Hladovým se snadno vládne
Jauch viděl mrtvolu, podle popisu to byl Lobkowitzův nejstarší syn. Ležel v louži vlastní krve hned vedle sluhy. Mladšího bratra zranili a skupina vojáků si ho teď vychutnávala. Jako pomstu za zabité druhy. Jaucha víc zajímalo, co je za dveřmi. Tam je ta pravá zábava. Pažbou rozrazil dveře a v čele skupiny vojáků se širokým úsměvem vpadl do sálu plného vyděšených žen. (str. 125)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brokilon.
Chci zakoupit tento titul!
Rok 1848 byl revoluční po všech stránkách. V lidu se rodil sílící vzdor vůči monarchii a vlastenecké touhy nabývaly na síle. Aby toho nebylo málo, přišla Velká bouře: událost, jež změnila geopolitická měřítka. To, co vypadalo na mírný déšť, nakonec zničilo úrodu, zmařilo mnoho lidských životů a hlavně způsobilo bezvládí. Vídeň jakožto sídlo moci se nehlásila, nemoci plně bujely a blížící se zima pomalu oznamovala, že pravý hlad se brzy přihlásí o slovo. Poloprázdné sýpky s obilím čelily bandám zlodějů a začalo se rozmáhat právo silnějšího. Arthur Siegler von Teuffenbach cítí, že nastává chvíle, kdy by se z řadového muže mohl stát výjimečným a neštítí se naprosto ničeho…
Třicet jedna kapitol přibližuje náladu ve společnosti a jednotlivé kroky od lhostejnosti po konkrétní vymezení. Richard Mělnický vlastní textilní továrnu, byť by se mělo jednat o potomka z dynastie Přemyslovců. Dalibor Šár je opilec pracující jako hajný. Má zkušenosti ze španělské války, ale po úmrtí manželky i dcer na tyfus propadl trudnomyslnosti a není s ním valná řeč. To se změní, když odhodlán zemřít hájí rodinu, které chtějí lupiči ukrást jídlo. Cesty svedou dva zmíněné muže dohromady a rozhodnou se postavit Arthurovi Sieglerovi i snahám o centralizaci potravin směrem k Praze a prakticky tak cílenému vyhladovění zbývajícího obyvatelstva. Vzniká Národní aliance, avšak mohou dobrovolníci obstát proti cvičené armádě?
Styl vyprávění je veden er-formovým nezainteresovaným pozorovatelem, jenž svou pozornost nahodile zaostřuje na vybrané protagonisty s důrazem na atmosféru válečného běsnění. Ozvláštněním je mírná archaičnost textu, kdy autoři používají vykání. Není to výrazný prvek, který by titul činil hůře čitelným, naopak ve velké míře dominuje klasická spisovná a obecná čeština. Nejsou přítomné gramatické, pravopisné ani stylistické chyby.
Ústřední prostředí je rozprostřeno do okolí Prahy – hlavní město, Mělník, Litoměřice, Terezín apod. Jedná se spíše o přesuny vojsk a následné bitvy, než že bychom na delší čas někde "zakempili". Mísí se popisy, dialogy i řada faktických a organizačních povelů z hlediska bojových útvarů. Vzniká možnost plně nasát radosti a strasti mužů rozhodnutých bránit svoji zemi.
„Zabil jste někoho?“ „Ano, zabil.“ „Jako ty muže před naším statkem? Lidi, co páchali zlo?“ „Kájo, ve válce to tak nefunguje. Většina lidí, které jsem zabil, prostě měla tu smůlu, že nosila jinou uniformu než já. Stejně jako ti, kterým čelíme dneska. Jejich vůdce je možná šílenec a padouch, ale jeho vojáci se od nás moc neliší.“ „Myslíte, že bojujeme za vlast, jako to říká pan mělnický?“ „Možná. Ale v armádě proti nám jsou určitě taky Češi. A chceš prozradit tajemství? Ve válce my vojáci stejně nakonec bojujeme jeden za druhého. Politika a ideály, to všechno v tu chvíli přestane kohokoli zajímat.“ (str. 54)
Komplexní politická situace je okořeněna individuálními příkořími, která drží tempo, potažmo vaši pozornost v bdělém stavu. Ačkoliv je dílo řazeno do ranku alternativní historie, setkáte se s řadou skutečných postav, významných pro české obrození (J. K. Tyl, K. H. Borovský, K. Světlá, F. Palacký aj.) O jejich reálném životě a úloze se dozvíte v první části přílohy. Druhá vysvětluje formace, organizaci armády a výzbroj. V úvodu jsou mapy Prahy, severní a střední Evropy roku 1848 pomáhající v orientaci s místy aktuálního dění. Zpracovala je Jana Šouflová.
Charaktery jsou propracované natolik, aby zaujaly vaši pozornost, přesto prostor pro hlubší psychologii je možný. Proměna Dalibora Šára i nástup na scénu Juliany Hýzrlové archetyp silné hrdinky, co se rozhodne nebýt pasivní a zápasit s osudem, naplno pohltí mysl. Kam se poděli příslušníci šlechtických rodů? Kdo stojí za masakrem v Jezeří? A nestane se z Richarda Mělnického další despota oblečený pod symbolem Přemyslovců? Je zajímavé sledovat, do jakých rolí jsou nuceni vstoupit, aby přežili.
Doposud spoléhala na Palackého jméno, na jeho řečnické umění jako na svůj štít. Ale ten štít už docela dlouho reziví ve strouze. Začala se znovu přesouvat do svého základního duševního postoje: Nejlepší pomocnou ruku najdeš na konci vlastní paže. Vstřebávala a vybavovala si slova, nálady a výrazy nejrůznějších lidí, s nimiž se cestou sem setkala. Ženy prý nemají smysl pro politiku, protože nejsou schopny chápat širší důsledky. Přimhouřila oči. Jenže širší důsledky jsou kombinací spousty malých důsledků. (338)
Nevím, jakým způsobem docházelo ke spolupráci, ale některé pasáže a repliky se zbytečně opakovaly a mohly být zkráceny. Posléze záleží na čtenářském vkusu; pro někoho budou bojové pasáže s přesnými popisy formací zbytečně zdlouhavé. Ve své podstatě je to jádro knihy zaujímající významnou část, takže zvažte své preference.
Velká bouře v českých zemích spojuje dějiny, vlastenecké touhy, politiku i násilí související s válkou. Spisovatelé vytvořili natolik hmatatelnou atmosféru, že nemuseli sklouzávat k explicitnímu násilí, poněvadž i tak vám bylo jasné, co následovalo. Pokud máte rádi military literaturu, v tomto případě v alternativních kulisách obrozenecké historie, budete spokojeni. Originální a důmyslně spojená fikce s realitou.
Potom konečně jasně spatřila i muže, který ji přivlekl. V jeho očích bylo cosi hladového. Brutálního. A i on měl poměrně vysokou hodnost. Krátce se ohlédla po ostatních ženách, po jejich uplakaných obličejích. Strachy se jí dělalo špatně. Strach ji pohlcoval také, jako by byly jejím zrcadlem. Vědomí naprosté bezmoci a zároveň jediné jistoty – že jim bude ublíženo. Kdysi dávno by tihle muži možná pociťovali bázeň či respekt před služebnicemi Božími, ale i v tomhle je události posledních měsíců změnily. Ne všichni byli takoví, samozřejmě. Na několika tvářích bylo jasně vidět, že se jim to celé příčí nebo je to prostě nezajímá. Velitelova pravá ruka byl právě jedním z nich. Ale bylo jí jasné, že nikdo nebude protestovat. Nikdo nezabrání svým kumpánům, aby zajatkyním ublížili. Zírala kolem sebe a začínala se třást. Zvolna klouzala do náruče hrůzy, kterou spolu všechny sdílely. Pak jí došlo, že pokud dovolí červům strachu, aby ji ovládli, skončí mrtvá nebo zmrzačená. Jako by v její mysli cosi přeskočilo. Nesmím být oběť. Najednou necítila nic. Ani bolest, ani soucit, ani děs – jen touhu zachránit se. (str. 138)
Jan Kotouč je velmi plodný a od roku 2009 vydal na dvě desítky románů. Na projektu jsme vás seznámili s Nad českými zeměmi slunce nezapadá, Strnadův efekt či s antologií Krev, monstra a cukroví. Na anglicky mluvící trh se probojoval překladem série Centrální impérium. Pořádá kurzy tvůrčího psaní, učí na vysoké škole, připravuje besedy.
Lucie Lukačovičová vystudovala knihovnictví a kulturní antropologii na Univerzitě Karlově. Publikovala přes sto povídek, v polovině září bude společně s Terezou Kadečkovou vydávat pohádky trochu jinak – Daleké království. Znát ji můžete jakožto autorku Zákon azylu, Čepel azylu, Chrám azylu, Hořící kůň či Zákon genu
K počinu jsem přistupovala s otevřenou myslí a byla mile překvapena atraktivním způsobem zpracování s vyváženou obsahovou i formální stránkou. Údajně by se mělo jednat o prequel k sérii České země a pokud je tomu opravdu tak, mám v plánu se seznámit i s pokračováním. Osobité postavy, zajímavé téma. Národní obrození jako nudná doba? S tímto románem v žádném případě. Moc doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Svět se změnil. V květnu roku 1848 nastala Velká bouře. Nikdo neví, odkud přišla a co ji způsobilo, ale následky pocítili všichni. Hladiny oceánů se zvedly. U Drážďan je voda. Za Prešovem také. Rozvodnily se řeky, nepřetržité deště zničily úrodu. Lidé hladoví.
Myšlenky národního obrození ale přetrvávají. Když jsou celé české země uvrženy do chaosu, v kraji řádí bandité, vojenský diktátor ovládl Prahu a vláda ve Vídni je nezvěstná, vstupuje na scénu Národní aliance: sdružení starostů, průmyslníků, intelektuálů a hlavně obyčejných lidí, kteří chtějí uprostřed pohromy chránit své rodiny.
Co vzniklo jako spojení hrstky dobrovolníků, jejichž cílem bylo ubránit to málo jídla, které měli, se rychle rozrůstá v armádu. A ta bude zapotřebí, protože diktátor v Praze nesnese, aby se mu v českých zemích kdokoli postavil na odpor.
Národní obrození vstupuje z literárních salonů na bitevní pole.
Nakladatelství: Brokilon
Rok vydání: 2024
Žánr: alternativní historie
Počet stran: 407
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat