Divoký hon na vraždící přízrak
od Prahy až po Gibraltar
Ve vzduchu visela vůně kadidla, vosku ze svíček a zvláštní sdílené vytržení, o kterém vnímali, že jsou z něj vyloučeni. No, aby ne. Ateista, buddhista a židovka… vejdou do kostela a Don Melisandro se zeptá: „To má být nějaký vtip?“ (str. 53)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
Když představenstvo pražského Azylu (institutu lovců monster) objeví ve městě mrtvolu španělského vymítače, záhada je na světě. Nikdo totiž absolutně netuší, co Don Alejandro v Týnském chrámu pohledával, a už vůbec ne, kdo by mohl mít na svědomí jeho smrt – ačkoliv vše ukazuje na nadpřirozenou příčinu… Zatímco si však Azyl touží jen odbýt morální povinnost a co nejdříve na nepříjemnou záležitost zapomenout, lovec-odpadlík Benedikt se svým bratrem Teodorem mají jiné plány.
Benediktův anděl strážný, duch Gabriel, se ztratil! A pátrání naznačuje, že obě události mají něco společného… Když najdou vraha, najdou i Gabriela. Tajemný přízrak v třírohém klobouku s bledě planoucíma očima údajně jejich přítele vylákal a uvěznil. Dokážou se k němu dostat, než bude pozdě? K tomu jim dopomáhej Bůh, a také oddaná pomocnice-golemka Yissl. Pro touhu po pomstě se navíc do party přidává i učednice po zesnulém Donu Alejandrovi, temperamentní Španělka Doña Mireya, jejíž čepele i jazyk jsou vždy perfektně nabroušené.
„Don Alejandro mě učil dlouho a dobře. Dal mi jméno, dal mi svoje dědictví. Pokud nedokončím jeho úkol, nikdy nebudu mít klid. Jestli neprojdu touhle cestou, nemůžu se smířit s jeho smrtí. Nenechám se odsoudit k nečinnosti. Radši budu mrtvá než žít s tím, že jsem neudělala nic.“ (str. 65)
Dle oficiální anotace se jedná o samostatný román ze světa Azylu, volně navazující na Zákon Azylu (recenze).
Vyprávění se odehrává v er-formě minulého času, přičemž se napříč knihou (vyjma prologu a epilogu) střídají dvě perspektivy: kapitoly Benedikta s intermezzy Gabriela. V úvodu každé části čeká nějaký zajímavý citát nebo přísloví, včetně těch fiktivních (viz Gabrielova okultní poučka). Nechybí ani pěkně vyvedená mapa zobrazující Pyrenejský poloostrov coby klíčové dějiště příběhu.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Na plynulém slohu se odráží zkušenosti autorky, která si je (obzvlášť po nadšených ohlasech na předchozí počin) očividně jistá v kramflecích. Nebojí se vtipkovat, dělat pop-kulturní narážky nebo rozebírat různá společenská témata – víru, etiku, ne/rovnost žen aj. Skrze věrohodné popisy nechá čtenáře nahlédnout na mnoho pozoruhodných míst, atmosféru umocňuje například i občasné používání latiny či španělštiny.
Na rozdíl od předchozího kousku ze série se identita pachatele provalí poměrně záhy, postupně však odkrýváme jeho motivaci a minulost, nezbytná vodítka pro dopadení přízraku, jenž není vázán na konkrétní místo a může se po světě pohybovat volně. Není nouze o akční scény a nepředvídatelný děj se postará o napětí až do poslední stránky.
„Lidi občas po smrti zahořknou.“ (str. 34)
Přestože se příslušníci Azylu z různých zemí považují za „větve jednoho stromu“, panuje mezi nimi určitá rivalita. Multikulturní zastoupení smysl rozhodně dává a dílo se nesnaží o inkluzivitu na sílu. Existují rovněž různé přístupy k exorcismu, dle náboženského založení lovce: třebas buddhistické vymýtání se od římsko-katolického liší tím, že se neklidná duše nechá dobrovolně přesvědčit k odchodu vstříc dalšímu vtělení oproti násilnému zahnání do horoucích pekel. Výborný nápad!
Ačkoliv postavy tvoří sympatickou skupinku, snad kromě lovkyně Doñi Mireyi neprochází žádný z hrdinů zrovna překotným vývojem. Zatímco první díl zachycoval konflikt obou bratrů, nyní spolu Benedikt s Teodorem až na občasné špičkování vycházejí celkem dobře. Duch Gabriel pak řeší zejména své zajetí a golemce Yissl se dostává žalostně málo prostoru. Kdo by tedy sáhl rovnou po Čepeli bez znalosti Zákona, pravděpodobně by mu unikla skutečná hloubka charakterů.
Pomyslnou show pro sebe bezesporu ukradla Španělka Mireya, jež vykročila po cestě vendety neslučující se s vizí Azylu a dost možná za to ponese neblahé následky. Namísto romantické linky narazíme na pokus o erotiku, který pro záměrnou účelovost dopadl poněkud rozpačitě. Aktu totiž nepředchází ani tak spalující vášeň jako spíš chladná vypočítavost, a navíc praktika přeměňování sexuální energie v magii jako by vypadla z univerza Tomáše Koska (pozn. série Františka Kotlety).
„Milovat lovce je jako milovat toreadora,“ řekla tiše. „Zítra může být už pozdě.“ (str. 168)
Titul, při kterém se budete bát i smát, mohu vřele doporučit příznivcům contemporary fantasy (tj. rádoby ze současnosti), kteří ocení detektivní zápletku (podobně jako v Krvi pro Rusalku nebo Zřídlech od Kristýny Sněgoňové).
Lucie Lukačovičová se spisovatelskému řemeslu věnuje již mnoho let a své příběhy nezřídka zasazuje do exotických krajin (Hořící kůň, Poslední bůh), má ovšem slabost také pro Prahu (Detektivní kancelář Sirius). V sérii Azyl úspěšně spojuje obojí. Mimo jiné aktivně přispívá povídkami do všelikých antologií (z těch nejnovějších kupříkladu Zákon genu, Krásky a vetřelci, Lockdown či Legendy: Praga caput regni) a podílela se též na tvorbě populárně-naučné publikace Ve stylu steampunk (recenze).
Subjektivní dojem: Minulý díl se mi sice líbil o ždibec více, ale novinka rozhodně nezklamala. Oceňuji prvky humoru a práci s historickými reáliemi, vadilo mi však poněkud překotné tempo. Ze čtenářského hlediska se ráda podílím na vyšetřování spolu s hrdiny, jenže tady jsem si připadala, že mě autorka spíše vodí za ručičku (na vině každopádně může býti fakt, že na zeměpis a dějepis zas takový expert nejsem). Postavy i svět mají dle mého názoru ještě mnoho co nabídnout – a závěr naštěstí naznačuje otevřená vrátka pro pokračování, které bych si určitě nenechala ujít.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Anotace:
„Použij cokoliv, co funguje, a přežij!“ – to je heslo lovců monster.
Benedikt je lovec samotář, který mezi své přátele a spojence počítá nejčastěji nestvůry či duchy. Není proto vůbec nadšený, když musí přistoupit na spolupráci s loveckou organizací Azyl. Jenže mu nic jiného nezbývá, jestli má mít naději na úspěch při vyšetřování vraždy exorcisty a zmizení ducha. Případ ho zavede ze současné Prahy do Španělska a k setkání s temperamentní lovkyní, která touží po pomstě.
Nakladatelství: Epocha
Série: Azyl (2.)
Rok vydání: 2022
Žánr: fantasy
Počet stran: 400
Vazba: brožovaná s chlopněmi
Komentáře
Okomentovat