Jeden chlupatý nalezenec vám může změnit celý život
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bookmedia a autorce Markétě Harasimové.
Chci zakoupit tento titul!
Tak to vypadá, že se mě hodlá držet… a pokud nechci být za největší potvoru široko daleko, musím mu poskytnout azyl. Přinejmenším na chvíli. Než přestane ten příšerný vítr. Ale ani o hodinu déle. (str. 9)
Třicátnice Beáta si se svým životem neví moc rady. Znovu a znovu se zamilovává do stejného typu mužů, aby tyto vztahy následně skončily totálním krachem. Po posledním rozchodu, kdy zrovna přemýšlí jak dál, se jí do cesty připlete opuštěné kotě – a začnou se dít věci. I přes počáteční rozpaky se ze zavilé odpůrkyně všech čtyřnohých tvorů stane takřka ze dne na den kočkomilka, jež svému miláčkovi klidně odpustí i občasnou menší pohromu v bytě. Pacička však kromě zlepšovače nálady a léku na samotu funguje i jako repelent na neperspektivní partie motající se kolem její paničky. Když se jednoho dne zatoulá, Beáta jako by ztratila smysl života. Shledá se ještě někdy se svou nejlepší přítelkyní? A najde konečně i pravou lásku?
A teprve po půldruhé minutě mi dojde, že se přiblble usmívám. Vlastně přímo tlemím! Houpu kotě, rozněžňuju se nad ním a vůbec mi nedochází, že není moje.“ (str. 31)
Na kočičí svědomí nastavuje zrcadlo všem majitelům němých tváří, již svým mazlíčkům splní vše, co jim na očích vidí – častokrát k většímu či menšímu pobavení okolí. Jemný humor čtenáře provází celou knihou, střídán ironií hlavní hrdinky, s níž komentuje vztahy se svými partnery či novou, mňoukající spolubydlící. O vtipné momenty rozhodně není nouze, zejména na počátku soužití mírně nepraktické mileniálky s neposedným kotětem. S přibývajícími stránkami vychází ovšem najevo, že Pacička spíše zachránila Beátu než naopak. Druhá, poetičtější, rovina tak popisuje sbližování se vyhlášené nepřítelkyně zvířat s chlupatým, vrnícím nadělením. Je až dojemné sledovat, jak se mladé ženě během krátké doby změní priority a štěstí malého tvorečka je pro ni mnohem důležitější než naklizený byt, bílá sedačka – a všichni chlapi světa.
Dřív jsem musela mít všechno srovnané a naleštěné, ale kočičí pelíšek či poházené myšky a balonky můj domov dost proměnily. Možná dokonce ožil… (str. 83)
Markéta Harasimová působí na české literární scéně již řadu let a to se samozřejmě odráží i ve stylu psaní. Příběh, byť poměrně jednoduchý a předvídatelný, díky tomu plyne svižně a čte se velmi lehce. Díky svým zkušenostem spisovatelka zvládá bravurně i dialogy, jež u některých jejích kolegů bývají častokrát kamenem úrazu. Za zmínku stojí i práce, již si dala s pojmenováním jednotlivých kapitol – obvykle vtipně – naznačujících jejich obsah. Autorka rovněž využívá širokou slovní zásobu, přičemž dílo ve vhodných chvílích ozvláštní vhodnou metaforou, přirovnáním či jiným uměleckým prvkem. Na škodu určitě není ani hovorový jazyk či občasný peprný výraz, dodávající charakterům na autentičnosti a uvěřitelnosti. Stejně tak ich forma vtáhne člověka okamžitě do děje.
„Tohohle kazišuka ale necháš doma,“ dodá striktně, čímž si podepíše ortel. Z mých očí rychlostí blesku odletí růžové brýle a já se zamračím.
Pokud jde o obsah, lze bohužel konstatovat, že poněkud zaostává za formou. Počin je sice krásně čtivý, na druhou stranu by si však zasloužil větší propracovanost. Zejména vztahová rovina působí poněkud nedotaženě a šablonovitě. Harasimová na začátku nastaví určitý vzorec a nevybočuje z něj, výsledek ovšem vytváří dojem, jako by jen klouzala po povrchu, bez jakékoli hlubší myšlenky.
„Víš ty co, Pacičko? Máš to skvěle vychytaný. Hned pochopíš, kdo je blbec, a vyřídíš si to s ním. Že jo?“ (str. 111)
Na kočičí svědomí lze v rámci žánru hodnotit veskrze pozitivně. Tato milá, příjemná knížka vykouzlí úsměv na tváři všem milovníkům koček a domácích zvířat vůbec – a nejen jim. Citlivějším povahám při některých dojemnějších scénách možná ukápne slza, ovšem po většinu času je dobrá nálada čtenáře téměř zaručena. Současně ale nelze očekávat nic víc než oddechovou literaturu na jeden až dva večery.
Ano, pomsta je sladká… Ale láska také. Včetně té kočičí. A já jsem popravdě ráda, že tu čtyřnohou rošťandu mám. (str. 213)
Závěrečné hodnocení: 70 %
Rok vydání: 2022
Žánr: humorný, romantický román
Počet stran: 260
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat