Recenze: OKO ČARODĚJNICE (Nelly Černohorská)

Vezměte strach do hrsti

Oko čarodějnice (Nelly Černohorská, ilustrace Monika Pavlovičová nakladatelství Golden Dog)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Golden Dog.

Nelly Černohorská na sebe upoutala prvotinou Zlovolné bytosti (recenze), jež vyšly u nakladatelství Pointa fungujícího na bázi crowdfundingových kampaní. Debutu kombinujícího poezii a prózu na motivy slovanského folklóru se záhy dostalo velice příznivých čtenářských ohlasů, což autorce pravděpodobně otevřelo mnohé dveře. Svůj další počin publikuje již pod žánrovým nakladatelstvím Golden Dog a jedná se o úvodní titul zbrusu nové edice Zrnka temnoty – takové drsnější alternativy kultovních Stop hrůzy, kde budou vycházet díla spisovatelů jak českých, tak zahraničních. A že Oko čarodějnice nastavilo laťku hodně vysoko!


Nemůže to být skutečné! Ale na druhou stranu, úplňky, mizející menstruující panny, podivné úkazy... Co kdybych zkusila popustit uzdu fantazii a alespoň na malý moment připustila možnost, že tady vraždí čarodějnice ze středověku? (str. 89)


Sofie si prochází obdobím postpubertální revolty.
Kouří jednu cigaretu za druhou, lije do sebe kafe po litrech a tahá se s o dost starším mužem, ještě ke všemu svým učitelem klavíru. Nežije si nijak špatně, jen ještě tak docela neví, co od života chce.

Když však při pobytu na chatě zahlédne mezi stromy tajemný rituál a nedlouho poté se ve městě začnou ztrácet mladé dívky, má najednou úplně jiné starosti. Doma se stává svědkem paranormálních jevů a do mysli se jí stále vkrádá záhadný symbol, který zahlédla v lese. Dokáže rozluštit jeho význam? A měla by vůbec? Co kdyby pak oko zaměřilo svůj pohled na ni?!

Oko pomocí zraku zprostředkovává obraz světa. Otevřené oko symbolizuje vědoucnost; je také do duše okno a obdaření lidé jsou schopni vidět i to, co má být skryto. (...) Říká se, že někdy bylo Oko čarodějnice použito ve smyslu varování – vidím tě, hleď si svého – (str. 28)

Vyprávění se odehrává převážně v ich-formě přítomného času, kdy události líčí Sofie, ač párkrát se nám dostane i pohledu vedlejších postav; ve druhé polovině se pak objevuje dějová linka z roku 1652, psána v er-formě minulého času, zaměřující se na Dorotu, původní majitelku zrcadla, které se nedávno ocitlo u Sofie doma. Po strhujícím prologu ze středu dění se vracíme hezky na začátek příběhu, Černohorská umí pracovat s dynamikou a velmi pravděpodobně knihu zvládnete na jeden zátah – nejen kvůli kratšímu rozsahu.

Styl autorky je nesmírně návykový, o což se zasloužila zejména sympatická protagonistka s autentickou mluvou mileniála a smyslem pro humor, zčásti pak mystická atmosféra a schopnost probudit emoce (od spalujícího chtíče přes zhrzenou lásku až po mrazivý pocit cizího pohledu v zádech). Rovněž si umí hrát s jazykem a do textu nenásilně zakomponovala i několik hudebních a literárních narážek.

„Místo mozku šulina, místo srdce křídlo,“ šeptá mi a z jeho dechu se mi ježí chloupky na lopatkách. „Pokreslil bych notama, tvé vášnivé zřídlo,“ pokračuje pomalu, vzrušeně. „Do notové osnovy psali bychom spolu,“ kousne mě do ušního lalůčku a nalehne na mě. Já zřetelně cítím jeho tvrdou třetí nohu a culím se jak jojo. „Laskal bych tě con brio,“ zajede svým kolenem mezi ta má, „odshora až dolů.“ (str. 45)


Zatímco se Sofií se lze ztotožnit nebo si v případě odrostlejších čtenářů zavzpomínat na svá ne úplně slušňácká léta, ostatní postavy budí spíše dojem kulis. Výraznější prostor dostane leda Jáchym, který však není tím typem, do nějž se zamilujete spolu s hlavní hrdinkou. Vztah se starým prasákem odráží její vzdor, ztracenost a poskytuje jakýsi druh úniku. Společně rozehrají nejednu sexuální symfonii, přestože Sofie by raději romantické sonety...

Erotický náboj ale není stěžejním prvkem, autorka pracuje s postupným budováním děsu a spojováním střípků smrtonosné hádanky. Těží ze strachu ze tmy, lesa, okultních symbolů, zrcadel, neklidného ducha v domě atd. Linka z minulosti přináší pro změnu nádech historie a ukazuje neblahý osud tehdejších žen spojených s hříchem čarodějnictví.

Trochu mě mrzí, jaké se z klasiky stalo hogo fogo, když spousty kusů kdysi platily za dnešní hudbu k zábavě. Neříkám, že všechno, ale je škoda, že právě Wolfgangovo dílo evokuje naškrobené páprdy v obleku, kdy jeden každý z nich vypadá, jako by měl v prdeli zaražené Venušiny kuličky. (str. 46)

Role ilustrátorky se v Oku čarodějnice stejně jako ve Zlovolných bytostech zhostila Monika Pavlovičová a její jednoduché černobílé kresby opět krásně podtrhují pochmurnou náladu. Zato bez novinových článků z fiktivního deníku Opavan by se kniha pravděpodobně obešla.

Oko čarodějnice (Nelly Černohorská, ilustrace Monika Pavlovičová nakladatelství Golden Dog)Oko čarodějnice (Nelly Černohorská, ilustrace Monika Pavlovičová nakladatelství Golden Dog)
Zdroj: archiv recenzentky

Osobně se mi titul vryl pod kůži. Nejvíce si cením skvělého sarkasmu a muzikálních vsuvek (zásunů už tolik ne)Ačkoliv nejde o žádnou vysokou literaturu, hodnotím ho jako solidní černou knihovnu.

Něco na té Nelly je... A věřte, že o ní ještě uslyšíme!


Anotace:
Sofie byla obyčejná osmnáctiletá dívka potýkající se s vlastními problémy dospívání a nevydařenými vztahy. Vše se změnilo poté, co její matka, milovnice starožitností, pověsila na stěnu zrcadlo. Rázem se ocitla v soukolí bizarních událostí, jež hrozily skončit katastrofou. Ve městě začaly mizet dívky. Pachatel po sobě nezanechal žádné stopy a policie tápe. Jakmile se ztratí i Sofiina mladší sestra Alice, začíná závod s časem a vítězství je nejisté.

Nakladatelství: Golden Dog
Edice: Zrnka temnoty
Ilustrátorka: Monika Pavlovičová
Rok vydání: 2021
Žánr: horor
Počet stran: 124
Vazba: brožovaná

Komentáře