Když legendy ožívají a stávají se smrtící modlou
To, co tam leželo, vypadalo na první pohled jako pohozený balík. Pak mi došlo, že je to dítě. Připomínalo přerostlou hračku pohozenou na zádech s rozpaženýma rukama a zíralo do nebe očima s panenkami rozšířenými tak, že téměř překryly duhovku. Hlavičku mělo k tělu nakloněnou v nepřirozeném úhlu typickém pro zlomený vaz. (str. 10)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Ludmile Svozilové.
Chci zakoupit tento titul!
Pětadvacetiletá Matylda Eliášková nastoupila do firmy Wersent jako dokumentaristka. Zpočátku nefotila nic zvláštního – luxusní zboží, čaje, modelky na ulici, někdy známé, jindy naprosto cizí. Ovšem po vypršení zkušební lhůty se všechno změnilo.
Firemní oktávka řízená odměřeným kolegou Sajnem ji zaveze kamsi mimo civilizaci, na konec opuštěné oranice – k tělu malé holčičky, jež má Matylda přese všechny své námitky zdokumentovat. A vstoupit zemřelé do hlavy, aby mohla přečíst její myšlenky.
Od tohoto okamžiku Matylda místo živých modelek začne fotit mrtvoly – nejčastěji dětí. Plná strachu a nevole pak díky své nadpřirozené schopnosti prohledává jejich poslední vzpomínky, které by mohly vysvětlit všechna ta podivná úmrtí a co – nebo kdo – je spojuje.
Matyldina nová úloha je ovšem nebezpečnější, než se zprvu zdálo. Nechtěně se zamotá do spletité pavučiny lží a legend. Najednou je každý její krok sledován. Doma nachází štěnice, na vrátnici se po ní ptají zvláštní lidé. Mladá žena se jednoduše stává trnem v oku těch, kteří touží po jediném – najít a zničit to, čemu říkají Kainův gen.
Narodila jsem se jako součást hry, kterou jsem nevymyslela ani si ji nevybrala. Hry, ze které se nedá vystoupit. Možná ji nedokáže ukončit ani smrt.
Myslela jsem na Sajna. S jakou skrytou vášní se mě dotýkal. Takhle přátelské gesto nevypadá. Cítila jsem jeho dech. Rty ve vlasech. Proto se na nás Alex tak díval. A ještě něco. Neoslovil mě Matyldo jako vždycky. Řekl mi Mayan. (str. 142)
Zemři, Kaine: Svatyně je první částí dvoudílné série mysteriózního thrilleru z pera české spisovatelky Ludmily Svozilové. Jednotlivé kapitoly jsou očíslované dny, které značí uplynulou dobu Matyldiny práce pro Wersent. Děj začíná až stého, kdy jí vypršela zkušební lhůta. Čtenář tedy může nabýt dojmu, že nastupuje do rozjetého vlaku, neboť se některé z postav už znají a mají za sebou společnou minulost, byť krátkou a na první pohled nikterak důležitou.
Autorce se rozhodně nedá upřít vypravěčský talent, obohacený o velmi slušnou slovní zásobu, a představivost. Vtáhne vás již na první stránce a do konce knihy nenechá vydechnout. Notná dávka napětí je nastolena už na začátku, cestou jen nabírá na gradaci. Mnohovrstevný děj se Svozilové podařilo zahalit do hutné, tíživé atmosféry, které se umě držela až do samotného závěru.
Dalším velkým plusem je důsledná promyšlenost i sebemenší dějové odbočky, byť zrovna Kainovu genu, na němž stojí celý ten ohavný mord dětí, by mohlo být věnováno o něco více prostoru.
Napínavý příběh psaný v ich-formě v sobě mimo jiné ukrývá mýty i biblické odkazy, odhaluje sektářské praktiky i sérii podivných vražd a rozmotává spletenec lží, kterým se protagonistka snaží přijít na kloub, aby se následně zapletla do dalších. Navštívíte hřbitovy a jiná odlehlá místa, nahlédnete do myslí zavražděných dětí, budete podezřívat každého, kdo se kolem Matyldy jen mihne.
V popředí toho všeho stojí skvěle vypracované postavy. Žádné z nich se nedá věřit, ba ani hlavní hrdince. Všechny ukrývají temná tajemství, skrývají se za přetvářkami a jen málokdo je tím, kým se na začátku zdá být. A ač jsou Sajn, Matyldin chladný nadřízený a zároveň muž, pro nějž zahořelo její srdce, či Pablo, starý spisovatel toužící po slávě, jehož legenda se poněkud zvrtla, pozoruhodnými jedinci, nejzajímavější ze všech je právě hlavní hrdinka.
Matylda je krásná, inteligentní a silná ústřední vypravěčka, podobně jako spousta dalších. Na rozdíl od jiných je ovšem dobře napsaná. Jejím prostřednictvím budete řešit nebezpečné případy i milostnou zápletku, která má do romantiky poněkud daleko. S postupem času se začnou odkrývat střípky z Matyldiny minulosti, díky čemuž nabudete dojmu, že ví víc, než dává najevo.
„… Současně jsem sepsal legendu. Hned potom sbírku povídek. Zemři, Kaine. Trochu jsem se za ně styděl. Byly to obyčejný slátaniny. Soubor perverzních krváků. Ale Andreas mi je nechal vydat. Přeložit do nejrozšířenějších světovejch jazyků. Využil je jako podklad pro svoji vizi Svatyně. Může ti to znít trochu pateticky, ale… existuje něco úžasnějšího, než když někdo vdechne život tvým představám? Najednou jsem měl moc měnit lidský životy. Podlehl jsem tak snadno…“ (str. 329)
Po dějové a jazykové stránce se knize nedá vytknout v podstatě nic, nejste-li člověk, jenž dává přednost méně náročným druhům literatury s jasně danou dějovou linkou či knihám odrážejícím problémy skutečného života, oproštěného od mysteriózních hrůz. Dialogy zde zní uvěřitelně, Svozilová se nebála sáhnout i pro peprnější výrazy a do obecné češtiny, což jen zdůrazňuje osobitost jednotlivých charakterů a vypravěčky jako takové. Krátké věty pak podtrhávají dynamiku probíhající akce.
Ovšem po redakční stránce by si text zasloužil minimálně další jedno dvě kola korektury – zejména nepořádek v uvozovkách ubírá na plynulosti četby. Poměrně často chybí na koncích přímých řečí, které tak rovnou navazují na následující uvozovací věty, což mnohdy vede k nečekanému zmatení.
Co nepochybně stojí za zmínku, je oku lahodící, byť krví potřísněná obálka, jejíž grafickou úpravu si vzal na starost dvorní sazbař a grafik Golden Dogu Michal Březina (podobně jako např. České temno, Oko čarodějnice či O dracích a sedmi). Ilustrace jsou tvorbou Milana Popelky.
Neotřelý počin Zemři, Kaine: Svatyně bych doporučila každému, kdo si potrpí na důraz tíživé atmosféry. Zaujmout by mohl čtenáře napříč několika žánry. Ač je zařazený jako mysteriózní thriller, na své si přijdou i milovníci metarománů (vyznačují se metafikčními prvky, které poukazují na skutečnost, že daný příběh je jen fikcí; tzn. mohou se zde objevovat postavy píšící nebo čtoucí román, uvědomují si, že jsou součástí literárního díla, sám autor je jedním z hrdinů apod.), hororů, detektivních zápletek, nadpřirozena či urban fantastiky. Netradičně pojatý milostný trojúhelník pak potěší zejména ženy, libující si v temných romancích. Kniha není určená dětem.
Zemři, Kaine. V ústech mi vyschlo. Síť, co lepí jako pavučina a svoje oběti jen tak nevydá. Armáda andělských duší. Útlá knížka plná beznadějně ztracených osudů. Agátino: „Nenašla jsem mezi nimi ani jednu s dobrým koncem.“ Pořád ve mně vzbuzuje mrazení v zádech. Nechci na ni myslet. (str. 342-343)
Ludmila Svozilová (1959) není na poli české literární scény žádným nováčkem. Začala jako autorka povídek, za zmínku stojí například zařazení v elektronické antologii soutěže Hledá se autor bestselleru 2015, pořádané Fragmentem. Její prvotiny, hororové sbírky Hřbitov bílých králíčků, se v roce 2018 ujalo nakladatelství Viking. Následně jí v nakladatelství Krígl vyšel debutový román Sběračka kostí (2019), posléze se její specifické tvorby, hororu Achernar (2021) a Zemři, Kaine: Svatyně (2022), chopil Golden Dog.
I přesto, že nejsem obvyklou čtenářkou klasických thrillerů, příslib mystična, obálka a následně i anotace mě u Zemři, Kaine: Svatyně zaujaly natolik, že jsem nad knížkou přemýšlela dlouho předtím, než se mi dostala do rukou. A i přes redakční nedostatky ji považuji za jedno z nejlepších českých děl, které jsem v uplynulém roce přečetla. Za mě je vydařené jak po grafické stránce, tak po příběhové, největší klad pak považuji zdařile vytvořenou atmosféru a hrdinku.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Pětadvacetiletá Matylda Eliášková před nedávnem nastoupila do firmy Wersent. Fotografovala luxusní zboží a připravovala katalogy – nic zvláštního. Až na přemrštěný plat a sem tam divné ponouknutí: „Soustřeďte se, Matyldo, zkuste nám říct, na co modelka zrovna myslí.“ Věděli snad, že umí číst myšlenky? Ale jak by mohli?
Plíživé Matyldino podezření, nad nímž neuváženě přivírá oči, se záhy ukáže opodstatněným, jakmile jí místo orientálních čajů předloží první mrtvolu zavražděné holčičky. A záhadných obětí přibývá. Co jsou ty děti zač? Proč policie všechno ignoruje? Matyldu pálí nenechavé otázky, jenomže ti, kteří o tom něco vědí, zarytě mlčí.
Brzy nato začnou sledovat i Matyldu samotnou a nezadržitelné události v ní probudí hluboko pohřbené vzpomínky. Zdá se, že je mnohem víc než krásná fotografka. Přežila vlastní smrt. Je Nedotknutelná.
Nakladatelství: Golden Dog
Ilustrace: Milan Popelka
Rok vydání: 2022
Žánr: mysteriózní thriller
Série: Zemři, Kaine (1. díl)
Počet stran: 348
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat