Literární portréty žen, které psaly navzdory době
Sedím tam s ní a odbíhám ke svému psacímu stolu, abych o ní napsala. Běhám mezi tou scénou a mezi mým současným životem. Uspat syna. Otevřít počítač. Napsat pár vět. Převzít zodpovědnost za zkažené vejce v lednici, které zničilo celý oběd. Uvařit jiný oběd. Udělat lahvičku pro syna. Doufat, že bude ještě chvíli spát. Doufat, že se z toho nezblázním. (str. 89)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Na stránkách ožívá osm významných žen, které byly dlouho nedoceněné, ačkoliv vzděláním a všeobecným přehledem nezřídka převyšovaly i soudobé muže. Hlavně se ale věnovaly publikační činnosti, i když své výtvory musely obhajovat na úkor vymezení rolí v domácnosti a mnohé psaly pod pseudonymem. Kniha ukazuje, že jejich práce i životní cesty byly značně významnější, než se běžně ve školních učebnicích uvádí.
Autorka připomíná prozaičky 19. a 20. století, jejichž knižní produkce i osudy jsou dodnes častokrát opomíjené a podceňované. Představuje F. Háje, Felixe Tévera, Růženu Svobodovou, Amálii Kutinovou, Vlastu Javořickou, Olgu Barényi, Marii Majerovou a Popelku Biliánovou. Vypravování propojuje s tehdejším společenským rámcem a zároveň přikládá svoje názory a postřehy. Doložitelné skutečnosti předkládá přehledně a doplňuje je neotřelými souvislostmi, díky nimž dílo nevypadá pouze coby odborná historická studie.
Individuální portréty na sebe přímo nenavazují, ale jsou úzce propojeny tématem – postavením žen v literatuře a snaha prosadit se v epoše, kdy byly možnosti znatelně omezenější než v současnosti. Některé výstupy se liší rozsahem i mírou podrobnosti. U několika by bylo možné rozvést využívané podklady více do hloubky, případně je doplnit o spjaté záležitosti. Je patrné, že se Jana Poncarová snaží porozumět každé z nich v širším kontextu. Třebaže často konkrétní činy hodnotí kriticky, vždy upozorňuje také na přínos české beletrii.
Poutavým prvkem je na první pohled grafická úprava. Kromě klasického členění na kapitoly, z nichž se každá samostatně věnuje jedné vybrané dámě, je text ještě barevně rozdělen na tři roviny. Černá označuje beletristickou část, v níž se poutavě líčí dílčí životní okamžiky. Do hnědé patří životopisná fakta, data, dobové okolnosti a ověřené informace. Červené značení pak stojí na pomezí, částečně obsahuje osobní poznámky z pátrání v archivech, z rešerší nebo z vlastních úvah. Najdeme zde ale i vyfabulovaný děj ve chvílích, kdy dojde na setkání a dialogy s hrdinkami. Všechny úseky otevírá ilustrovaná podobizna dotyčné a uzavírá krátký medailonek se základními údaji.
Vlasta Javořická se nehodí do nových poválečných pořádků. Je až příliš spjatá s první republikou, s katolickými periodiky, s červenou knihovnou, kterou nastupující komunistický režim označí za brak. Na románky není čas. Je třeba budovat socialismus. Ženy svlékají krásné šaty, oblékají si pracovní mundúr a jdou do továren. Autorky, které chtějí vydávat knihy, musejí změnit repertoár a psát o ženách údernicích. Vlasta Javořická záda neohne a zaplatí za to zákazem svých knih. (str. 163)
Svazek přináší řadu zajímavých poznatků, které nejsou obecně známé. Málokdo například ví, že oblíbenou sérii Kája Mařík vymyslela vlastně Marie Černá, jež se skrývala pod uměleckým jménem Felix Háj.
Využit byl srozumitelný a čtivý jazyk. Přestože literátka vychází z pečlivého studia dostupných pramenů, vyhýbá se nadměrnému množství odborných výrazů, takže je titul přístupný i těm, kteří se o literární historii běžně nezajímají.
Určitým čtenářům může vadit kvantum reálií a jmen, což může zpomalovat tempo četby. Počin také nenabízí podrobnější analýzu jednotlivých děl, zaměřuje se především na životní příběhy pisatelek, to ovšem nijak nesnižuje jeho informační hodnotu. Ocení jej zejména publikum se zájmem o domácí tvorbu, dějepis nebo přední představitelky kulturního dění. Díky srozumitelnosti je vhodný i pro širší veřejnost.
Jana Poncarová vystudovala politologii na Západočeské univerzitě v Plzni. Pracovala jako šéfredaktorka tištěných i internetových médií. Na kontě má mnoho úspěšných románů, mezi první patří Podbrdské ženy, následovala Cyklistka, Alžběta a Nina, Eugenie, Herečka, Anna R. a další.
Ženy slova představují kvalitně zpracovanou populárně-naučnou publikaci, která mě mile překvapila. Soustředí se zvláště na spisovatelky jako na osobnosti, ale trochu mi zde chyběl výraznější rozbor děl nebo hlubší zamyšlení nad jejich údělem.
Závěrečné hodnocení: 84 %
Ilustrace: Jana Bačová Kroftová
Počet stran: 296
Komentáře
Okomentovat