V realitě je totiž Kája svědkem neustálých rozbrojů a hádek mezi rodiči, kteří si nerozumí a příliš své neshody neskrývají. Ve škole má sice samé jedničky, ale jeho otec je velice ambiciózní muž a nedovolí Kájovi ani sebemenší přešlap. Náš hrdina navíc neoplývá velkým množstvím kamarádů. A tak se není čemu divit, že si najde způsob, jak z reálného světa utéct. 

Nejprve se ocitáme v jeho snech, které si tvoří mysli na základně přečtených knih, tužeb, přání a fantazie. Jeho vyvolenou dívkou se stane jakási Perinbaba, která mu dělá dny snesitelnější. Ze začátku jasně vnímáme hranice mezi realitou a snem, ale čím více o Kájovi čteme, tím více jeho představy splývají s všedností a je těžké tyto dva aspekty od sebe oddělit. Jeho smyšlenky časem zasahují do každodennosti.

„Kde jsi k ní vůbec přišel? Nemohl by ses, když už, tak kamarádit s nějakou holkou ze třídy? Nebo aspoň z vaší školy? Nebo z Prahy?“

„Když pro mě je nenahraditelná. Mně se strašně líbí ta její havraní hříva. Anebo i její nohy,“ dodal polohlasem.

„Cože, nohy?“ vkřikl otec pobouřeně. „Až budeš starší, nikoho nebudou zajímat tyhlety tvoje prazvláštní predilekce! Upusť už jednou provždy od těhle svejch idiosynkrasií a buď rád, že to takhle dopadlo. Naštěstí nikdo o ničem neví. Do školy jsme ti napsali omluvenku, že jsi až do zítřka nachlazenej. Mohli tě vyloučit ze školy a mohl jsi skončit v polepšovně!“ (str. 369)

Kniha je rozdělena na dvě části, které se od sebe nijak neliší dějově. Ale pokud se vrátíme znovu k prolínání fantazie do skutečného světa, lze tyto dvě části pojmenovat jako takové prolnutí. Na začátku druhého úseku se totiž Kája poprvé rozhodne za Perinbabou odjet na Slovensko, a tím si vlastně potvrzuje její existenci.

Podle stylu psaní je na autorovi poznat, že je velmi vzdělaný a inteligentní člověk. Používá velkou slovní zásobu a často sahá po terminologii a klade si filozofické otázky nejen ohledně bytí. Co lze naopak v tomto případě vytknout, je věrohodnost vyprávění jedenáctiletého dítěte. Rozhodně není špatné, že titul působí vyzrálým dojmem, ale vzhledem k tomu, že hlavním hrdinou je malý kluk, vyznívá vyprávění trochu absurdně. Takto mladý chlapec by ve svém věku jen těžko dokázal přemýšlet nad rozdíly mez nominalismem a realismem. Je sice výjimečně nadaný na učení, ale jsou věci, které dětský mozek zpracovat v takové míře nedokáže.

Náročnost čtení ještě podtrhují slovenské, latinské a německé pasáže. Latina a němčina je vždy doplněna překladem v poznámkách pod čarou, nicméně čtenáři musí pro úplné pochopení sledovat děj a zároveň pozorně číst pasáže v cizích jazycích.

Lepší zpracování by si zasloužila také faktografie. Velká část děje se odehrává v roce 1984. Režim je sice v této době už uvolněnější, komunisté slabší, ale přece jen do revoluce ještě pár let zbývá. Náznaky fungování totality tu sice vystiženy jsou, ale pro někoho, kdo se o popisovanou dobu příliš nezajímá, mohou být nedostatečně zapracované. Navíc Kája pochází z vážené rodiny, nemají nouzi o peníze, takže vyloženě se jich žádné výrazné restrikce netýkají. Mladší generace budou tedy chvílemi tápat. Co ale naopak v souvislosti s tehdejším děním autor dokonale vykreslil, je školní výuka a probíraná látka. Zejména v hodinách zeměpisu. 

Kája seděl v druhé řadě lavic vedle Krejčmara připravený na vyučování. Měli mít matematiku. Ve třídě byl klid. Obvyklé povykování a výskání bylo umrtveno dusným vzduchem uvnitř i předtuchou náročné hodiny, jež se svou náplní vtírala do pozornosti i těm, kteří by jinak nedávali pozor; z počítání příkladů nebylo úniku v podobě mentálního vypnutí jako v jiných hodinách.

Nabízí se také otázka autobiografičnosti. Autor se narodil v roce 1973 a v době, kdy se odehrává knižní příběh, mu bylo stejně jako hlavní postavě, tedy jedenáct let. Je tedy otázkou, do jaké míry se k.elkir inspiroval například vlastní rodinou, a co všechno je výtvorem jeho myšlenek a fantazie.

Závěrem mohu říct, že i přes výtky je román povedenou autorskou prvotinou. Je zajímavý zpracováním a stylem, jakým je psán. Trochu mi ale vadí kombinace zmiňovaného s výběrem hlavní postavy. A neodpustím si na konec takové subjektivní hodnocení, ale hrozně mě na celém textu rozčilovalo slovo tatík. Kája jinak svého otce neoslovoval a mně to slovo přijde hrozně nepřirozené a nejde mi přes pusu. Zároveň ovšem oceňuji autorův záměr obohatit českou literární scénu o knihu inspirovanou možná dokonce magickým realismem.

Anotace: 
Dusná atmosféra osmdesátých let, vyprávěná očima dospívajícího chlapce. Je to synek „z dobré rodiny“, dobře se učí, ví, že co se říká doma, se jinde neříká a že základem všeho je mít dobré známky a nevyčnívat. Z reality, které nerozumí, uniká do snů. O krásné slovenské dívce Perinbabě a o chlapcích kolem ohňů ve slovenských horách. To, že se mu mezi zbojníky zamotá například Gustav Husák, je v podstatě úplně normální…

Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2021
Žánr: historický román
Počet stran: 512
Vazba: pevná s přebalem