„Méně knih a více v nich!“
– F. Vymazal (Milovníci knížek: Miroslav Huptych a Jiří Žáček)
Jak dlouho už jsi v projektu a co ti za tu dobu dal, nebo vzal?
Popravdě jsem to nepočítala. Byla jsem u jeho vzniku v roce 2015, jelikož prvotní myšlenka vzešla ode mě. Věnovala jsem se mu několik prvních let společně s Chensie (Ivonou Šabíkovou) a posléze i s menším týmem vybraných redaktorů. Potom jsem se na několik let vzdálila, abych se po čase začala zase pomalu vracet. Tentokrát už do podoby, kterou mu za tu dobu vtiskla Chensie. Ta víceméně přetrvala dodnes. Chensie na projektu odvedla opravdu kus práce a za to jí patří můj obdiv a velký dík. Od konce roku 2020 už jsem zpět „na plný úvazek“.
Pokud si mám vybrat, zda mi projekt něco dal, nebo vzal, tak určitě převažuje to dávání. Ať už se jedná o nahlédnutí pod pokličku oblastí, ke kterým bych se jinak nejspíš nedostala, tak utvrzení v tom nenechat se odradit a zariskovat. Když máte nápad, zkuste ho zrealizovat. Nečekejte na moment, kdy budete mít pocit, že můžete začít, protože jste na sto procent připravení. Ideální podmínky totiž nastanou málokdy. A je otázka, jestli vůbec mohou nastat. Vždy bude spousta věcí, které se dají udělat lépe, nebo které si musíte osahat v praxi. A i když se budete snažit sebevíc, nikdy se nezavděčíte všem. Kritice, nedorozumění a antipatiím se nevyhnete. Lidé vidí věci různě. Neznamená to ale, že máte zůstat sedět v koutě a o nic se nesnažit. A je jedno, jestli jste nakladatel, autor nebo recenzent.
A co mi projekt vzal? Čas. I když to není myšleno negativně. To je pouhé konstatování. A někdy i náladu, ale to není při jednání s lidmi a navíc písemnou formou, která může být sama o sobě dost zavádějící, nic neobvyklého. Ani já jsem některé autory nepotěšila. :)
Jak vnímáš své působení v projektu jako redaktorka? Líbí se ti v redakci?
Já momentálně redaktorka moc nejsem. Starám se spíš o komunikaci s autory a nakladateli, vydávám články, připravuju soutěže, řeším grafiku, spravuju naše sociální sítě… A jestli se mi líbí v redakci? Jak kdy. :D Ale to spíš závisí na mém konkrétním rozpoložení, než na reálné situaci. :)
Jak to vlastně v projektové redakci probíhá? Jak to vidíš ze svého pohledu?
Někdy jako na pracovní schůzce, jindy jako na setkání babince. :D
Kdybys měla své působení v projektu vystihnout nějakým knižním názvem, který bys vybrala?
Dobří holubi se vracejí? :))
Jak ty osobně vnímáš českou literární scénu?
Nadějně i beznadějně.
Nadějně v tom smyslu, že se domácím autorům začalo dostávat větší pozornosti jak ze strany nakladatelů, tak čtenářů.
Beznadějně v případě některých nakladatelů, kteří k vydávání české tvorby přistoupili stylem pásové výroby bez dostatečné redakční podpory, což zrovna moc nevylepší pohled na tuzemskou tvorbu, který je obecně stále spíš negativní. I když kvantita na úkor kvality se netýká jen domácích titulů…
Dáváš přednost české, nebo zahraniční literatuře?
Hm, zklamání i nadšení už přišlo v podobné míře z obou stran, takže bych řekla, že je to momentálně vyrovnané.
Máš nějaké oblíbené české klasiky?
Přiznávám, že klasiku nemám načtenou. A nejen tu českou. Na střední škole se ke mně přes povinnou četbu probojoval akorát Remarque. A Erbenova Kytice, ale ta už dávno předtím. Tahle sbírka strašidelných balad, z níž jsem některé uměla zpaměti, mě fascinovala už na základní škole. Díky, babi! :)
Jací jsou obecně tví oblíbení čeští spisovatelé?
Mám spíš oblíbené knihy než oblíbené autory. Buď má autor na kontě zatím jen jednu knížku, takže nemůžu srovnávat, nebo se mi do noty strefí jen některými tituly.
Namátkou: Do tmy od Anny Bolavé, Houbařku od Viktorie Hanišové, Z kopce do kopce od Kateřiny Dubské, Hruškadóttir od Jany Šrámkové, Martu v roce vetřelce od Petry Soukupové, Já jsem hlad od Petry Dvořákové, Veselí od Radky Třeštíkové, S hlavou v oblacích pejru od Kateřiny Petrusové, Nihilistu na balkonu od Petra Holého, Autismus & Chardonnay od Martina Selnera, Veksláka od Pavla Frýborta,…
Jelikož jsem ale z generace, která v pubertě vyrostla na knížkách Lenky Lanczové, mám víceméně zmapovanou celou její tvorbu, a ráda se k ní vracím i teď po letech. Často po ní sáhnu spíš než po romantice, která k nám proudí ze zahraničí. Podobnou nostalgii ve mně vyvolává i autor společenských románů s detektivními zápletkami Pavel Frýbort. V minulém roce jsem se začala vracet i ke knížkám Simony Monyové.
Četla jsi už nějaké české knihy, které bys vážně nedoporučila?
Určitě by se takové našly.
Jaké knihy ti za minulý rok utkvěly v paměti a čím to bylo?
Jestli mám zmínit jen domácí tvorbu, tak určitě Houbařka od Viktorie Hanišové. Osamělá a samotářská dívka, hluboké lesy, sběr hub, rozpadající se chalupa kdesi na Šumavě, duševní nemoc a zhoubná rodinná tajemství. To je něco pro mě. V jiném stylu a přesto v něčem podobná mé oblíbené knížce Do tmy od Anny Bolavé.
Námětem, charaktery postav, psychologií a vrstvami příběhu byla zajímavá také prvotina Konec emocí od Jana Stejskala. Jen to zpracování by podle mě chtělo ještě chvíli ladit… I tak se k ní ale určitě někdy vrátím.
No a knížky, které mi utkvěly v paměti kvůli tomu, jak špatné byly, si nechám do jiného článku. :)
Pochlub se seznamem přečtených českých knih za rok 2021.
Pro projekt:
Záhadné hlavolamy pro chytré hlavičky – Jindra Hojer
Krkonošská kuchařka – Danka Šárková
Bylinková terapie – Monika Golasovská
Výjezdovka – David Urban
Chata 1879 – Josef König
Můj přítel deníček a sklenička – Danka Šárková
Deník jednonožce – Jiří Švihálek
Mimo projekt:
Děti vánice – Tereza Matoušková
Houbařka – Viktorie Hanišová
Rekonstrukce – Viktorie Hanišová
P. S. – Aňa Geislerová
Konec emocí – Jan Stejskal
Citová divočina – Simona Monyová
Srdceboly – Simona Monyová
Ženu ani květinou… – Simona Monyová
Simona Monyová – Jiřina Veselá
Simona Monyová: Život a smrt – Richard Sacher
Tragický osud spisovatelky Simony Monyové – Michaela Košťálová
Život na ostro – Lenka Lanczová
Milenky a hříšníci – Lenka Lanczová
Hvězda naděje – Lenka Lanczová
Vstupenka do ráje – Lenka Lanczová
Manželky, milenky, zoufalky – Lenka Lanczová
Dvakrát dospělá – Lenka Lanczová
Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr – Martin Selner
Drobnosti – Tereza Konupčíková
Gigolo – Dominik Král
Moje puberta na draka – Šárka Rosová Váňová
Andělská tvář – Hana Marie Körnerová
Láska pro samouky – Barbora Šťastná
Eda – Eliška Straková
Na které žánry se specializuješ? Proč právě tyto? Jaký k nim máš vztah?
Určitě se nespecializuju, a když nad tím teď přemýšlím, tak možná už ani nezaměřuju. Poslední roky byl totiž můj výběr dost ovlivněn různými okolnostmi, takže jsem sahala nejvíce po tvorbě, která nevyžadovala přemýšlení nebo to u ní dokonce nebylo žádoucí. :D A ano, některá by si opravdu zasloužila skončit v literárním pekle. :D
Obecně mám ale ráda psychologické romány, (psycho)thrillery, (psycho)horory, rodinná a vztahová dramata, deprimující současnou prózu, mysteriózní i temné životní příběhy, které jdou na dřeň. Ráda si ale přečtu i romantiku/erotiku, pokud má jiskru a není na můj vkus přehnaně patetická, (auto)biografie, literaturu faktu, populárně-naučné publikace. Na přelomu minulého a letošního roku jsem dokonce sáhla po české fantastice a to už je vážně co říct, protože kdo mě trochu zná, ví, že jestli se nějakému žánru vyhýbám, je to fantasy a sci-fi.
Co podle tebe může projekt čtenářům předat?
Střízlivější pohled na domácí tvorbu. Bez rozjásaných recenzí jen proto, že recenzentka dostala knížku, ale také bez bezdůvodného potopení knihy jen proto, že hodnotitelce nesedl autor nebo nějaký prvek v knize. I když si uvědomujeme, že jakékoliv hodnocení bude vždy odrážet nějakou míru subjektivity, snažíme se na jednotlivá díla dívat co nejvíc s odstupem, potřebným nadhledem, s ohledem na autorovy zkušenosti, cílovou skupinu a specifika daného žánru. Doufám, že se nám to daří. :)
Cítíš se jako součást projektu? Proč ano/ne? Máš možnost ovlivňovat jeho směr a vývoj?
Jako jedna ze zakladatelek jeho směr a vývoj ovlivňovat můžu. A jestli se cítím součástí? Popravdě se málokdy cítím jako součást nějaké skupiny. Občas se ale zadaří. :)
Je projekt jen o doporučování knih?
Jen o doporučování určitě není. Projekt je hlavně o mapování tuzemské tvorby a upozorňování jak na tituly, které si podle nás pozornost zaslouží, tak samozřejmě na ty, které zrovna povedené nejsou. A v neposlední řadě je také o zpětné vazbě pro autory, kterým snad něco předá...
Co podle tebe přinesou autorovi negativní i pozitivní recenze?
Pozitivní určitě úlevu, zvýšení sebevědomí a motivaci.
Negativní nejspíš smutek nebo zlost, možná úzkost, pocit selhání nebo nedostatečného ocenění autorovy práce. V horším případě potřebu vést nekonečný dialog a vysvětlovat, proč kniha není tak špatná, jak si recenzent myslí, v nejhorším sklony k veřejnému osočování recenzenta, ponižování, v hraničních případech i vyhrožování...
Doufám ale, že potom, co odezní prvotní emoce, přinesou (alespoň některým autorům) také rady a podněty k zamyšlení/zlepšení, protože ty má konstruktivní kritika přinést.
Pokud bys měla čtenářům doporučit jednu českou knihu, která by to byla?
Nějakou lehčí otázku tam nemáš? :D Přečtěte si Kytici od Erbena. Třeba vám ukáže, že to s tou školní četbou není zase tak špatné. :)
Určitě už máš čtenáře, kteří pravidelně čtou tvé recenze. Co bys jim vzkázala, aby tě četli i nadále?
Myslím, že vzhledem k tomu, jak často recenzuju, takoví čtenáři už nejsou. :D
Mé literární předsevzetí: Nekupovat nové knížky, ale konečně přečíst ty, které čekají už x let v knihovně.
Komentáře
Okomentovat