Literární připomínka narození Johanna Gregora Mendela
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Vědecko-fantastická antologie Zákon genu vyšla na počest 200 let od narození Johanna Gregora Mendela, významného českého přírodovědce s německými kořeny a zakladatele genetiky. Sestavení šestnácti textů od věhlasných autorů české fantastiky se ujali Leoš Kyša a historik Václav Kotrman.
Leoš Kyša je čtenářům znám zejména pod pseudonymem František Kotleta. Ten má na svém kontě jak nespočet sci-fi a fantasy knih, vydaných zejména pod záštitou nakladatelství Epocha (na webu najdete recenze např. na Underground, Revoluci či Válkotvůrce), tak i spoluprací na několika antologiích – např. L3g3ndy, povídkový triptych Ve stínu Říše, Ve stínu apokalypsy a Ve stínu magie nebo Krásky a vetřelci: Pulp stories. Do Zákona genu přispěl stejnojmennou povídkou.
Dílo vyšlo pod patronací laureáta Nobelovy ceny, sira Paula Nurse, a se dvěma předmluvami českých vědců, biochemika Jana Konvalinky a astrofyzika Jiřího Grygara.
Pomalu si umírala a někdo ji chce na ulici zabít nebo zmlátit. Nebo znásilnit? I takové už potkala, co se před pár lety začala víc vyvíjet a nabývat ženských tvarů. Naučila se bránit. Ne vždycky se to ale povedlo.Zažila spoustu věcí.Celý život byl jeden blbý zážitek.A teď končí. Tady a tímhle.Rozčílila se. (str. 52)
Zákon genu propojuje historii (zejména tu alternativní), vědu a fantastično. Společným prvkem je, jak už název napovídá, genetika. Někteří autoři se ve svých textech dotkli přímo Mendelova výzkumu (např. Stvořitel či Zachránil jsem Mendela, pánové!) nebo jeho včelařské záliby (Mendelovy včely či Královnovrazi), jiní se zaměřili na geny jako takové – na jejich zkoumání, vylepšování či dokonce klonování.
Kromě hlavního motivu se tu opakují i jiné, např. smrtící virus, mimozemšťané, cestování časem, vesmírné dobrodružství aj., pokaždé v osobitém podání. A právě na této rozmanitosti stojí následující výběr tří děl:
Plevel (Julie Nováková)
Plevel je zasazený do alternativního období stalinismu. Zatímco Rusko prosperuje díky pěstitelským úspěchům Lysenka, pseudovědce a odmítače mendelovské genetiky, Spojené státy sužuje hladomor. Alina se jako členka americké delegace dostává až ke zdroji. Stává se svědkem „zázraků“, přesto netouží po ničem jiném než po Lysenkově smrti.
Julie Nováková si dala na svém textu velmi záležet, rozhodně je za ním vidět spousta práce a důkladná příprava zadaného tématu. Zároveň je však velmi odborný, plný vědeckých faktů i výrazů, tím pádem i různých vysvětlivek, což by mohlo některé čtenáře odradit.
Příběh jako takový je i navzdory veškeré odbornosti vcelku čtivý. Děj má spád, zajímavé postavy, tíživou atmosféru, je oproštěn od do očí bijících nelogičností a nechybí mu otevřený závěr nabízející hned několik otázek k zamyšlení.
No jistě, káva až někde na Kamčatce, že? Ale tam sny sovětských vědců nekončily, ne. Alina už slyšela zvěsti o plánech na zazelenání Marsu. Sověti vypustili do vesmíru první umělou družici a prvního kosmonauta, tak proč by se zastavovali na oběžné dráze Země? Socialismus bez planetárních hranic – to musel být vlhký sen celého politbyra. (str. 129-130)
Královnovrazi (Jakub Mařík)
Aby lidstvo přežilo, musí se vybraní zástupci vydat do minulosti a pomocí geneticky upraveného viru vyhladit Vosy dřív, než ony napadnou Zemi.
Jakub Mařík se ve svém krátkém sci-fi nebál propojit hned několik oblíbených žánrových témat – geneticky upravený virus, mimozemskou rasu či cestování časem. Nedá se mu upřít čtivost a příběhová gradace, vcelku uvěřitelné postavy a zajímavé zamyšlení nad jistou morální problematikou: kdo je tu skutečnou obětí?
Ztraceno z paměti (Lucie Lukačovičová)
Píše se dvě stě let od havárie vesmírné lodi na Zemi. Její pasažéři, tzv. hmyzáci, se s lidmi stihli sžít (nic jiného jim ani nezbylo), ač mnozí si stále myslí, že u nás nemají co dělat. Johanna je ale jiná – jedno z těchto mimozemských stvoření zachrání a buduje si s ním podivné, ne právě bezpečné přátelství.
Lucie Lukačovičová není na poli psaní žádný nováček, můžete si přečíst recenzi např. na její Zákon Azylu. Její postapo povídka v antologii sice obsahuje neoriginální hmyzáky, ovšem děj jako takový překvapí závěrečným vyústěním. Autorka píše s lehkostí a čtivě, její styl osloví jak nenáročné čtenáře fantastiky, tak i ty náročnější.
„Pivoňková alej 11 v Libdarhenu.“„V čem?“„Libdarhenu. Město ptačího zpěvu.“„To zní hezky.“„Není. Je to tam malý a špinavý. Továrny v něm vyrábějí bavlnu a ve vzduchu poletuje tolik bílýho chmýří, že to vypadá jak sníh.“„Proč se mu tedy říká město ptačího zpěvu?“„Kvůli strojům. Klapity klap, tisíce zobáků malých ptáčků, co se nikdy nezastaví, poletují, spřádají a pak padnou, když už nemohou. A pak – křupity, křup pod nohama.“ (str. 277)
Výběr autorů a jejich příspěvků se editorům víceméně zadařil. Ve většině případů jsou to kvalitní texty s hlubším rozsahem, než je pouhé zakomponování genů do příběhu, se zajímavými postavami, nečekanými konci i rozličnými styly vyprávění. U několika z nich mi však unikala pointa nebo působily až nudným dojmem.
Některé povídky byly skutečně skvělé, jiné průměrné a jistě by se našlo i pár slabších, ovšem jako celek je Zákon genu nadprůměrem mezi českými sbírkami.
Co mu ale ubírá na kvalitě, je nedotažená korektura. Místy jsou nesprávně užité čárky, najde se i několik hrubek a překlepů. Většina čtenářů je možná přehlédne, ale pozornému oku či jazykově zdatnějšímu jedinci to může zkazit požitek – obzvlášť jde-li o soubor známých spisovatelů.
Po grafické stránce se jedná o velmi zdařilý kousek. Obálka od dvojice Lukáš Tuma a Žaneta Kortusová dokonale vystihuje žánr i „Mendelův hrách“ (právě na něm prováděl své pokusy), kdy siluety jeho růstových fází doslova vyrůstají též na vnitřních stránkách. Jednotlivé povídky jsou pak doplněny o úryvky Mendelových přednášek z roku 1865.
Broky vyletěly do stropu stodoly. Z ní popadaly třísky a kapky vody. Starosta ležel na zemi a na něm chlápek ve vaťáku – Karel. Srazil ho k zemi. Kde se tu vzal, vůbec netušila. Bez něho by už ale byla mrtvá. Ten plán by byl jinak na nic. Uběhla ještě pár metrů, ale pak se ohlédla. Starosta a mladík se prali. A bylo to neuvěřitelné. (str. 514)
Na své si v Zákonu genu přijdou zejména milovníci různých subžánrů fantastiky, od space opery po postapo, a fanoušci známých spisovatelů, jako je již zmíněný Kotleta, dále např. Michaela Mergelová, Ondřej Neff, Roman Bureš a jiní.
I navzdory několika menším zádrhelům je tato antologie slušnou připomínkou jednoho z nejvýznamnějších vědců naší republiky.
Závěrečné hodnocení: 75 %
Uplynulo dvě stě let od narození otce genetiky Gregora Mendela, ale genetika je pořád pro vědu obrovskou výzvou a polem pro nové fascinující objevy. A stejně tak pro spisovatele sci-fi. U příležitosti narozenin velké osobnosti české vědy se vynikající autoři fantastiky vydali na své vlastní dobrodružné výpravy spojené s genetikou. Vypravíte se do vesmíru, setkáte s mimozemšťany, budete cestovat časem, budete se smát, bát i hloubat nad tím, co nás ještě v oblasti genetiky možná čeká a nemine, protože věda a fantastika patří neodmyslitelně k sobě. Stejně jako objevování nových příběhů a tajemství.
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2022
Žánr: antologie, sci-fi
Počet stran: 528
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat