Nepřikrášlené krimi povídky z pražských ulic
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Euromedia.
Chci zakoupit tento titul!
David Urban je rodilý Pražák, který už více než polovinu života pracuje u pražské kriminální policie, což se hodně odráží i na jeho literární tvorbě. Má za sebou publikaci povídek v několika antologiích zaměřených na detektivní, thrillerový a hororový žánr. Své vlastní sbírky se dočkal v roce 2020, kdy debutoval s krimi titulem Tři opice u nakladatelství Kalibr. Letos mu pod hlavičkou stejného nakladatelství vyšla kniha Výjezdovka, na kterou se v této recenzi podíváme blíže, a na podzim tohoto roku bychom se měli dočkat také thrillerového románu s názvem Rozsudek smrti.
Výjezdovka přibližuje prostřednictvím šestice povídek práci výjezdové skupiny, která je vysílána ke všem závažným trestným činům. Vždy ji tvoří detektiv, vyšetřovatel a technik. Ti se zabývají prvotním zajištěním místa činu od hledání stop, výslechu oznamovatelů až po hledání svědků. Všechny příběhy vycházejí ze skutečných případů, se kterými měl autor v rámci svojí praxe něco do činění.
Sbírka je psaná v er-formě a kromě ústředního protagonisty výjezdovky poručíka Eduarda Urbana nabízí pohledy i dalších postav souvisejících s daným případem. Díky dobře vykresleným charakterům, uvěřitelným dialogům, přímočarosti i autorově slovní zásobě a jazykové obratnosti plyne děj snadno a bez zádrhelů.
Jednotlivé povídky:
Loupež po americku
Úvodní a zároveň nejkratší povídka sice zpočátku nevypadá příliš zajímavě, ale postupně se z ní vyklube celkem bizarní záležitost. Ale jak už napovídá název, když se někde objeví Američan, nebude průběh jen tak. Kdyby případ nevycházel ze skutečnosti, nejspíš bych autora upozornila na zjevné přehánění. Tahle můžu buď nevěřícně kroutit hlavou, nebo se smát.
Ve stínu smrti
Ve stínu smrti je vlastně vzpomínáním detektivka Eduarda Brauna na jednu náročnou dvacetičtyřhodinovou službu, během které se setkáme se čtyřmi různými úmrtími, z nichž jedno zahrnuje nemluvně. Autorovo pojetí a způsob, jakým od sebe dílčí případy odděluje, jsou dobře zvládnuté. Čtenář nemá pocit, že by se v počtu výjezdů a sepisování hlášení ztrácel. Zároveň má možnost poznat výjezdovou skupinu v různorodých akcích.
Na druhou stranu někomu podobně jako mně může vadit počet řešených činů, z nichž ani jeden není natolik netypický, aby vám nějak více utkvěl v paměti. I u posledního, u něhož to vypadalo na mrazivý zvrat, bohužel ve finále zůstalo jen u zbožného přání. Za mě osobně povídka, kterou si pamatuji nejméně.
Brutální znásilnění
Co se stane, když v noci narazíte na skupinu spoluobčanů tmavší pleti a ti vás pozvou na piknik do parku? Navzdory názvu se jedná o povídku s celkem výraznou (a zdařilou) humornou složkou včetně samotného zakončení, ve kterém sehraje roli jeden z policejních činitelů.
Citové vydírání
Co uděláte, když váš protějšek bude už poněkolikáté vyhrožovat sebevraždou? Povídka, jež jako jedna z mála nabízí zvrat, který důvěřivější čtenáře dostane. Ostřílenější ale nepřekvapí.
Kriminalista tušil, že to tak může dopadnout, bohužel nikdy nebyl typ utěšitele. Za svoji policejní kariéru se u oznámených úmrtí setkal s množstvím pozůstalých, ale nikdy nevěděl, jak by se měl chovat. Nemyslel si, že je bezcitný, ale práce u výjezdovky ho otupila a zdeformovala, takže s nimi nedokázal soucítit, natož brečet. Snažil se zachovávat dekorum a uklidňovat plačící, ale v duchu cítil jen prázdnotu. Byli to cizí lidé s neznámými mrtvými příbuznými, kteří pro něj nic neznamenali. Jen práce, po které zůstalo několik listů úředního záznamu k případu. Možná to dřív cítil jinak, ale to si už nepamatoval. Musel se přizpůsobit, aby na tuhle práci měl nervy a žaludek. Občas ho napadlo, jestli není třeba psychopat, sociopat nebo jiný druh asociála, když na něj setkání se smrtí či zločinem nemá žádný viditelný vliv. (str. 179)
Ukradené auto
Nejdelší povídka, v níž sehraje hlavní roli duševní porucha a paměť. Obojí spustí řetězec událostí, jenž vyvrcholí ve zmatek hned na několika frontách. Kdo je vlastně viníkem? Opět vám nabídne zdánlivě absurdní momenty, které nenásilně vyplývají ze situace. Samotný začátek je pak vyloženě ukázkový. Povedená povídka, s níž jsem měla jen jediný problém. Autor se dle mého zaměřil více na popisy nepodstatných skutečností než na případ jako takový. V kontrastu s předešlými detaily, které do děje zahrnul, působil závěr urychleně, jelikož celé vysvětlení bylo shrnuto jen na pár řádcích.
Úhel pohledu
Aneb nic není černobílé. Povídka o tom, jak to probíhá, když policie vyšetřuje napadení jednoho ze svých řad. Kromě Ve stínu smrti se jedná o další, v níž dostane pohled výjezdové skupiny největší prostor. Zajímavý vhled do situace, kdy jsou výpovědi účastníků v naprostém rozporu a ozřejmit událost může jen nezávislý svědek. Jaký bude jeho úhel pohledu? A jaký bude ten váš? V tomto případě se totiž tím nezávislým svědkem můžete stát i vy.
Je vidět, že autor dobře ví, o čem píše. Výjezdovka splňuje přesně to, co slibuje. Reálné nahlédnutí do každodenní práce této policejní skupiny v kulisách stověžaté Prahy. Často psychicky náročné, byrokratické, otupující, s neustálým stínem smrti, jenž si její členové nesou s sebou. Bez příkras, akčních scén a umělého dramatizování. Zato s tragikomickými momenty a detailním popisem posmrtného stavu, který nebude pro slabé žaludky.
Titul nastíní mimo jiné i vztahy mezi různými odděleními, kdy rozhodně neplatí jeden za všechny všichni za jednoho. Pokud jste tímto světem nepolíbení, nejspíš se v některých použitých zkratkách, hodnostech a jednotkách zamotáte. V konečném důsledku to ale není nic, kvůli čemu byste nepochopili pointy jednotlivých příběhů.
Výjezdovku bych doporučila čtenářům krimi, kteří hledají případy nenáročné na přemýšlení a více než napětí a mrazivou atmosféru ocení uvěřitelné postavy, děj, v němž se snadno zorientují, a hlavně autenticitu vyšetřovacích postupů s detaily, jež se jen tak někde nedozví. Pokud jste ovšem příznivci temnějšího čtení nebo stylu tzv. severské krimi, poohlédněte se po jiné knize.
Komentáře
Okomentovat