Recenze: ZÁKON AZYLU (Lucie Lukačovičová)

Monstra, co se podobají lidem – a lidé, kteří jsou monstry

Zákon azylu (Lucie Lukačovičová, nakladatelství Epocha), městská fantasy

Lucie Lukačovičová se mimo spisovatelské řemeslo věnuje i překladu. Jinak je autorkou mnoha článků a povídek, převážně na vlně fantasy nebo sci-fi, objevujících se v žánrových magazínech či různých antologiích (např. Žena se lvem, Ve stínu magie), přičemž na kontě má již pěknou kupičku vydaných románů (Hořící kůň, Detektivní kancelář Sirius, Poslední bůh a další).

V edici Pevnost pod nakladatelstvím Epocha Lukačovičová nepublikuje poprvé, nicméně zmiňovaná knižní řada si od té doby prošla dosti razantní proměnou! Z tenkých svazků s funkcí přílohy k časopisu se staly docela cihličky a vizuálně líbivé obálky mohou směle konkurovat bestsellerům na poličkách knihkupectví. To platí i pro letošní horkou novinku Zákon azylu, která provede čtenáře uličkami Prahy, jimiž se prohánějí děsuplné přízraky i nebojácní lovci nestvůr.

Věřím v existenci duše, v magii – a dobře nabroušené zbraně. (str. 88)

Poté co Benedikt opustil Azyl, tajnou společnost pro ochranu lidí před monstry, působí coby lovec na volné noze a se svým nočním kumpánem duchem Gabrielem čelí všelikým nebezpečenstvím. Na rozdíl od Azylu nehází nadpřirozené bytosti do jednoho pytle a jedná na základě vlastního kodexu. Po poslední akci nalezne v zapadlém skladu mrtvou dívku, ta se však záhy probouzí zpět k životu...

Golemka Yissl získává nového pána – a mladý lovec zase posilu do týmu. Bude se nepochybně hodit! Na obzoru se totiž rýsuje zapeklitý případ, kdy někdo záměrně napadá spektrální obyvatelstvo Prahy a následky se promítají do skutečného světa. Vyřeší nesourodá partička záhadu dříve nežli Azyl? Nebo je okolnosti donutí spojit síly?

„Protože když něco nadpřirozeného začne žrát zvířata, tak to obvykle nadšeně pokračuje lidmi.“ (str. 39)

Vyprávění se odehrává v er-formě minulého času a zabírá úhel pohledu hlavního hrdiny Benedikta. Sloh je svižný a čtivý, nikde nic nedrhne. Autorka má bohatou slovní zásobu a povedlo se jí do textu vhodně zakomponovat odlehčenou hovorovou češtinu, cizojazyčnou mluvu i okultní výrazivo. Každá kapitola začíná nějakým zajímavým citátem, ať už existujícím (od vietnamských přísloví přes E. A. Poea až po Karla Kryla) nebo vymyšleným (viz spisy Azylu, hlášky Gabriela). Rozvíjí se podobná filozofie jako v Sapkowského Zaklínači (otázky morality, ne každé stvoření musí být již ze své podstaty zlé).

Zákon azylu (Lucie Lukačovičová, nakladatelství Epocha), městská fantasy
Zdroj: archiv recenzentky


Za nejsilnější stránku knihy lze pokládat práci s reáliemi (historie, místopis, folklór, mystické nauky) a popisy prostředí, kromě atmosféry stověžatého města nasajeme i žár argentinských plání. Děj ženoucí se kupředu jako divoká řeka v sobě nese aspekty detektivního pátrání, ale zápletka se zdá být poněkud vařená z vody – čtenář nemá šanci pachatele uhádnout, vše plyne lineárně bez skrytých vodítek.

Vzhledem k faktu, že je Azyl mezinárodní organizace a v Praze se nachází pouze jedna jejich pobočka, neubráníme se určitému střetu kultur. Zatímco na území Čech operuje vietnamská léčitelka, partička hrdinů se nezdráhá pro důležitou informaci letět za oceán, kde navazují známost s příslušníky kmene indiánů (kečuánců). Ocitáme se zkrátka v současné době a autorka využívá i moderních vymožeností. Na pomoc si Benedikt neváhá přizvat internet a sociální sítě, což ve starobylých kulisách našeho hlavního města nebo panenské přírody okolí Salar del Hombre Muerto působí podivný kontrast.

„Noc není jen jiný čas – je to i jiné místo.“ (str. 196)

Osvědčený recept na fungující chemii mezi postavami představují rozdílné povahy, jež se vzájemně doplňují. Zatímco sympatický odpadlík Benedikt nejdříve o věcech přemýšlí, jeho bratr a příslušník řádu Azylu Teodor dává přednost hrubé síle. Navíc spolu ne vždy dobře vycházeli, takže dojde i na minulé křivdy a rodinné drama. Duch Gabriel umí být jízlivý a prchlivý, přičemž Yissl je ochota sama, vždyť takto byla sestrojena. A rozhodně klame tělem, za kyprými ženskými tvary se ukrývá pořádně tvrdá výztuž. Dojde i na nevtíravou romantickou linku, kdy Benediktem zmítají rozporuplné touhy; a jednu sexuální scénu, která nepohorší, neb oproti anatomicky přesnému a velice pikantnímu názvosloví (à la Kotleta) dbá spíše na poetičnost.

Z nadpřirozených bytostí se seznámíme třebas s noční můrou mar, co přes noc sedává spícímu na hrudi a připravuje ho o životní energii; přízrakem hořícího spřežení; dybbuky aneb duchy, kteří se umí zhmotnit; pražským vodníkem Pivodou nebo zlým světlem Luz mala vytvářejícím iluze, aby poutník sešel z cesty – a potom samozřejmě s vrchním záporákem, ale to bych prozradila příliš...

„Mohl bys jednou laskavě přestat dělat milosrdného Samaritána, co se stará o každou zaběhnutou nestvůru a každého salónního satanistu?“ (str. 202)

Mě osobně příběh moc bavil, i když bych byla radši za konzistentnější dějiště (tzn. neopouštět práh Prahy). Postavy jsem si oblíbila a upřímně doufám, že by se mohly znovu vrátit v nějakém dalším případu a rovněž se domnívám, že kniha má potenciál dostat autorku do širšího povědomí.

Zákon azylu bych zařadila mezi nenáročné, ač poutavé fantasy a případnou radost pod stromečkem udělá oběma pohlavím, dospívajícím (14+) i dospělým. Titul bych doporučila předně čtenářům Petry Kubaškové (Čarodějky malostranské), Petry Slovákové (Střípky času: recenze), Petry Martiškové (Tajemství obsidiánu: recenze 1, recenze 2), Terezy Janišové (Lvářka: recenze) či Lusy Adams (Odstíny života).


Kde jsou monstra, jsou i lovci. A náš svět je jich plný – monster i těch, kdo je loví. Heslo každého v téhle válce zní: „Použij cokoli, co funguje, a přežij!“ V současné Praze to platí dvojnásob. Jestli to někdo poznal na vlastní kůži, je to Benedikt. Zbavený ochrany organizace lovců se může spolehnout jen na pomoc výstředního antikváře a dívku, která je někdy děsivější než všechna monstra.

Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2021
Žánr: urban fantasy
Počet stran: 320
Vazba: brožovaná s chlopněmi

Komentáře