Lidská důležitost na rovině masové konzervy
Podívali jsme se na sebe. Ten pocit byl strašný. Bývali jsme hrdí na to, že jsme lidé. Nejchytřejší bytosti na planetě. Chybující, páchající zlo, ale zároveň plné lásky, víry a dobroty. Teď jsme byli jen krávy, co táhnou povoz, dokud si z nich enlilové neudělají pečínku. (str. 184)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
Země, jakou jsme znali doposud, už neexistuje. Po mimozemské návštěvě jsou lidé likvidováni, nebo zotročováni. Invazní flotila neznámé civilizace udělala krátký proces a původní obyvatele v rámci vesmírné hierarchie postavila na nejnižší stupeň. Můžeš bojovat, ale je ti to k ničemu. Dodržuj pravidla, poslouchej pána a možná si tím o pár dní prodloužíš život. Lze se z takového područí vymanit, či lidská rasa spěje k definitivnímu zániku?
Zavítáme na těžební planetku, jež nese slangové označení Základna zmaru. Otroci dostávají z hlubin vzácnou horninu zvanou chepit. Supertěžký prvek však na organismus působí stejně jako ty radioaktivní, takže pracovníky je potřeba neustále doplňovat. Struktura připomíná podmínky koncentračního tábora – dle označení je na výběr jistá smrt či pracování do úmoru. Umírání na podvýživu, přepracování a záření jsou denním chlebem. Mezi lidským druhem byl zvolen kápem František Moravec, dříve kapitán BIS, nyní výkonná moc nadřízených entit. Zrádce, co spolupracuje s nepřítelem, nebo obyčejný člověk, jenž hledá způsob jak přežít?
Třináct kapitol nás zavede do základní premisy světa. Setkáme se s nepřeberným počtem potvor různého vzhledu i množství končetin. Enlilové, kušejové, chanové, rutašové, melaři, garkové aj. Na první čtení trochu přehršel, ale později jednotlivé druhy poznáte až moc dobře. Nejvýše stojí enlilové, bytosti sice podobou připomínají děti, ale prakticky se jim klaní celý vesmír. Skar je index žádoucího a nežádoucího chování a je zřejmé, co má jeho nedodržování za následek. Ač se situace zdá bezvýchodná, existuje skupinka, jež se má v plánu osvobodit…
Chlapi s cejchy netušili, co je čeká. O tom, že na Zemi se mnoho jejich bližních proměnilo v separát, věděli, ale nikdo z nich asi nepředpokládal, že je budou táhnout živé přes půl zkurvenýho vesmíru, aby je poslali do výrobní linky. Jenže enlilové takhle neuvažovali. (str. 8)
Příběh je vyprávěn ich-formou z pohledu Františka Moravce. V myšlenkách se vrací do minulosti, aby nastínil, jak se to všechno tenkrát odehrálo a vy pochopili, před jak silným protivníkem stojí. Přestože pozemšťané nestáli s rukama v klíně, moment překvapení udělal své. Dominantu tvoří přítomnost, a ačkoliv děj není přesně časově ohraničen, sálá dojmem, že by se dal naroubovat na naši současnost či blízkou budoucnost. Autor mixuje spisovnou češtinu, obecnou i velké užívání vulgarismů toho nejjadrnějšího znění, takže pokud se vám příčí číst sprostá slova, porozhlédněte se jinde.
Jednoduchá jazyková skladba plná dialogů se posouvá kupředu hlavně díky akci. Bojové scény a specifické techniky jsou prošpikované černým humorem, cynismem a nechutnostmi. Znázorněné násilí je realistické až naturalistické a žádná oblast není tabu.
Škoda kalorií, které přijdou vniveč, to říkal skar, ve který kulšeš věřil a který následoval. Věděl jsem ale, že nikdo z těch chlapů mě nezabije. Chtěli jenom tohle přežít a zmizet na ubikaci – získat další den své existence. To byl teď náš život. Velmi často jsem nad tím přemýšlel, když se všechny naše plány hroutily jako domeček z karet. Z hrdých lidí jsme se stali jen pracovním dobytkem, který když odmlouvá, jde na jatka. To bylo všechno. Makej, drž hubu a zemři, aby měl někdo jiný co žrát. Na to všechno se smrskl lidský úděl. (str. 78)
Začínáme sice na těžební planetce, ale dostaneme příležitost podívat se na mnohá další místa. Ukázka toho, jak je vystavěno komplexní universum, přesto vzhledem k rozsahu nikde nepobydete dlouho, a tak popisy okolí nevyzní s maximální razancí. Tempo je přehnaně vražedné, drobné zpomalení a rozepsání by vůbec nebylo na škodu. Jednotlivými situacemi prolétnete rychlostí blesku, napětím přestanete dýchat, žel ani se nenadějete a je konec. Můžete být mírně zmateni, protože nových informací bude neúměrně k času, který dostanete na jejich vstřebání.
Odbojovou skupinu, a pro nás hlavní objekt pozornosti, tvoří Moravec, Vodička, Bohdan a Soren. Čtyři mušketýry doplní chana Aga. Ještěrka, která je ke spolupráci donucena vydíráním, ale přesto pro ni lidský druh zůstává pouhým masem, jež chce při nejbližší příležitosti zlikvidovat. Přežijí ve stejné sestavě, nebo budou obměněni? Charaktery jsou vykresleny s lidskou opravdovostí – ať již z hlediska stravování, sexuální abstinence, strachu ze smrti či klasických mužských pohnutek. Ve chvíli, kdy poznáme rapujícího Rusa Gerasima, kruh absurdnosti a pestrosti se uzavře.
„Nevím, co je kor-fa, znám jenom kofolu, ještěrko. Držíme se navzájem za pohlavní orgány, pokud tedy nějaké máš, a oba nejsme oddaní skar, jak si naši šéfové myslí. Pomůžeš mi – a dostaneš zpět to, co jsi ukradla jim a já tobě.“ Začínal jsem si trochu dovolovat a šponovat hru na dona Corleone výš, než bych si ve zdejší situaci kdy dokázal představit, ale věřil jsem si. Aga měla do kulšeše daleko – nedokázala se ovládat a já v ní zkoušel číst. Jasně, neznal jsem nonverbální komunikaci jejího druhu, zaťatá pěst mohla znamenat stejně tak nenávist jako nabídku vyhonění po mimozemsku, ale věřil jsem, že její reakce dokážu rozklíčovat i tak, a doufal, že se bude chtít dohodnout. Kdyby ne, už bych polykal prázdnotu vesmíru. „Tobě nikdo nevěří. Jsi jen maso,“ odvětila po chvíli. (str. 102-103)
Titul stojí – a pro někoho i padá – na žánrovém zařazení, což od čitatele očekává mírnou shovívavost z hlediska důvěryhodnosti. Samozřejmě je potřeba velké míry štěstí, popisy zranění leckdy úplně nesouzní s následnou reakcí a schopností pokračovat atd. Někdy dobrovolně podstupují zbytečné riziko, což vzhledem k tomu, co mají za sebou, působí, jako by se životu vysmívali. Buď si prostředí Legie zamilujete a odpustíte mu cokoliv, nebo ho budete brát jako nerealistický kýč a hledat kdejaké malichernosti, které lze vyčítat. Sem tam drobný překlep nijak nenaruší plynulost textu. Občas v rámci vulgarit bych použila lidovější výraz (např. vochcat místo ochcat).
Vesmírné dobrodružství, planetární boje, pestré technologie, rafinované nástrahy, větší či menší nepříjemnosti vám mohou poodhalit nehezkou alternativní budoucnost. Aneb tak dlouho se do vesmíru volá, až vás v něm někdo zničí. Bohaté popkulturní odkazy s ryze čecháčskými hláškami potěší všechny se zálibou v nekoretním humoru. Jak by asi chutnala konzerva z namletého Jardy Duška? Inu, i to třeba protagonisté zjistí. V případě, že vás zaujalo např. Přístav u řeky Styx, Heptaron, či Masomlejnek, Operace Thümmel pro vás bude úvodem do nového světa. Vzhledem k prozatím vyšlým jedenácti dílům, nějakou dobu v něm strávíte. Svižné, jednoduché a tuze zábavné čtení, kdy ztratíte pojem o čase. Ideální počin pro vstup do žánru, který jste prozatím nevyzkoušeli.
Nebyl jsem nikdy agent typu 007. Místo svádění žen, hraní pokeru na večírcích různých ambasád a honiček v autech jsem pil kafe, analyzoval zprávy, probíral se hodinami odposlechů a tunami zachycených depeší. Přesto jsem musel strávit hodiny výcviku přežití. Jedno z pravidel znělo: Když na tebe míří, střílej. Střelil jsem. (str. 84)
František Kotleta je zajetým autorem české fantastiky. Postapokalyptická série Spad či cyklus paranormálních detektivek zahájil knihou Příliš dlouhá swingers party. Působil jako editor antologií Ve stínu Říše, Ve stínu apokalypsy, Ve stínu magie. Na našem webu jste si mohli přečíst např. recenze na Underground a Revoluce. V tandemu s Kristýnou Sněgoňovou (Krev pro rusalku, Krev pro divožensku, Zřídla, Město v oblacích) se podařilo vdechnout život jeho vysněné sérii LEGIE.
Perfektně kompaktní universum nabízející atraktivní lokality a nepřeberné množství zápletek. Líbily se mi technické detaily (biočipy, zbraně) i nestandardní dialogy. Kotleta na vás navalí veškeré informace a v průběhu je musíte zpracovat a propojit si je. Obzvlášť ze začátku jsem se hůře orientovala mezi veškerou zmíněnou havětí, ale posléze nebyl problém. Přerostlý pavouk, ještěrka, rozplizlá hlava se spoustou očí, opilý fotbalista zkřížený s koroptví... ano, originálních popisů je přehršel. Operace Thümmel nabízí hlavně zábavu a tu dostanete měrou vrchovatou. Doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 86 %
Vesmír je kruté místo. Právo na život má pouze ten, kdo si jej uhájí v boji. Taková jsou pravidla tam venku. Lidé to zjistili v den, kdy na jejich planetu zaútočila invazní flotila neznámé civilizace. Krátká, ale tvrdá válka srazila lidstvo na kolena a udělala z něj otroky mimozemských dobyvatelů. Otroky, kteří si zaslouží život, jenom pokud budou svým majitelům věrní a užiteční. Ale dokud stojí poslední voják odporu, je tady vždycky naděje. Minimálně na pořádnou pomstu. A možná i něco víc.
Vítejte v sérii Legie – novém světě Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové, space opeře temné, akční i zábavné, jak jen to chladný vesmír dovolí.
Nakladatelství: Epocha
Série: Legie (1.)
Rok vydání: 2020
Žánr: sci-fi, space opera
Počet stran: 344
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat