Recenze: UNDERGROUND (František Kotleta)


Vrcholné technologie, úpadek lidstva?


Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.cz

Palmknihy na FB

Chci zakoupit tento titul!



Již přes více než deset let zásobuje František Kotleta nakladatelství Epocha svými fantastickými příběhy a umožňuje tak čtenářům nahlédnout do nejroztodivnějších světů, jejichž společným jmenovatelem bývá zpravidla humor, sex a zbraně. Za autorův knižní debut považujeme Poutníka z Mohameda z roku 2009, který se vloni pro velký úspěch dočkal reedice (recenze). Na kontě má však bruntálský rodák i několik dalších zářezů (série Bratrstvo krve, Spad, Perunova krev aj.) a rovněž přispěl v roli povídkáře do tří tematických antologií sestavených spolu s Borisem Hokrem z časopisu Pevnost. Valná část Kotletovy tvorby je též převedena do audioknižní verze. Právě teď na české literární scéně boduje se svým nejnovějším románem Underground, akční jednohubkou balancující kdesi na hraně postapa a kyberpunku.

Zdroj: Archiv recenzentky


Praha 2107, futuristická a dekadentní zároveň. Městský stát, jenž povstal z popela bitevního pole po nespočtu ozbrojených konfliktů vedoucích až k rozpadu Evropské unie. Výkvět moderních technologií, kde vše potřebné obstarají 3D tiskárny a laboratoře, zatímco mezi oblohu okupujícími mrakodrapy kličkují drony Bezpečnosti. Pokud má člověk dostatek peněz, může si doslova koupit štěstí – o to už se postarají digitální čarodějky, stačí je jen vpustit do své mysli, aby z podvědomí vytáhly na povrch klientovu nejtajnější rozkoš. A když je někdo švorc? Underground, nejspodnější platforma metropole plná pochybných existencí (od šlapek s mnohočetnými pohlavními orgány přes piráty až po somrující Ježíše), každého uvítá s otevřenou náručí. Zkrátka učiněný Ráj... Ačkoliv Petru Vachtenovi to tady občas připomíná spíš Babylon.

„Vypadalo to, že cokoliv, co je starší než padesát let, bylo zlaté, krásné a patrně šlo o nejlepší epochu lidstva. Mně tyhle přes sto let staré éry splývaly. A nebyl jsem jediný. Ježe lidé měli potřebu si idealizovat svět, který zmizel, a už si nikdo nepamatoval, že byl na hovno, akorát jiným způsobem než dnes.“ (Str. 103)
Právě Petr, tento sympatický cynik, se stane naším průvodcem. Coby bývalý voják a policista, nyní žoldák na volné (a bionické) noze, za sebe nechává mluvit především svoje činy. V akci ho můžeme spatřit hned v úvodní kapitole při radikální razii na výrobnu Veselých párečků, během níž názorně demonstruje své bojové dovednosti a přitom ze zdejší společnosti strhává ono blyštivé pozlátko.

Leč na obzoru se rýsuje další kšeft. Členka místního kultu digitálních čarodějek shání osobního strážce – a on se jeví být vhodným kandidátem. Díky Fairy Fay (která mimochodem zdobí knižní obálku) vstupuje nejen do jemu doposud zapovězené říše smetánky, ale především je schopný vidět nižší úrovně úplně z jiného úhlu. Snad mu pohled pozměnilo představení čarodějek, jež mohou s pomocí svých implantátů promítat dávno zapomenuté obrazy z dob, kdy byla Země ještě v pořádku?

„Myslím, že lidé prostě potřebují v něco věřit. Kdysi to byl Bůh, nějaká politická vize či jenom horoskopy. Tohle všechno je mrtvé. Máme jenom město, umělý žrádlo a seriály na CN. Ta vše show nějak lidi zasáhla právě v tom místě v hlavě, kde bývala víra.“ (Str. 122)
Slouží digitální estráda pouze k účelu nevinné zábavy, nebo se ženy snaží podněcovat revoluci? Tak či onak, někomu se jejich počínání vůbec nelíbí! Nebo je v tom i něco víc? Proč má Petr pocit, že mu jeho nové přítelkyně neříkají všechno? Při posledním výstupu opět vzduchem létaly kulky, a bohužel ne bez cíle. Kdo stojí za těmi útoky? Mafie, Bezpečnost? Konkurenční kult? Fairy Fay by ze sebe měla raději rychle sypat odpovědi, jinak už brzy nebude koho chránit...

„Potřeboval jsem zjistit příběh. Vždycky šlo totiž hlavně o něj. Učili nás to v policejní škole. Člověk se často nechal zmást mrtvolami, výkřiky, emocemi, stopami, důkazy, protichůdnými výpověďmi svědků i obětí, ale nakonec bylo stejně nejdůležitější znát příběh, protože v něm se zpravidla ukázal pachatel i motiv jeho činu.“ (Str. 117)

Ano, Kotleta tentokrát přichází s detektivní zápletkou ve stylu noir, přestože spíše než pomalého vyšetřování se nám dostane vyřešení problému jaksi za běhu. Vyprávění se odehrává v ich-formě minulého času, a ačkoliv čtenáři chvíli potrvá, než se v kulisách fiktivní budoucnosti zorientuje, snadno se vžije do děje. Z textu je patrné, že pochází od zkušeného a talentovaného autora, i když skalní fanoušci mohou postřehnout jistou schematičnost. Postavy navzdory drobné šablonovitosti působí uvěřitelně a hravě si je oblíbíte, avšak na nějaké výrazné budování vztahů a psychologický vývoj protagonisty už ve prospěch dynamiky příběhu a vykreslení světa nezbývá tolik prostoru.

Kromě mistrovských popisů, zajímavých citátů, řízných fórků a metafor, které by vás nenapadly ani v tom nejdivočejším snu, má dílo i hlubší rozměr. Dystopická vize, ne nepodobná opusu magnum George Orwella, v sobě skrývá podněty k zamyšlení i varování pro současnou generaci. Soustavné monitorování, tělesné modifikace, náhražky potravin či třídní nerovnost... To všechno a mnohem víc je Praha City. Samozřejmě, umí být i okouzlující a nádherné – ale vysvětlujte to chudákovi z Undergroundu, jemuž jsou odepřeny i takové drobnosti jako sluneční svit nebo chuť opravdového ovoce.

„Po tom krátkém rozhovoru s Polákem jsem si představil, jak by Praha vypadala z vesmíru, kdyby se celý svět rozpadl a propadl do barbarství. Jedna obrovská zářící tečka na temné planetě. Jedno místo, na které zapomněl čas a ono odolalo všem zákonům nevyhnutelného rozpadu.“ (Str. 218)

Knihu mohu vřele doporučit i lidem, kteří se zatím s žádnou „kotletovkou“ nesetkali, ale rozhodně nejde o čtení pro dospívající pod 15 let a slabé povahy (obsahuje nekorektnost, vulgarismy a explicitní scény). Mně se Underground trefil do vkusu i nálady, a jakmile jsem překonala prvotní zmatek, moc jsem se bavila. Největší výtku bych směřovala k panu Vachtenovi, protože na mě ve srovnání s ostatními hlavními hrdiny z autorových děl působil krapet jednotvárně. Ocenila bych také více pasáží věnovaných jeho milostným dobrodružstvím, jelikož se domnívám, že oblast mentálních styků zde úplně nevyužila svůj potenciál. A vůbec, celkově bych si přála, aby kniha byla delší – což je vlastně kompliment, no ne?

Praha City je šťastné město. Deset milionů obyvatel zde přežívá díky výdobytkům moderních technologií, zatímco zbytek Evropy se propadl do chaosu. Nikdo nepochybuje, že je to pravda, tvrdí to přece City News!

Jenže Petr Vachten ty sračky ignoruje. Přišel o nohu ve válce s Poláky, a když hořela Ostrava, v CN hlásili, že jeho divize táhne na Krakov. Ale ta válka už nikoho nezajímá. Stejně jako Ostrava. Protože Praha City je šťastné město. Jen v něm nějak snadno umírají lidé, kteří si to nemyslí. Třeba ženy z kultu digitálních čarodějek.

Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2020
Žánr: Sci-fi, Postapunk
Počet stran: 312
Formát: PDF, Epub, Mobi



Žádné komentáře:

Okomentovat