Recenze: SBĚRAČKA KOSTÍ (Ludmila Svozilová)

Když biblické příběhy ožijí


Za recenzní výtisk děkuji autorce Ludmile Svozilové.

Chci zakoupit titul!


S Ludmilou Svozilovou jsme se již před nedávnem setkali u recenze hororové antologie Hřbitov bílých králíčků, vydané v roce 2018 u nakladatelství Viking. Další kniha na sebe nenechala dlouho čekat a v roce 2019 vyšla pod hlavičkou nakladatelství Krigl autorčina románová prvotina Sběračka kostí.  S hororovým žánrem se v současné době roztrhl pytel. Pojďme se podívat, co Sběračka kostí nabízí. 

Příběh o Alžbětě Pírkové začíná opuštěním šumavských Sudet a příjezdem do Litoměřic, kde dělá to, pro co je určená. Rituálně pohřbívá ostatky mrtvých, kteří nenalezli klid. Její stereotyp jí však za nedlouho překazí několik zvláštních vražd a hlavně slídící stín Belialových psů a Beliala ze samotného pekla. Kdo je však loutkou v této hře a kdo tahá za provázky? Na to musí Alžběta Pírková přijít dříve, než bude pozdě.

Příběh je postaven na deníkových zápiscích slečny Pírkové, je tedy vyprávěn v ich-formě. U každého záznamu jsou vyznačena jména vystupujících postav a datum zápisu. Děj dnů je podán zkratkovitě a čas v knize plyne neuvěřitelnou rychlostí. Další protagonista je Belial, označován v deníkovém záznamu jako šelma, jeho vstupy jsou vedené ich-formou a text psaný kurzívou. V knize se pak objevuje několik ilustrací, které mnohdy děj nijak nedoplňují, spíše jen dodávají útlé knize objem.  

Co nám tedy Ludmila Svozilové připravila? Anotace toho prozrazuje až zbytečně mnoho, protože na rozdíl od ní má příběh i předehru a pomalé odhalování. Což je problém ve spojení s anotací. Spoustu překvapivých momentů je v tu ránu pryč. Skvělé je naopak zvolené téma, které okrajově známe snad všichni. Dějová linka postupně ukazuje, kdo je Alžběta Pírková a co je jejím posláním krom posílání mrtvých na odpočinek. Tomu, kdo autorčinu tvorbu sleduje, však není postava Alžběty Pírkové cizí. Se sběračkou jsme se mohli setkat i v úvodní povídce Sklep z antologie Hřbitov bílých králíčků. 

V knize potkáme několik postav, které nás provází. Charakter Alžběty Pírkové alias Elíšébah, sestry Kaina, je velice rozporuplný. Alžběta žije skoro šest tisíciletí a své životy tedy nebere tak jako jiní, kteří na to mají jen pár let. Její chování se vyznačuje tím, že si nebere servítky, ale často je i velice bezradná, jako by se jí ono nebo tamto příkoří staly poprvé. Naštěstí je postava i tak reálně zpracovaná a hodně ženská. Další postavy na tom ovšem tak dobře nejsou. Často se chovají nelogicky, nebo tak, aby se příběh mohl posunout. Na vině tomu budou rozhodně krátké dějové úseky, kdy není moc prostoru pro seznámení se s jednotlivými postavami. 

Sběračka kostípřímý děj, kde není místo na boční uličky, ale zároveň vyzývá k tomu, aby tam byly. Ludmila Svozilová vybudovala celkově stabilní kostru příběhu, se kterým se dá pracovat tak, aby nabyla objemu. Ale v této podobě je kniha spíše takovým vyhublým torzem, které neodpovídá na vyvolané otázky a zvědavost. Velká škoda nevyužitého potenciálu. Oproti tomu je však dílo nabité sexem, protože Alžběta Pírková je neukojená tisíciletá žena, která nemá dost. Něco prostě neomrzí v žádném věku ani století. Na základě jejího chtíče je kniha určena výhradně dospělým čtenářům, jak nás anotace varuje. 

Pokud si vezmu porovnání autorčina vývoje od krátkých povídek, určitě je znát velký posun. Stále je zřejmý určitý chaos v odhalení děje tak, aby byl srozumitelný pro čtenáře, ale vyústění nepřijde vniveč. Kniha má mnoho silných stránek, které převládají nad nedostatky, a Sběračka kostí tak uvízne v paměti. A to zejména proto, že autorka přesně zná prostředí, ve kterém se děj odehrává, a zároveň se inspirovala tím, co je pro nás známé z mýtů a příběhů okolo Kaina a pekla.

Knihu bych doporučila čtenářům, kteří mají rádi ono tajemno, postupné odhalování a detektivky. Zejména tedy určitě čtenářům, kteří spadají do kategorie dospělý, díky sexuálnímu dobrodružství hlavní postavy. Násilné a brutální scény se v textu nevyskytují v žádné syrové formě, čtenář se tedy nemusí obávat nevolnosti. 

Obálku knihy musím pochválit. V barvách je příjemně zpracovaná a k tématu knihy se bezesporu hodí. Proto je menší radost, že obdobné ilustrace mezi stránkami jsou pouze černobílé, a  tím ztrácí na svém kouzlu. 



Anotace:
Elíšébah, zvaná Pírko – v Čechách Alžběta Pírková – je sběračka kostí. Mytická Kainova sestra se vrací už téměř šest tisíciletí, za tu dobu se z ní stala trochu drsňačka. Na zemi neexistuje smrt, kterou bych nezakusila. Čeho bych se ještě měla bát? V každém ze svých životů se stěhuje na místa, kde leží zničené a vydrancované hroby, aby posbírala kosti, spálila je a obřadně pohřbila. Nikdo jiný netuší, že mimo to celá tisíciletí pátrá i po něčem, co je pro ni samotnou životně důležité a co kdosi uložil možná právě doprostřed Českého středohoří. Začátkem února 2018 Alžběta opouští šumavské Sudety a odchází do Litoměřic. To, co na ni čeká v magické krajině vyhaslých sopek, je daleko děsivější, než předpokládala. Každou úplňkovou noc je rituálně obětována mladá dívka a všechny zavražděné se jí znepokojivě podobají. Jisté je pouze jediné – Elíšébah zdaleka není sama, kdo se o skryté tajemství zajímá. Nejedná se jen o Belialovy psy, které má v patách od svého příchodu. Nejde o starého profesora antropologie ani o policii, které se celkem logicky ocitla v hledáčku. V zádech má kohosi mnohem nebezpečnějšího, a ten někdo o ní ví všechno. Čeho všeho je schopen, aby dostal to, pro co si přišel?

Nakladatelství: Krigl
Rok vydání: 2019
Žánr: Horor
Počet stran: 171
Vazba: Pevná


Žádné komentáře:

Okomentovat