Krimithriller s nevyužitým potenciálem
Tohle se zvrtlo!Šeredně.A ona? Nechce v téhle smrti hrát zásadní roli.Vlastně žádnou roli.Jenže bude muset, jak se zdá. Z tohohle se nevyvleče. Praštit do toho, krucipísek! Od té doby, kdy ten pacholek opustil její byt, uplynulo několik hodin… Měl se sebrat a jít domů, místo aby kroužil někde po okolí. Blbec. Blbec se zásnubním prstenem, který neposlouchá, co se mu řekne.Nechci se vdávat. (str. 23)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Markétě Harasimové.
Chci zakoupit tento titul!
Klaudie je mladá, nezávislá žena, jež si po dosavadních zkušenostech s muži nechce komplikovat život nějakými závazky. Proto když jí přítel daruje k narozeninám zásnubní prsten, reaguje víc než negativně. Jenže týž večer je – nyní již bývalý – partner zavražděn. V následujících dnech a týdnech dochází k násilným úmrtím osob z jejího okolí, které pojí skutečnost, že se s nimi dostala do sporu. Policie je bezradná. Je Klaudie skutečně chladnokrevná vražedkyně? Co oběma vyšetřovatelům uniká?
Hned v úvodu je bohužel nutné konstatovat, že Kudlanka nenaplnila svůj potenciál. Stejně jako u jiných děl i v tomto případě forma pokulhává za nápadem. Příběh jako takový je velmi propracovaný, čtenář stejně jako kriminalisté při honbě za pachatelem dlouho tápe v temnotě. V určité chvíli se těm bystřejším z nás odhalí, motiv by ale snad nikdo neuhádl. Propracovaný je i koncept uvažování zločince – v jeho závěrečném přiznání (či lépe řečeno vychloubání) se nevyskytují žádná slepá místa nebo nelogičnosti.
Zpracování si ovšem tolik chvály nezaslouží. Krimithriller spisovatelka příliš nezvládá, jelikož se jí nedaří vytořit a především udržet potřebné napětí. V tomto případě padlo za oběť zbytečně rozvleklým a navíc hysterickým vnitřním monologům protagonistky. Její klasický problém, jímž je přehnaná emotivnost až teatrálnost, může být akceptovatelný v psychologických dramatech nebo humorných románech – zde však absolutně nezapadá do žánrového rámce. S každým dalším výlevem a vykřičníkem je tak člověku stále více jedno, jak se zápletka vyvine. Zdlouhavé popisy a omílání již vyřčeného rovněž příliš nepomáhá. Děj sice vygraduje v závěru, ten sám o sobě bohužel nedokáže zachránit předchozích více než dvě stě padesát stran.
Ale ne. Ne! Zvládne to. Ti mistři přes duši nebo možná mozek se domnívají, jak nejsou úžasní. Ona je ale taky dobrá, možná lepší, než si sama myslí. Nějak to skoulí, zvládne. A pak se celá tahle hrůza konečně přežene, bouře utichne.
A proč? Protože kriminalistům ten pitomý výslech, od kterého si tolik slibují, naopak sebere vítr z plachet a slavní znalci jí nakonec spíš pomůžou.
Takhle to bude.
Určitě!
Musí.
Ona sedět nepůjde! (str. 225)
Kudlanka je vyprávěna v er-formě převážně z pohledu Klaudie. Kvůli některým povahovým rysům a absenci empatie nepatří zrovna ke kladným hrdinům, přinejmenším je ale plasticky vykreslená. Vzhledem k výše uvedeným prvkům, které působí jako rušivý element při čtení, není příliš možné se s ní ztotožnit. Ostatní postavy (s výjimkou pachatele), jež se rovněž dostanou ke slovu, jsou na tom o něco lépe, ovšem i jim by slušelo méně afektovanosti. Zajímavé je hledisko jedné z mužských figur, a to kapitána Kříže, jež se Harasimové povedlo vystihnout poměrně dobře.
Velkou autorčinou devízou je široká slovní zásoba, jež nicméně v hodnoceném díle nedokáže zachránit čtivost narušenou výše uvedenými skutečnostmi. Dokonce i dialogy, jindy její silná stránka, v Kudlance doslova šustí papírem. Neschopnost vykreslit situaci počinu rovněž ubírá na plynulosti, pročež je velmi obtížné se do knihy skutečně ponořit.
Komicky působí i snaha za každou cenu používat synonyma u pojmenování postav, kdy se o jedné z nich na jedné stránce mluví jako o Kateřině/Zelenkové/doktorce/brunetě/tmavovlásce. Tento fakt byl přiveden k dokonalosti, když se z bývalého exmanžela Čestmíra zničehonic stal Gustav – na vině byla nejspíš nedostatečná korektura.
Jazyk je, jak jsme u pisatelky zvyklí, hovorový, s přiměřeným množstvím vulgarismů. Harasimová ani její protagonisté si na nic nehrají a mluví, jak je jejich rozpoložení blízké.
A ta vazba je asi… legitimní.
Možná.
Nebo ne?
Jak to má zjistit?
Hernajs, že si toho advokáta nenašla! Tohle by věděl i ten největší moula, který získal diplom z práv omylem. Ona ovšem ví… kulové.
Je nahraná.
Krucipísek! (str. 133)
Kudlanka se celkově řadí k autorčině méně povedeným počinům. Psychologický či humorný román snese větší množství (emotivních) vnitřních monologů, v daném žánru však působí více než rušivě. Kromě toho zapříčiňují, že je čtenáři rozuzlení příběhu či osud hrdinů téměř lhostejný. Rozhodně by bylo vhodné pracovat s vytvářením napětí a spádem děje.
Markéta Harasimová
se řadí k nejaktivnějším českým spisovatelkám – v současnosti má na
kontě již třicet knih. Zaměřuje se především na detektivky pro ženy,
krimithrillery, psychologické romány či psychothrillery a romány s
mysteriózním nádechem. Kromě toho se věnuje publicistice a scenáristice.
S hercem a režisérem Romanem Štolpou také založila divadelní spolek
MARS, a dokonce se sama příležitostně objeví na jevišti. Mimo jiné
podporuje začínající české autory, jejichž tvorbu vydává ve svém
nakladatelství MaHa.
V rámci projektu Čteme české autory byla recenzována mnohá předchozí díla, například Poháry touhy, Purpurové doteky, Vůně noci, Hedvábná past, Potemnělý ráj, Černá vdova, Smrtelný hřích, Na kočičí svědomí, Jak chutná strach a Slovo proti slovu.
Z Kudlanky jsem měla při čtení i po něm lehce rozpolcené pocity. Zápletka i její vyvrcholení mne zaujaly, a to navzdory balastu, jímž jsem se musela prokousávat. Avšak výše uvedená negativa téměř dokonale vyvážila všechna pozitiva, a proto se u mě tato próza řadí spíše k průměru.
Závěrečné hodnocení: 58 %
Vydavatelství: MaHa
Rok vydání: 2023
Žánr: krimithriller
Počet stran: 328
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat