V hlavní roli Jarmila Horáková
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Jana Poncarová pracuje jako novinářka a copywriterka na volné noze. Je autorkou několika e-knih, píše povídky a romány inspirované skutečnými událostmi. Od roku 2020 produkuje podcast Autoři na cestě. V roce 2018 vydala v nakladatelství Motto svůj debut Podbrdské ženy, jemuž se dostalo od čtenářů velkých ohlasů. Mezi její další počiny patří Cyklistika (2021), Alžběta a Nina (2020) nebo Eugenie (2019).
Historický román Herečka s podnázvem Múza první republiky je zbeletrizovanou biografií Jarmily Horákové, jež byla členkou mimo jiné Osvobozeného divadla. Budoucí povolání měla vybrané již od raného dětství, po ničem jiném netoužila a v průběhu dospívání postupně a pomalými krůčky našlapovala ke splnění svého životního snu. Během 20. let se společně s dalšími stala jednou z nejvýraznějších tváří tehdejší avantgardy, ale měla tu možnost stát i na prknech Národního divadla, kde setrvala v angažmá až do své smrti.
Kniha je primárně rozdělena na dvě časové roviny. V první z nich, v té hlavní, sledujeme samotnou Jarinku, jak je jí přezdíváno. Její příběh se odehrává v letech 1914 - 1928, od dob jejího útlého věku až po nečekaný skon a mapuje myšlenky, pocity a rozhodnutí spojené především právě s jevištěm. Druhá linie se táhne skrz pouhé dva roky 1942-1944 a vystupuje v ní spisovatelka a herečka Olga, která našla Jarčin deník a nechává tak ožít dvě desetiletí starý osud v podobě divadelní hry, kterou se rozhodla napsat.
Odemknu vchodové dveře. Fuj. Někdo nechal u dveří kýbl se splašky. Lidi se chovají čím dál víc jako dobytek. Zhrubli, ztratili jakoukoliv pokoru a úctu. V tomhle světě by se ti nelíbilo, Jarinko. A já do něj teď stoupám po schodech. Ještěže o tobě můžu psát. (str. 212)
Linie jsou nevyvážené a zásadněji propracovanější je určitě ta prvorepubliková. Historické epizody jsou komentovány velmi povrchně a okrajově pouze jako doplňkový rámec, důraz je kladen na sentimentální vyprávění bez působení vnějších činitelů.
Kromě toho je počin rozkouskován ještě na tři dějství, tak se totiž jednotlivé části opravdu nazývají. A vzhledem k vybranému tématu je zvolené pojmenování opravdu výstižné. Na začátku titulu jsou také vypsaní vystupující, kteří se v textu objevují a jejich význam či jakou plní úlohu v daných scénách. Stejně tak, jako tomu bývá na začátku inscenací.
V úvodní pasáži (Budu herečka) figuruje Jarka jako malé děcko, jež si teprve buduje postoje, zároveň se u ní hned od začátku projevuje houževnatost, kterou nikdy neztratí, naopak si dále utvrzuje priority a žebříček hodnot. Třeba už od samého začátku pochybuje, zda je pro ženu možné být umělkyní a vdát se. Pro ni to byly dva tak diametrálně odlišné světy, že si nedokázala představit jejich splynutí. Možná také proto zažívala spíše nešťastné podoby lásky.
V dalším úseku (Jsem v divadle) stojí jako klíčový motiv hereččin život za dob studia konzervatoře a následovně pracovně nejúspěšnější léta. Tento segment se od zbylých odlišuje tím, že se odehrává parciálně v Paříži, kam odjela sbírat zkušenosti. A závěrečný oddíl (Padá opona) nakonec popisuje poslední rok její existence.
Ústřední hrdinka byla v raném věku dívkou trpělivou. V realizacích hrála z počátku samé nepatrné nebo mužské role, ale vždy si převtělení do někoho jiného dokázala za každou cenu užít a dát přípravám víc jak sto procent. Zůstávala však v hloubi duše nejistou a lehce zranitelnou, zda má dostatek talentu na to, aby se v pozdějším věku prosadila.
Ačkoliv se z ní stala mladá disciplinovaná žena, kousek té pochybnosti se jí zaryl s vervou do srdce a nešel odstranit ani po úspěšných představeních, která jedno po druhém přicházela. Její psychologický vývoj je vykreslen dostatečně. Pisatelce se naprosto bravurně podařilo zachytit atmosféru předešlého bytí, každodenních úkonů a také náladu ponurých míst a v kontrastu s nimi životaplných kaváren, kde se setkávalo společenství Devětsilu.
Olze je dedikováno daleko méně prostoru a její vlastní žití je trochu upozaděno duchem Jarky, který vystupuje z psaných řádků a zhmotňuje se v připravované produkci na její počest. Jako protagonistka je víceméně charakterově plochá. Stejně jako všechny vedlejší postavy, které spíše dokreslují dobu první republiky a pak protektorátu, ale není jim věnován dostatek pozornosti v podobě ucelenějšího vypravování.
Až když uloží sešit na noční stolek, až když zhasne lampičku, až když zavře oči a uvolní napětí v celém obličeji, usměje se. Mirek ji dnes políbil. (str. 169)
Poncarová měla v předchozí tvorbě očividnou tendenci spadat do patosu a k používání vycpávkového výraziva. Věty byly obalené metaforami jako stromy listím, ale na úkor čtivosti a někdy i autentičnosti dialogů. Jako kdyby za každou cenu chtěla působit originálně, ovšem příliš tlačila na pilu a snaha byla spíše přítěží než užitkem.
Tentokrát je způsob vyjadřování poněkud zdařilejší. Básnické figury se stále objevují, ale umírněněji, vše působí přirozenějším dojmem. Děj má díky tomu rychlejší spád, jelikož ho nebrzdí neohrabaná lingvistická spojení, přestože využívá bohatou slovní zásobu založenou na spisovné češtině.
Publikaci lze doporučit všem milovníkům historie, kteří se nespecializují na velké dějiny, ale spíše na personální příběhy na pozadí plujícího dobového kontextu. Spisovatelce nelze upřít potenciál, který využívá v oživování pozapomenutých individualit minulých desetiletí. V případě Jarmily Horákové to bylo pravděpodobně předčasné úmrtí, jež jí zabrání naplno se proslavit.
Ne vždy se pisatelce podaří dějovost uspořádat ve fungující celek, ale u Herečky se jí to docela povedlo. I když jako negativum lze uvést určitě nízkou gradaci ve všech bodech bez patrnějších zápletek, jež by hýbaly s vývojem příhod.
Autorka není v mé knihovně žádným nováčkem, četla jsem od ní celkem čtyři díla, a kdybych byla jejími výtvory zklamaná, do dalšího bych se už znovu nepouštěla. Recenzovaná knížka zatím pro mě působí nejpřijatelněji a to i přes vytýkané nedostatky.
Závěrečné hodnocení: 72 %
Některé životní role si nevybíráme.
První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i herečka Jarmila Horáková. Navenek působila sebevědomě, uvnitř však skrývala nejistoty, které si vypisovala do svého deníku. S prvními láskami přichází také dilema - je možné se vdát a zároveň se naplno věnovat divadlu? Vážná nemoc však přerušila oslnivou kariéru v zárodku.
O dvě desetiletí později objevuje Jarmilin příběh díky deníku také herečka a spisovatelka Olga. V období protektorátu se pro ni výjimečný osud stává nejen inspirací, ale i mostem ke svobodě, který vede daleko za hranice ponuré reality.
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2022
Žánr: historický román, beletrizovaná biografie
Počet stran: 352
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat