Vraždící fauna i flóra
Holka, která dotyčný billboard držela, vypadala jako studentka. Ještě že měla tak pohlednou tvář. Bude moci dělat kariéru na zádech, kde se psaní vyhne. Odhodlání demonstrantů ztratilo svou sílu tváří v tvář stoletému autobusákovi v ještě starším stroji. Skákali do pangejtů a zahazovali rozmočené, pokreslené kartony v dál. Chystali jsme se do cizího, vražedného světa s podřadnou výbavou, v nedostačujícím počtu a bez dokončeného výcviku. Nedivil bych se, kdyby někdo demonstranty pokropil z kulometu. Já na to měl pořádnou chuť. (str. 209)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
Kazimír Nezbeda nikdy nebyl dobyvatelem ženských srdcí. Neměl svaly, uhrančivý pohled ani břitký humor. Postavou nevýrazný střízlík, který pořádně nevěděl, jak zapříst hovor. Ostatně ve dvaadvaceti letech byl stále panic… Na Zemi ho nic nedrželo, proto se zdálo být dobrou volbou vstoupit do armády a podílet se na objevování nového světa. Bude to příjemný nápad i v okamžiku střetnutí se tváří v tvář přímé realitě?
Kniha je rozdělena do deseti pojmenovaných kapitol s řadou dílčích podčástí. Velký prostor je věnován představování jednotlivých členů výsadkové posádky, výcviku a vzájemným vztahům, až poslední třetina mapuje samotný přesun na planetu Luznou. Úhel je zaostřen pomocí autodiegetického vypravěče na protagonistu Kaziho a jeho očima přímo nahlížíme na tok příběhu. Seznámíme se nejenom se způsobem uvažování na roztodivné situace, ale i charakterem zbývajících spoluobjevitelů či názorem na opačné pohlaví.
Zdroj: archiv recenzentky
Jazyk balancuje mezi spisovnou a obecnou češtinou. Charakteristické jsou velmi krátké věty s lidovým podtónem. Budování atmosféry střídají úderné dialogy mísící humor, sarkasmus i obavy. S postupujícími stránkami přibývá napětí a boj o život. Abstraktní hrozba dostává skutečné obrysy. Bude mít česká výprava podobně katastrofální ztráty jako ostatní národy?
Prostředí vojenské základny u Kralup nad Vltavou poskytuje bezpečný čas na pochopení cíle mise. S minimální a zastaralou technikou mají připravit podmínky, aby Luzná byla obyvatelná a vydala svá přírodní bohatství. Sice jsme v 21. století, kdy Petr Pavel je po třetím volebním období, nicméně Země se dostala na hranici limitu a je zřejmé, že v budoucích letech bude méně a méně obyvatelná. Zakoupit maso je drahý špás, vznikající náhražky neumožňují dostatečné nutriční ani gurmánské uspokojení. Luznou však obývá mnoho živočichů, což protagonisté doslovně okusí…
Čekání nikomu nevadilo. Stále bylo na co se dívat. Potřebovali jsme planetě přivyknout. I naše dýchání se stávalo minutu od minuty hlubším a vyrovnanějším. Fascinovaně jsem sledoval komára, kterého se mi podařilo definitivně zaplácnout až napotřetí. Takovou vykazoval odolnost. Měl sosák několik centimetrů dlouhý a tvrdý jako trn. Po stromě opodál zase lezl brouk velikosti dlaně. Jeho masivní krunýř se leskl a kusadla pohybovala. Těmi by mi ucvakl prst jako nic. Hlasité rány musely většinu velkých zvířat vyplašit, nebo jsme vyhráli jackpot a nebylo jich tu tolik. Každopádně naše přistání zatím probíhalo mnohem lépe než u většiny jiných států. (str. 253)
Tempo má správnou dynamiku – nejdříve zjistíte teoretickou míru rizika, čímž zvýšíte výsledný efekt v okamžiku, kdy to nastane prakticky. Lidstvo je koseno po kopách, na což si zvyknete, ale stále budete s napětím očekávat, jaký způsob usmrcení nastane tentokrát. Obludy připomínající dinosaury, létající havěť, nebezpečné rostliny, hmyz i dravé šelmy. Vlhčí vzduch a klima taky úplně nehrají do karet. Není Kazi jen součástí sebevražedného komplotu, kdy je jasné, že vojáci se s místními tvory nemohou měřit?
„Teda, ta je. Petříčková moje zlatá. Dostat tě do postele, udělal bych ti věci, za který by se styděl i Caligula.“ Andy reagoval na přítomnost naší kapitánky takovými prohlášeními se železnou pravidelností. Úplně ho očarovala. Jíťa nasadila pohrdavý úšklebek. „Stejně bys nevěděl, jak s ní zacházet, ty prasáku jeden. Taková čubinka potřebuje pevnou ruku. Ne moc. Jenom aby pochopila, kdo je její paní. Dej mi dva dny a bude za mnou chodit po čtyřech.“ Sejr do spolubojovnice nenápadně drkl ramenem. „Silný kecy, ale skutek utek. Andymu by nedala a na holky nebude. Stačí mi s ní jedna hodina. Nakonec zkusí ona sbalit mě.“ Jíťa mu drcnutí vrátila. „Kolikrát ti to mám opakovat? Každá je na holky. Akorát to neví, dokud nepozná mě.“ (str. 74-75)
Svalovec Andy, hezoun Sejr, tupoun Bořita, lesbička Jíťa, vědátor Fricek a Kazi tvoří partu, jež si chce pomáhat za každých okolností. Přestože je každý jiný naturel, dovedou se perfektně doplňovat. Nouze není o sexistické narážky, dobře mířené popichování a návaly emocí všeho druhu. Místo pro zamyšlení, akci i vtip bez omezení. Statečný desátník Gabčo, příkrá, ale spravedlivá kapitánka Petříčková i poručík Uhlíř, který místo aby byl mužstvu příkladem, hledá jakoukoliv příležitost, kde by zvýšil pravděpodobnost zachránění si vlastního zadku, jen dokreslují pestrost povahových vlastností. Čtenář nemusí s každou reakcí souhlasit, ale dokáže ji pochopit a částečně se ztotožnit. Charaktery jsou popsány natolik barvitě, že s protagonisty prožijete každou chvíli naplno.
Po slohové stránce je titul velmi podobný Zefkově probuzení – správně ztřeštěné, jednoduché, přesto zábavné. Navzdory tomu, že Masomlejnek nepatří do edice Jiné světy jako např. Přístav u řeky Styx či Strážci osudu, klidně by se o své místo mohl přihlásit. Žánrovka, jež vás díky malému formátu a strhující gradaci ke čtení naprosto přiková.
Dílo je veskrze banální; všedně postavený sloh a předem jasná zápletka sice výrazně nepřekvapí, zato pobaví v tom nejlepší slova smyslu. Podíl nese i exotické prostředí a hutná atmosféra nebezpečí. Na první pohled krásná věc, byť smrtelná… Drobné překlepy či opakování slov nijak nenarušují plynulost a ni potěchu konečného zážitku.
Nevím, kolik si toho vedení slibuje od našich výukových lekcí. Každopádně nemohou počítat s pozvednutím morálky. Ta klesala rychleji než poprsí frekventované prostitutky. Nebylo právě ideální nám tohle pouštět před spaním. Záběry likvidovaných armád strašily lidi celou noc. (str. 177)
Černobílé ilustrace má na svědomí Jiří Arbe Miňovský. Nesoucí se na vlně příjemného béčka korespondují s probíhajícím dějem. Vůbec by neuškodilo, kdyby jich bylo podstatně víc.
Titulem se line několik popkulturních fenoménů, na něž někdo může pohlížet jako na vykrádačku. Osobně se domnívám, že umně zvolenou kombinatorikou se ze známých počinů vytvořilo originální dílo. Chtěli byste držet v rukou mix Jurského parku, M.A.S.H., Doomu a Hvězdné pěchoty? Právě jste ho našli.
Zdroj: archiv recenzentky
Beznadějný optimista Honza Slívka vnímá za největší problém přelidnění, takže neváhal (ve svých počinech) populaci radikálně povraždit. Informacemi o sobě šetří, spíše je balí to metaforických obratů, kde se něco málo dozvíte, ale pořádně nic konkrétního. V roce 2011 debutoval počinem Voják Země, následoval Likvidátor a Masomlejnek: Srab. Pokud vás první díl série s Kazimírem Nezbedou zaujme, k dostání je i pokračování s názvem Masomlejnek: Šelma.
Kniha nemá tendence ani cíl hrát si na vysokou literaturu a musíte ji brát jako ryzí žánrovku. V tomto případě space opera staví na užití magnetických nadsvětelných nanočástic k cestování na neobydlené planety. Spojuje sociální otázky, psychologický prvek, akci, brutalitu a klasickou krvavou řež. Osobně jsem se bavila, stránky se zmenšovaly jako pytlík brambůrek. Opravdu parádní. Jen jsem tedy nepočítala s tím, že autor je natolik krutý a vyprávění usekne v tom nejlepším. Ve vašem vlastním zájmu tedy radím, mějte okamžitě připravený druhý díl, jinak se z vašeho domu bude ozývat stejné spílání jako z toho mého. Moc doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 93 %
Dva největší objevy 21. století jsou na světě. Reaktor vyrábějící čistou, levnou energii dostal světovou ekonomiku do kolen. Práce s magnetickými, nadsvětelnými nanočásticemi lidstvo naopak zachránila. Díky nové technologii může člověk cestovat kamkoliv během mžiknutí oka. Například na planetu vzdálenou miliony světelných let. Luzná se stala modlou posledního desetiletí. Dokonalý svět plný života. V největším osídlovacím závodě od objevení Ameriky však lidé zapomínají na to nejdůležitější. Vlastní bezpečí. Připadají si jako všemocní dobyvatelé vesmíru.
Naivní idioti.
Pro místní dravou flóru a faunu jsou stěží předkrmem.
Nakladatelství: Epocha
Série: Masomlejnek (1.)
Ilustrace: Jiří Arbe Miňovský
Rok vydání: 2024
Žánr: space opera
Počet stran: 432
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat