Trefné povídky s přesahem, které nastavují pomyslné zrcadlo
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Petru Holému.
Chci zakoupit tento titul!
Petr Holý je autor, který šel za svým snem. A ne, nebylo to napsání knížky, jak se nejspíš domníváte. Petr Holý opustil práci na ministerstvu vnitra, aby se mohl stát tramvajákem. A kromě toho, že si splnil dětské přání, získal také více času k sepsání prvotiny; sbírky satirických povídek Nihilista na balkoně, kterou v letošním roce vydalo nakladatelství Formal Group.
„Nihilista“ v pětici humorně laděných příběhů otevírá témata, která jsou pro naši společnost více než aktuální. A to jak v měřítku naší země, tak v měřítku globálním. Obecné hodnoty, manipulace ze strany médií, šíření dezinformací a konspiračních teorií řetězovou reakcí, začleňování jedné kultury do druhé a z toho plynoucí střety, existenciální krize jednotlivce, síla byrokracie, státní ochrana občanů apod. Tušíte správně, že ani z jednoho jako lidé, potažmo společnost, nevycházíme zrovna nejlépe.
Nic než pravda
První příběh by se dal délkou přirovnat spíše k novele. Zjistíte, co s naší rasou udělá nález počítače, který dokáže zodpovědět jakoukoliv otázku, a jestli je vůbec možné, aby takový „nebezpečný“ stroj zůstal ve vlastnictví nálezce. Stane se totiž hybatelem veškerého dění nejen v naší malé zemi, ale postupně po celém světě. Extrémní zájem z řad vládních složek i veřejnosti začne dávat prostor ke vzniku konspiračních teorií, nárůstu paranoii a všeobecného strachu, které po zodpovězení pro lidstvo několika zásadních otázek postupně vedou ke zpochybňování, protestům a nepokojům. Výstižné a dobře zpracované nahlédnutí do smýšlení a povahových rysů lidí, respektive národů. Kvůli delším popisům z různých schůzí a zasedání může být povídka pro některé čtenáře zdlouhavější. Potěšit by také nemusela nacionalisty a silně věřící.
„.. začali spekulovat o tom, že bude lepší, když to bude v nějaké slabší zemi... Ideálně v zemi, kde má na místní politiku silný vliv jak Washington, tak Moskva a Peking. Takže se nakonec shodli, že to zůstane u nás. Nějak nemohli přijít na žádný jiný, dostatečně vojensky slabý stát, který se snaží podlézat ne jedné, ale všem velmocím zároveň.“ (str. 71)
Jmenuji se Bảo
Jediná povídka, která je psaná ich-formou. Hlavní postavou je vietnamský mladík Bảo, díky kterému se seznámíme s životem imigrantské rodiny a jejím začleňováním do našeho prostředí. Zatímco rodiče jako by jednou nohou stále zůstávali ve Vietnamu, jejich potomci se často nacházejí v zemi nikoho. Kvůli neustále pracujícím rodičům, kteří nemají čas se jim věnovat, ztrácejí napojení na vietnamské kořeny, ale zároveň stále žijí v komunitě, která má svoje zákonitosti, představy a nastavení, jež se často vůbec neshodují s pravidly země, mezi jejíž rezidenty by se měli včlenit. Díky úhlu pohledu svérázného Bảo snad někteří čtenáři přehodnotí předsudky, které vůči vietnamské komunitě chovají, a pochopí některé motivy jejich chování a rozhodování. Co by pro některé čtenáře mohlo představovat minus, je nespisovná mluva a vulgarismy.
„Hlavně, že tátovi se, vole, český zákazníci tlemí, že napsal na cedulku v krámě slovo „brambori“ s měkkým i, přitom jim samotnejm pravopis dělá neskutečný problémy. Si, vole, přečti libovolnou českou internetovou diskuzi, protože tam to vypadá, jako by všechny příspěvky psali Vietnamci, co sem emigrovali předevčírem a česky se učili jenom ze sledování krtečka.“ (str. 107)
Sebevražda aneb nihilista na balkonu
Zpočátku to vypadá, že se bude jednat o klasický střet dvou odlišných světů, o konfrontaci ženské logiky s tou mužskou v citově vyčpělém manželství. Během chvíle se ale nucené věšení prádla dostane přes chuť plivat lidem na hlavu z balkonu v sedmém patře k ne zrovna povzbudivým poznatkům o vesmíru, filozofování nad smyslem světa a života až k vidině sebevraždy jakožto neodvratitelné skutečnosti. Najednou se s hlavním hrdinou nakláníte přes balkonové zábradlí, přemýšlíte, jak dlouho potrvá, než se rozplácnete dole na chodníku, a vůbec nechápete, jak jste se od manželského dohadování dostali až sem. Krátká povídka, zato hodně povedená svou intenzivností. Citliví a slabší jedinci by ji raději neměli číst v jednom kuse. :)
„Dostal jsem chuť to zkusit. Ne proto, že bych chtěl umřít. Ale proto, že by to bylo tak jednoduché. Tak strašně jednoduché, až jsem se začal bát, že to vážně udělám.“ (str. 147)„Vynalezli jsme Facebook, kde může každý post dosáhnout milionů sdílení s ostatními bytostmi a přitom jsme první společnost v dějinách, která společně nesdílí vůbec nic. Žádnou hodnotu, žádnou víru, žádné spojení.“ (str. 153)
Projekt Kašpar
Kam až může vygradovat zdánlivě nevinný školní projekt, na jehož počátku je sdílení dezinformace a sledování, do jakých sfér společnosti se až dostane. Tak by se ve zkratce dal shrnout předposlední příběh, i když za tím vším je toho zdaleka víc. Kromě hrozivé moci správně vytvořené nepravdivé informace, to je o boji jednoho učitele s větrnými mlýny v podobě vzdělávacího systému. O tom, že bohužel neplatí, že s poctivostí nebo uznáním chyby nejdál dojdete, ačkoliv nám to je vtloukáno do hlavy. Jakmile se totiž dostanou do hry peníze a prestiž, hranice mezi pravdou a lží se začne stírat.
„... velké konspirace jednoduše nejsou v lidské společnosti možné. Odporují lidské přirozenosti. V dějinách prakticky neexistuje případ, kdy by velké množství lidí spolupracovalo na něčem ošklivém a nikdo z nich to nevykecal, nezpackal, anebo aby to velmi záhy nějak jinak nevyšlo najevo. Lidská neschopnost a nespolehlivost prakticky vylučují jakoukoliv možnost velkého spiknutí, bez ohledu na to, na čem se chcete spiknout.“ (str. 163)
Impakt
Povídka sestávající pouze z e-mailů. Začíná zprávou od pracovníka observatoře, který informuje Ministerstvo pro mimořádné události o vysokém riziku dopadu asteroidu na Zemi, do něhož zbývají čtyři měsíce. Čím více pracovníků státní správy se do e-mailové komunikace zapojuje, tím hlouběji se čtenář propadá do naprosté absurdity. Pod vlivem vyhlášek, nařízení a pracovního zařazení aktéři ztrácejí schopnost logického myšlení a samotný asteroid postupně připomíná spíše horký brambor. Tento příběh by se klidně mohl jmenovat „Byrokracie v Kocourkově. Co je víc?“ Jedině politické zájmy. Lidský život určitě ne.
„... opravdu si myslím, že by tím měl někdo URYCHLENĚ zabývat, protože srážka takto velikého objektu ze Zemí by měla katastrofické následky a s každou hodinou zdržení ztrácíme cenný čas na reakci. Děkuji za rychlou odpověď...Dobrý den, pane řediteli,omlouvám se, že obtěžuji, ale stále nám sem píše a volá pán z nějaké hvězdárny, že má důležitou informaci ohledně nějakého asteroidu a chce od nás vyjádření. Problematiku asteroidů dělá Blanka Balšanová, ale ta je až do příštího pondělí na dovolené... Já popravdě nevím, co mu mám odpovědět.Hmm, a má to nějaký termín?... ano, v tom prvním e-mailu ten pán píše, že to bude za 4 měsíce (124 dní).Až za 4 měsíce? Tak co panikujete? Počkejte na paní Balšanovou!“
Na sbírce je znát autorovo povědomí o zvolených tématech. Věrohodně zachycuje svoje zkušenosti a přehled a s potřebným odstupem a absurdním humorem z něj činí čtivý a srozumitelný text, přestože se věnuje oblastem, které pro některé čtenáře nemusí být v běžně psané formě dobře stravitelné nebo dostatečně atraktivní.
Znatelný je také autorův cit pro jazykovou stránku. Na prvotinu je titul povedený jak stylisticky, tak řemeslně. Navzdory delším popisům nebo nastiňování situací nejsou souvětí krkolomná, plynou lehce a přirozeně a kontext se v nich neztrácí. Jednotlivé dialogy pak působí jako vystřižené ze života. Všechny povídky někam směřují, nejedná se o žádné bezobsažné vyprávění bez pointy. Pravděpodobně neodhadnete, jak konkrétně se budou vyvíjet, i když u většiny vám bude průšvih předem jasný. Navíc je každá napsaná trochu jiným stylem, což jenom potvrzuje autorovy schopnosti a vytváří tak pestrou mozaiku jednotlivých osudů.
Jak už jsem zmínila, knížka je zpracována hodně autenticky. (Dokonce i příběh vietnamského mladíka na mě působil tak uvěřitelně, že jsem si jeho jméno po dočtení měla chuť „vygooglit“.) Podporuje to mimo jiné také fakt, že Petr Holý ve valné většině nefabuluje a používá skutečná jména a názvy. Ke všem přistupuje s ironií a dobírá si je způsobem, který vás nepotěší, pokud jste fanoušci jistých osob, životních postojů nebo médií. Jestli tedy máte rádi Láďu Hrušku, vaším večerníkem jsou krimi zprávy TV Prima, posíláte srdíčka do e-mailu Jaromíra Soukupa z TV Barrandov, případně jste příznivci esoterika Antonína Baudyše a Parlamentní listy a Proti proudu jsou pro vás zdrojem zaručeně pravdivých informací, nejspíš bude lepší, když se Nihilistovi na balkonu vyhnete. :)
Vy ostatní se zaručeně zasmějte. Osobně si nepamatuji, kdy naposledy mě nějaká knížka takhle pobavila. Tím spíše soubor povídek. Napsat dobrou povídku není snadné, ale Petrovi Holému se to dle mého názoru povedlo. A to hned pětkrát. Pochechtávala jsem se u většiny z nich a nestačila do knížky vlepovat papírky k větám nebo odstavcům, které mě zaujaly a určitě by si zasloužily vyhlásit do světa.
U „Nihilisty“ se zasměje hlavně ten, kdo má o dění v naší společnosti alespoň základní přehled. Ten, kdo nemá, možná nebude věřit nebo přijde o pár iluzí, ale i tak se podle mě pobaví. Jednotlivé texty odrážejí dnešní v mnoha ohledech pokřivenou dobu a nastiňují až děsivé scénáře, proti kterým, pokud by v budoucnu nastaly, by se dalo jen těžko bojovat. Můžeme jen doufat, že tak daleko jako lidstvo nikdy nedojdeme. A proti tomu, co se děje dnes, můžeme bojovat alespoň humorem. Za sebe „Nihilistu“ určitě doporučuji. Jedná se o knížku, která by rozhodně neměla zapadnout.
Obálka se podle mě také povedla. Byla zvolená vhodná ilustrace, která zaujme na první pohled a zároveň věrně zachycuje jeden z příběhů, se kterým souvisí i název knihy. Osobně bych knížku viděla akorát raději v pevné vazbě než v té brožované.
Pětice vynikajících soudobých humoristických novel na pomezí fantaskna a satiry, hravě, a hlavně chytře vystavěných na paradoxech naší v mnohém tak komické současnosti. Jedna z povídek, věnovaná byrokratizaci společnosti a reakci státu na krize, se s příchodem koronavirové pandemie stala paradoxně aktuálnější, než byla v době jejího vzniku.
Nakladatelství: Formal Group
Žánr: satirické povídky
Rok vydání: 2020
Počet stran: 247
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat