Po artefaktu touží mnoho lidí, úmysly se ale různí…
Lidé nejsou zdaleka tak chutní jako jeleni,“ zabrblala Ravena. „Ani tak rychlí, když dojde na lov. Jenže je zima. Nouze vlka donutí volit i mluvící jídlo. To je bohužel život tady na pláních.“ (str. 124)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Pavlu Marešovi.
Chci zakoupit tento titul!
Kněz, modlící se ke Garolovi, dostane jasnou vizi. Musí zaprodat vlastního syna do skřetího otroctví, aby naplnil božské přání. Hotholdir je velkým bojovníkem a nebojí se žádného zadaného úkolu. Splní otcovo přání, dostane se na uvedené místo a čeká, až přijde znamení, že mise pokračuje do další fáze. Prostředí, jež je pro mnoho lidí konečnou stanicí, je pro něj naopak výzvou. Je odhodlaný nezklamat ani svého otce, ani boha.
My se ale přesouváme na vlny Středového oceánu, kde se ukrývá Hlíva. Zlodějka, jež utíká před hrabětem Elerwetem, tzv. Slídičem. Za krádeže měla být krutě potrestána, ale na poslední chvíli se jí podařilo uniknout. Už nějakou dobu cestuje jako černý pasažér, ale každému jednou dojde štěstí. Seznamuje se s dívkou Pavlou, jež také není právoplatným členem posádky. Mág Ysorin s učněm Zenonem zjišťují, jaké mají skutečné úmysly. Podle toho se bude odvíjet jejich další osud. Naneštěstí je loď přepadena a v čele nestojí nikdo jiný než Daroth. Jedná se o klan válečníků, v němž již od dětství jsou slabé kusy usmrcovány a přežijí jen ti nejsilnější. Pro své smrtící umění jsou vyhlášení, takže vědí, že proti nim nemají nejmenší šanci a odpor by byl zbytečný.
Ysorin má v úschově cenný artefakt obsahující starobylou moc. Protože se s ním nelze přemisťovat, považuje za nejlepší řešení knihu schovat u Zenona, sám se teleportovat, tím nepřítele zmást a poté se pro všechny vrátit. Skupina sice přežije, ale je prodána do skřetího otroctví. Podaří se jí v dolech pod Kurat-Gratem nepodlehnout všemožným nástrahám? Dokáže se Ysorin zachránit a ostatním pomoci, nebo sám při teleportaci zemře?
V sedmnácti pojmenovaných kapitolách budeme zevrubně zkoumat podzemí peritrijských skřetů, Ledové hory, Černobor, Daroth a další tajuplná území. Nebude nouze o pořádnou dávku magie ani fyzické boje muže proti muži (či jiné potvoře). Propracovaný výpravný popis se snoubí se správně načasovanými akčními scénami a nepřeberným množstvím informací o fungování daného světa. Atraktivní lokality nabízí mnohé rasy, územní celky a druhy zbraní.
Přestože je styl vyprávění důkladný, text si udržuje správné tempo a čtenáře nenechá ani chvíli odpočinout. Stále se něco děje a vaše pozornost musí být bdělá, aby vám neunikla potřebná informace. Kombinace spisovné a obecné češtiny, jež vrcholí převážně v dialozích, je žádoucí a perfektně načasovaná. Perspektivu vnímáme skrz nezainteresovaného pozorovatele, jenž občas vidí aktérům do hlavy, takže odhalíme i emoce či úmysly. Děj probíhá chronologicky, přestože se v rozpravách odkazuje na časy a události dávno minulé.
Zdroj: archiv recenzentky
Charaktery jsou plastické s pestrou škálou nálad a povahových vlastností. Velmi rychle si k nim naleznete vztah a budete jejich putování fandit. Kromě hlavní skupiny, na níž je orientován pohled, svou roli hraje pár vedlejších postav, jež jsou stejně charismatické a jejichž osud vás bude zajímat. Kromě lidí potkáte taktéž elfy, trpaslíky, skřety a mnohá další stvoření.
Dominantní roli hraje skupina kolem Hlívy. Poutavý sloh plný neočekávaných momentů. V několika mezičasech jsou vložené úseky zaměřené na politiku, prastaré rasy a ztracené rody, což naopak bylo trochu zmatečné, a i když má autor základy svého universa bezesporu pevné, čtenář může být přehlcen. Pochopit veškeré vztahy se zdá jako nadlidský výkon. Roli může hrát i fakt, že přestože Heptaron – Zajatci zimy, jsou prvním dílem samostatné série, využívají kulisy Marešových předchozích titulů.
Román neobsahuje výrazné gramatické chyby, překlepů je naprosté minimum. V některých případech bych trochu přestylizovala věty pro větší plynulost a zaměřila se na lepší vyjádření negace. Stávalo se, že byl použit několikanásobný zápor, jenž se vlastně vylučoval a rozcházel se tak s vyzněním celku. Dle mého soudu měli hrdinové i zbytečně moc štěstí, což místy budilo zdání pohádky. Chybělo mi komplexnější vysvětlení, proč šlo využít magické prostředky, a přesto se tak nestalo. To samé platí v případech přesunů, jež někdy byly zbytečně moc rychlé.
„Jsi hlupák. Ale, Zenone, máš štěstí. Garol je Mudgo, a tak je na hlupáky zvyklý,“ usmál se vlídně Hotholdir. Pak vtiskl dýku Zenonovi do dlaně. Kouzelník zakřičel, jak se studený kov dotkl jeho popálené kůže. Oči se mu rozšířily. Pak se složil k zemi s nataženou dlaní obrácenou k nebi a Hlíva s údivem spatřila, že rudé maso začíná růžovět a černé červenat. (str. 194)
Nedílnou součástí jsou ilustrace Moniky Džuganové a Barbory Marešové. Umně korespondují s atmosférou, leckdy ji i přímo dotváří. Černobílé provedení podtrhuje autenticitu probíhajícího okamžiku. V úvodu pro lepší orientaci naleznete mapu území.
Zdroj: archiv recenzentky
Originální a nápadité dílo v sobě ukrývá temnotu, dobrodružství, putování i řežbu. Kniha, v níž nenaleznete milostnou linku, ale objevíte prvky Tolkiena či Anthonyho Ryana. Pohlcující výprava, jež se s ničím nepáře, a i když si v drobných nuancích řeknete jo, tohle už jsem někde viděl, tak budete souhlasit, že si Pavel Mareš jde vlastní cestou. Pokud máte výše zmíněné spisovatele v oblibě, sáhněte po Heptaronu.
Přímo před jejíma očima po temné vodě kráčela bytost. Měla nepřirozeně protáhlou hlavu a vysoké čelo bez očí. Ústa se otevírala perverzně široce. Ta bytost by dokázala svými zakřivenými zuby obejmout Hlívinu hlavu. Tělo tvořil černý kus kůže pokrytý podivným skeletem, který připomínal krunýř brouka chrobáka. Bytost se sunula po hladině a drápy na nohou i rukou se nořily pod černou hmotu, ale samotné končetiny ne. Jako vodoměrka, pomyslela si Hlíva. (str. 139)
Pavel Mareš má na kontě sérii o kouzelníku Akvinovi (Akvin – Cesta čaroděje, Akvin – Druhá tvář) a jeho světa využívá i nyní. Publikoval ve sbírce Bazén a další povídky, vzešlé z činnosti online magazínu MFantasy. Na Západočeské univerzitě v Plzni studoval fyziku plazmatu a tenkých vrstev, pracuje jako výzkumník.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Osobně jsem byla nadšená a vůbec se mi nechtělo román opouštět. Dlouho se mi nestalo, že by ve mně fantasy vzbudilo ohromnou chuť na pokračování. Události mají hlavu a patu, stylisticky to také nebylo vůbec špatné. Na konci máte zmíněné dodatky ze zeměpisu a mně tam tak trochu chyběla i kostra postav. Zajímavá, byť leckdy zbytečně složitá jména by bylo fajn si moci připomenout. Zároveň bych úplně vyškrtla konečný průvodce Mudgarem, to bylo rozpačité. Byla jsem fascinovaná Darothy a mrzelo mě, že Relijece nebylo věnováno více prostoru. Teď už jen otázka, kdy bude pokračování? Moc doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 86 %
Hlíva, zlodějka ze Sklécie prchající před popravou, učedník magie Zenon, pověřený nesmírně důležitým úkolem, a šlechtična skrývající se před sňatkem. Ti všichni se potkají během zajetí ve skřetím dole. Dokáží přežít a dostat se ven?
Nakladatelství: Nová Forma
Série: Heptaron (1.)
Ilustrace: Monika Džuganová, Barbora Marešová
Rok vydání: 2023
Žánr: fantasy
Počet stran: 394
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat