Příběh české Anny Frankové
Věrka může psát a v tom je kus úlevy. A co víc – můžou posílat i dopisy. Maminka ožila, když sehnala korespondenční lístek. Ani nemusela říkat, komu bude psát. (str. 202)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Kohnovi, židovská rodina, jejíž střed tvoří matka Melanie, otec Otakar a dcery Hanka a Věrka. Žijí si spokojeným životem, dokud nejsou v lednu roku 1942 nuceni nastoupit do transportu na plzeňském nádraží, ten je odveze nejprve do Terezína a pak dále na východ. Nikdy se už domů nevrátí. Do jejich bytu se vzápětí nastěhují jiní nájemníci, původní věci se postupně poztrácely a rozkradly. Nedochovaly se ani žádné fotografie, takže s jistotou nevíme, jak zmínění vypadali. Zmizelo vše kromě útlého notesu, jenž si dvanáctiletá Věrka včas schovala u Marie, matčiny kamarádky. Navíc rodina Kohnů byla přátelsky propojena s autorčinou příbuznou (konkrétně se sestrou jejího dědečka). Tím pádem se děj stává intimnějším a odkrývá také širší vzájemné vazby.
Zdroj: archiv recenzentky
V popředí všeho stojí samozřejmě Věrka jako ústřední postava. Jedná se o milou mladou slečnu, jež se snaží užívat si nevinné dětství, hlavně po boku své stejně staré sestřenice a nejlepší kamarádky Edy, jsou taková nerozlučná dvojka. Věrka je ještě malá na to, aby dokázala vnímat začínající potemnělou politickou situaci, všímá si ale, že se v určitém období k ní a k dětem totožného původu chovají spolužáci jinak, nadávají jim a straní se jich. Trápí jí například, že od určitého okamžiku nemůže chodit prezenčně do školy jako všichni zbylí. Oplývala totiž chytrostí a nadáním, a kdyby měla možnost dospět, určitě by dosáhla úspěchů. Vzhledem k podobnosti osudu bývá označována za českou Annu Frankovou.
Dnes jsem měla ve škole smůlu. Dostala jsem test. Eda, jako věrná přítelkyně, taky. Bylo to při kreslení. (str. 135)
Kniha jako taková je rozdělená do tří pomyslných rovin. První, jež poznáme nejvýrazněji, je zbeletrizovaná složka Věrčina života zakotvená v letech 1935 až 1942. Primární pilíř je sestaven na základě dochovaných dokumentů z matrik, z muzeí a podobně. Pisatelka současně už v úvodu prozradila, že některé pasáže jsou zrcadlem čiré fantazie. Určitou epochu se totiž nepodařilo podložit hmatatelným důkazem a nezbylo nic jiného než si slepá místa dokreslit po svém. Využívá dosti popisných úseků a bohužel zcela chybí přímá řeč a dialogy.
Druhou vrstvu představují faktografická data ve formě novinových článků a krátkých odstavců se vzdělávací funkcí, od ostatního textu oddělených šedou barvou. Můžeme se podrobněji dozvědět o různých příhodách jinak pouze nastíněných, protože nebyl prostor je dále rozvést. Útržky oficiálního tisku dotváří mimo jiné důležitý dobový kontext. Nejčastěji se v nich objevuje v negativních konotacích sílící nacistická propaganda poštvávající zbytek národa proti židovskému obyvatelstvu a mocenské pogromy. Důvěryhodnost historických vsuvek podtrhuje na konci umístěný rejstřík použitých zdrojů a archivních pramenů.
Snímky zachycující lidi, kteří byli s rodinou Kohnů nějak spojeni, ať už to byli spolužáci sester nebo učitelé a mnozí jiní. Zároveň podněcují obraz atmosféry tehdejší doby a formují důležitý komponent knížky.
Třetí oddíl, zcela zásadní, jsou přepsané poznámky ze zápisníku samotné Věrky. Bez něj by totiž nebylo možné příběh odhalit a zpracovat jej do umělecké podoby. Odráží se v nich dětské sny, naivní iluze, zážitky i první lásky, ale i měnící se poměry v zemi. Zápisky jsou zachovány dle originálu bez jakýchkoliv zásahů korektury. Původnost sdělení je doložena i na několika fotografiích pořízených přímo z deníčku, který je v současnosti uložen v Židovském muzeu v Praze.
A pak konečně jdou. Trvá to. Sunou jednu nohu za druhou. Slabší se zdržují. Lokomotiva se zlověstně zaleskne. (str. 216)
Do toho je ještě svazek rozdělen do kratších kapitol označených pro snazší přehlednost letopočtem.
Pro Janu Poncarovou je typická přesycená slovní zásoba leckdy hraničící s patosem. Aplikuje s pravidelností básnické figury i květnatá souvětí a celkově je snadné její styl rozpoznat, protože jej lze označit za dominantní prvek jejích děl. Tady ovšem od všeho zmíněného upustila a nechala vše plout přirozeněji. Držela se více při zemi ve způsobu vyjadřování a nutno říct, že to bylo jen ku prospěchu.
Titul lze doporučit všem, kdo čtou rádi o životě druhých a zároveň se chtějí něčemu přiučit. V tomto případě je možné se dozvědět opravdu mnoho užitečných informací. Vyváženost mezi beletrií a literaturou faktu zůstala v symbióze a díky tomu vznikl velmi užitečný svazek plný emocí, jenž zaznamenává vzpomínky pro budoucí generace.
Jana Poncarová pracuje hlavně jako novinářka a copywriterka na volné noze. Ve své tvorbě se zaměřuje na povídky a romány inspirované skutečnými událostmi. Od roku 2020 produkuje podcast Autoři na cestě. V roce 2018 vydala v nakladatelství Motto svůj debut Podbrdské ženy, jemuž se dostalo od čtenářů velkých ohlasů. Mezi další romány patří Cyklistika (2021), Alžběta a Nina (2020) nebo Eugenie (2019). Následovala Herečka (2022) a Deník Věrky Kohnové (2023), což je zatím nejnovější literární přírůstek.
Jiří Sankot působí jako středoškolský učitel dějepisu, historik, publicista, spisovatel a v neposlední řadě také archivář Státního oblastního archivu v Plzni, pobočka Klášter u Nepomuka. Jako tvůrce se podílel například na spisu Baroko v Plzeňském kraji. Jeho prvním samostatným dílem se pak stal Renesanční pitaval z Podbrdského kraje 1.
Za mě je toto určitě nejlepší počin Jany Poncarové. Napsala jej sice společně s historikem Jiřím Sankotem, ten měl předpokládám na starosti dodržení podložených dat a faktů, ale autorčin styl byl opravdu svěží a oproštěný od zbytečné omáčky.
Závěrečné hodnocení: 89 %
Skutečný příběh české Anne Frankové a jejího deníku.
Kohnovi v lednu roku 1942 nastoupili do transportu na plzeňském nádraží a už se nevrátili. Do jejich bytu se nastěhovali jiní nájemníci, jejich věci se postupně poztrácely. Zmizelo vše, kromě deníku, který si dvanáctiletá Věrka Kohnová schovala u kamarádky své matky. Jaké rodinné tajemství k němu po letech přivedlo spisovatelku Janu Poncarovou? Jedinečná publikace vznikla ve spolupráci s historikem Jiřím Sankotem a odhaluje pohnutý příběh židovské dívky, jejíž život násilně ukončila druhá světová válka.
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2023
Žánr: historický román, literatura faktu, biografie
Počet stran: 312
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat