Recenze: CHATA 1879 (Josef König)

 Titul, který měl našlápnuto na povedené psychodrama

Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.
Chci zakoupit tento titul.



Chata 1879 je druhým samostatným dílem autora Josefa Königa, které volně navazuje na předchozí sbírku povídek Společnosti, vydanou v roce 2018 u nakladatelství Omega. Kromě těchto dvou titulů najdete autorovu tvorbu v antologii Praha ve 100 slovech a Literární naděje ČR. Vystudovaný žurnalista, pedagog a sociální pracovník v jedné osobě se ve volném čase kromě prózy věnuje také scenáristice a dramatizaci, zejména ve spolupráci s Českým rozhlasem. 

Krušné hory, chata na samotě, šest lidí s různou psychickou poruchou a jeden abstinující alkoholik, který má na šestici dohlížet po dobu dvou týdnů. Pro čtenáře psychothrillerů a komorních dramat to bude jistě lákavé sousto. Tím spíše, že celá tahle netradiční čtrnáctidenní terapie probíhá v prostoru, který je monitorován, a všichni účastníci včetně správce, bývalého notorika, mají na noze slušivý náramek, jenž jim povoluje pohybovat se jen v určité vzdálenosti od chaty. Tak trochu reality show Velkého bratra. Nepřipadá vám? 

Text je psán v ich-formě. Z pohledu hlavního hrdiny Jiřího, který alkoholickou závislost vyměnil za závislost na pořádku hraničící s obsesí, se postupně začíná rozplétat událost, jež na Jiřím zanechala větší následky než všechny alkoholové excesy. König má cit pro jazykovou složku, umí navodit atmosféru, jeho styl je příjemně věcný, stručný a i díky tomu působí hrdinovo vyjadřování místy (sebe)ironicky.

Má nová posedlost mě samotného občas děsila. Na protialkoholním mi říkali, že se nikdy závislosti nezbavíte. Jen z jedné přesedláte na druhou. Z alkoholu na cigarety, z drog na alkohol, z okusování nehtů k nočnímu jídlu. Otázkou pak vždy je, jestli nová závislost nebude horší než ta, kterou se pokoušíte hrdě opustit. (str. 24)

Jiří je typem hrdiny, který ne každému přiroste k srdci. Troufám si říct, že je poměrně zápornou postavou a dost čtenářů pro něj nebude mít pochopení. Plusové body rozhodně nezíská arogancí zavánějícím přístupem, kdy šestici účastníků dvoutýdenního pobytu nazývá v mysli idioty, navzdory tomu, že sám má pomyslné máslo na hlavě. Na druhou stranu jeho povaha a přístup mají potenciál zajistit plastičtější a zajímavější příběh. Škoda že tu máme jedno zásadní ale. 

A tím je rozsah díla. Nejedná se totiž o román, ale v lepším případě o novelu. Prostor, na kterém by se vyprávění mohlo odehrát, je tedy značně omezený a nepřidává tomu ani skutečnost, že se v ději střídá hned několik časových linek, v nichž se dovídáte o minulosti, která hlavního hrdinu dovedla až do této situace. Ty sice celkem snadno utváří celkový obraz a není těžké se v nich vyznat, ale zároveň nabourávají čtenářovo očekávání čtrnácti dnů kdesi na samotě v horách, jež je po přečtení anotace zcela logické. Jenže žádný takový pobyt se neuskuteční, jelikož vše zásadní se odehraje hned prvního dne večer. 

Vzhledem ke stylu pojetí pak celá myšlenka uzavřené skupiny s psychiatrickou diagnózou pomalu, ale jistě ztrácí význam. Načrtnuté postavy přináší sice ambice na netradiční a s ohledem na zvolené poruchy odkazující na dnešní svět sociálních sítí mnohdy i (černo)humorný vývoj, ale protože nedostanou prakticky žádný prostor a interakce mezi nimi je minimální, zůstane jen u okrajového naťuknutí. 

Rád jsem nosil sluchátka jen tak. Bez hudby, beze slov. Nikdo na vás totiž nemluví. Lidem se nechce křičet, postrkovat, nebo si máváním vynucovat moji pozornost. Jsou líní, nebo dobře vychovaní, aby vás obtěžovali. Měl jsem rád, když mě nechávali na pokoji. Vlastně to mám rád pořád. (str. 10)

Jediné, co trochu autora zachraňuje, je zmínka na začátku titulu, že se údajně jedná o inspiraci skutečnou událostí. V opačném případě by se celý ten zásadní moment, na který netrpělivě čekáte, mohl odehrát kdekoliv jinde, na jakékoliv jiné chatě, bez prapodivných pravidel, nemocných klientů a výsledek by byl zcela stejný.

Nezmínit bohužel nemohu ne zrovna precizní redaktorskou a korektorskou práci. Text by si zasloužil více péče nejen z hlediska jazykových chyb, ale také těch faktických. Osobně jsem jich na tak malém prostoru našla hned několik, např.: hlavní hrdina je místo Jiří oslovován Kamile a Krušné hory jsou zaměňovány za Šumavu…

Chata 1879 je jednohubka, kterou bych si dokázala představit v nějakém sborníku či antologii a v takovém případě bych ji nejspíš dokázala i více ocenit. Takhle samostatně vydaná působí jako výkřik do tmy, který vás sice navnadí, ale nadšení se hodně rychle vytratí a vy si budete připadat ošizení. Námět i jisté propojení, které autor zvolil, mělo na to, stát se minimálně psychologickým dramatem. Bonusová kapitola na závěr vám ozřejmí i zvolený název díla a vše tím zapadne na své místo, ale chybí tomu zmiňovaná rozpracovanost. Za mě bohužel titul s nevyužitým potenciálem. Ale alespoň se hezky dívá na povedenou obálku…


Nikdy nevíte, kdo se opravdu dívá! Šest psychických poruch pohybujících se pod dohledem jednoho abstinujícího alkoholika, jedno místo uprostřed Krušných hor a čtrnáct společných dnů. Prožijte s hlavním hrdinou jeho několik posledních let končících na Chatě 1879. Kniha (drama, černá komedie) mohla vzniknout dle skutečných událostí. 

Nakladatelství: Dobrovský – edice Kontrast
Rok vydání: 2020
Žánr: drama, černá komedie
Počet stran: 136
Formát: PDF, epub, mobi




Komentáře