Psychothriller ukazující, kam až nás může dostat závislost
Závislost je tak zrádná! Nepustí vás ze svých spárů, pokud jí dobrovolně neřeknete rázné: NE! A to Iveta nedokázala. Strach, co nastane, když bez prostředků opustí přítele, ze kterého se v průběhu let vyklubaltyran – a na něhož byla bohužel v podstatě odkázaná – jí nedovolil jednat. (str. 196)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Markétě Harasimové.
Chci zakoupit tento titul!
S Ivetou se osud v žádném případě nemazlil. Dětství poznamenané násilnickým otčímem, jenž jí přímo před očima zabil matku věčně omámenou prášky, jako by předznamenalo dívčinu neslavnou životní dráhu. Závislost na lécích a drogách ji vehnala do náruče muži, kterému slouží jako prostředek k nějakému businessu. Když se po těžké nehodě stane kvadruplegikem, přeje si zpočátku jen jediné: zemřít. Stav, v němž se ocitla, totiž nemá žádné východisko – nebo ano?
Markéta Harasimová pro nejnovější počin zvolila hned několik náročných témat. Domácí násilí, závislost na alkoholu, drogách a toxické vztahy vytvářejí dohromady mozaiku, jež čtenáři může vnuknout nápad, jestli toho na jednu hrdinku není přece jen trochu moc. Výše uvedené prvky však dohromady fungují dobře, a přestože spisovatelka hned v úvodu upozorňuje, že se jedná o fikci, je zcela možné, že se podobné příběhy skutečně dějí.
Kromě upozornění na jmenované problematické oblasti lze udělit pochvalu za dobře vykreslenou psychologii hlavní postavy. Kniha je psána v er-formě, přesto se člověk do Ivety poměrně rychle vcítí. I díky detailním vnitřním monologům a popisům prožitků, které přibližují protagonistčinu perspektivu. V průběhu románu se sympatie střídají s antipatií, a to podle hrdinčina vztahu k návykovým látkám a chování k okolí.
Ani Sudičky nezůstaly ušetřeny autorčiny poznávacího znamení, a to přehnané emotivnosti až teatrálnosti narušující jinak plynulý styl. Příliš mnoho vykřičníků, zbytečných větných ekvivalentů, výkřiků, citoslovcí a podobných podivných prvků směruje dílo k béčkové až céčkové literatuře. Zejména první třetina počinu je uvedeným balastem doslova nabitá a leckoho může „motivovat“ k definitivnímu odložení knihy. Dokonce i dialogy, jindy silná stránka Harasimové, zde poněkud skřípají.
Další komickou stálicí je autorčino nutkání za každou cenu používat synonyma u pojmenování postav, což často opět působí rušivě – jedním příkladem za všechny je označení matky v dialogu s Ivetou jako blondýny či plavovlásky. Otázkou zůstává, zda tak malá dcera o svém rodiči opravdu uvažuje.
V textu se rovněž vyskytují určité nejasnosti či nelogičnosti. Na straně dvacet šest si teta Zuzana stěžuje, že zatímco Ivetina matka kdysi vážně uvažovala o potratu, ona děti chtěla a neměla. Během matčina pohřbu si však Iveta všimne, že chybí bratranci, což bezdětnost vyvrací. V závěru se dozvídáme, že teta byla přibližně o dva roky starší než její sestra, která při porodu Ivety sotva dosáhla plnoletosti. Vyvstává tak několik nejasností – opravdu toužila Zuzana již ve dvaceti letech zoufale po dítěti, anebo se spisovatelka jen ztratila ve vlastních myšlenkách?
Jazyk Sudiček se vyznačuje velkou mírou vulgárních výrazů, které jsou ale v souladu s danými charaktery. Kromě sprostých slov by měl být čtenář varován i před množstvím explicitních sexuálních scén, již se v ději vyskytují.
Sudičky představují Harasimové průměrnou tvorbu. Důležitá témata a poselství jsou místy doslova pohřbena nánosem patetičnosti a afektovanosti, zejména v první třetině knihy. Po nehodě se tato stránka naštěstí částečně upozadí. Hořký dojem ze začátku, jenž působí, jako by byl spíchnutý horkou jehlou, bohužel přetrvává.
Markéta Harasimová se řadí k nejaktivnějším českým spisovatelkám – v současnosti má na kontě již přes třicet knih. Zaměřuje se především na detektivky pro ženy, krimithrillery, psychologické romány či psychothrillery a romány s mysteriózním nádechem. Kromě toho se věnuje publicistice a scenáristice. S hercem a režisérem Romanem Štolpou také založila divadelní spolek MARS, a dokonce se sama příležitostně objeví na jevišti. Mimo jiné podporuje začínající české autory, jejichž tvorbu vydává ve svém nakladatelství MaHa.
V rámci projektu Čteme české autory byla recenzována mnohá předchozí díla, například Poháry touhy, Purpurové doteky, Vůně noci, Hedvábná past, Potemnělý ráj, Černá vdova, Smrtelný hřích, Na kočičí svědomí, Jak chutná strach, Slovo proti slovu, Kudlanka a Gaslighter.
Skutečnost, že Harasimová důležitá témata s oblibou pohřbívá nepříjemně ukřičeným stylem psaní, zmiňuji v každé recenzi. V Sudičkách jako by se tato teze ještě zněkolikanásobila. Velká škoda, že zajímavý obsah je opět upozaděn neadekvátní formou.
Závěrečné hodnocení: 69 %
Závislost… slovo často skloňované, přesto zlehčované. Každý z nás se domnívá, že mu nehrozí. Že vykouří pár cigaret, vypije nějakého panáka, zajde na pivko, občas zahraje ruletu, vsadí na sportovní zápas. Jenže… lidská duše je křehká. Má sklon propadnout tomu, co ji fascinuje. Někdy třeba jen kvůli bonusům, které člověku určitá aktivita přináší (je přece tak nevinná, no ne?). Ovšem během dní, týdnů, měsíců a let se vše prohlubuje až… se ocitne v kolotoči, který nemá konec. Nebo možná ano, ale bere na sebe háv zkázy. Příběh Ivety, hlavní hrdinky románu, začíná v nefunkční rodině. Od raného dětství zažívá domácí násilí a poté, co opilý otčím před dívčinýma očima ubodá její matku, putuje do dětského domova. Zde přichází další trauma a Iveta sahá po drogách, aby na všechno zlé zapomněla. Jenže halucinogeny, později společně s novým přítelem, její život postupně změní v peklo. Iveta po těžké nehodě, za kterou také stojí závislost, skončí jako kvadruplegik a přeje si už jenom zemřít. Sudičky jí však do osudu vepsaly trochu jiný scénář…
Vydavatelství: MaHa
Rok vydání: 2024
Žánr: psychologický thriller
Počet stran: 312
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat