Je to tady. Pomalu nastává čas, kdy se na vás ze všech stran začnou hrnout tipy na knihy, kterými obšťastnit své blízké. Co taky jiného může knihomola potěšit více než dobré čtení? Jenže se taky může stát, že místo abyste udělali radost, odvděčíte se medvědí službou.
Orientovat se na literární, z naší perspektivy na české literární scéně, bývá někdy obtížné a i masově doporučované tituly mohou zklamat. Nevhodná stylistika, gramatické chyby, nelogické chování postav, špatné reálie i nezvládnutá časová posloupnost jsou věci, s kterými se setkáváme velmi často. V tomto článku vám tedy dáme doporučení, kterým knihám se můžete s klidným svědomím vyhnout a o nic zásadního nepřijdete.
Mnoho autorů má pocit, že již jejich první dílo musí být naprostá pecka a pokud my to tak nevidíme, většinou se jedná o chybu na našem přijímači a jen jsme daný titul nepochopily nebo ho nedokázaly ocenit. Už jsme slyšely i výtku, že jsme ženy, a tak pro nás daná kniha jednoduše není.
Ano, každý může mít žánrové a tematické preference, ale my publikace nehodnotíme podle toho, jestli nám káply do noty, ale jaké jsou. Když je dílo špatné, tak je prostě špatné a drahý autor to může svádět na cokoliv, ale výsledek se tím nezmění. Nám nestačí, že „se to dobře čte“. I když pro projekt recenzujeme dlouhý čas, v poslední době nám vychází recenzí čím dál méně. Důvod je prostý, autor není s hodnocením spokojený a recenze chce stáhnout. O to víc děkujeme těm, kteří jdou s kůží na trh, mají odvahu, nebojí se kritiky a naopak ji dokážou využít pro další tvorbu.
Jakým knihám se vyhnout podle Marie Daňkové
Určitě jste zaznamenali všude prezentovaný a autorem samozvaný bestseller. Dostanete hrdinu s psychologicko-ezoterickými výlevy, který se dá dohromady s „fantastickou šestkou“ se snahou zachránit svět, což se ve výsledku projeví jako fraška a patos napříč žánry, s mizernou stylistikou a gramatickými chybami. Tohle je jedno obrovské NE.
Život bez otce – s diagnózou depersonalizace (Martina Coleová)
Typický produkt, o kterém by se dalo říct, že je čtivý. To je ale všechno. Zlatokopka, co má problémy s drogami, prostitucí a snad všemi aspekty života, vám neodhalí nic o této diagnóze, jen se bude utápět v tom, jaká je chudinka a jak všichni byli proti ní. Text plný chyb a opakování určitě nechcete.
Titul, v němž se dozvíte, že se pervitin vaří na lžíci... Chyby v příběhové posloupnosti, srdceryvné a melodramatické. Sporná autorčina inspirace z diskuzních fór. Mnoho témat, nic pořádně propracované. Ze sekce drogová tématika rozhodně vyberete kvalitnější knihy.
Velká autorčina fantazie bohužel padá na nezvládnutí psaní jakožto řemesla. Velký problém v charakterech postav a jejich prožívání, stejně uvěřitelném jako kdybych tvrdila, že jdu do hospody na jedno pivo. Série je nedopsaná, což také není ideální pozice. Autorka je ale mladá a věřím, že se může ještě vypsat.
Léta touhy, víry a zklamání (Václav Ryneš)
Pokud máte chuť přečíst si něco o komunistické éře, vyberte něco jiného. Zklamání, kdy schizoidní stylistika, špatný koncept a repetitivnost zabili informační hodnotu.
Jakým knihám se vyhnout podle Ivany Gašparíkové
Hororový román s celkem obstojným příběhem na literární scéně vyniká zejména zpracováním. Jestli jste si někdy mysleli, že příběh stačí, tak Prokletá kaple dokazuje, že ne. Autor se v románu utkal se skloňováním, přirovnáním a nakonec i slovními obraty... ve všech třech disciplínách prohrál. Asi nejvíce smutné je, že pod knihou je podepsaných hned několik lidí, a to jak korektor, tak editor. Zůstane vám jen otázka: Proč? Osobně si myslím, že pokud by nějaká šikovná šedá eminence text opravila, bude se jednat o celkem kvalitní strašidelný příběh. Ne, že by oplýval originalitou, ale má co nabídnout. V této verzi však nedoporučuji balit do zdobného papíru.
Slovák, který je u nás známý zejména slasherovým hororem a jeho knihy se úspěšně prodávají, taky umí šlápnout naprosto vedle. Titul ONI představující pověstný Branišovský les u Českých Budějovic si určitě tohle literární klišé nezasloužil. Vyprávění se dělí na tři dějové linie, které se střetávají při jednom krvavém masakru, kdy hektolitry krve chlístají na stromy, mezi nimiž se prohání vrahouni v montérkách a s maskou zvířat (a ne, není to koncert Slipknotů). Nakonec vás nuda a dokola se opakující vraždy ubijí natolik, že absurdní konec vlastně chápete. Evidentně to nebavilo ani autora. Takže s Markem E. Pochou si dejte rande u jeho jiných knih… třeba u Bestie, protože k ONI by měl zdarma přibalit trochu drog.
Jestli máte rádi zombie apokalypsy, boj o přežití či korporace, které likvidují celý svět, tak tohle rozhodně nečtěte. Hned na začátku ve vás roste naděje, že právě tahle kniha vás nenechá vyspat. To je pravda, protože budete mlátit hlavou o zeď. Kniha obsahuje neuvěřitelné množství logických chyb, nesmyslných reakcí a naprosto absurdní příběh. Vše je podtrhnuto jakousi telenovelou, kde každý je příbuzný s každým, i když to postrádá logiku. Purgatorium je opravdu nepovedená kniha, která by potřebovala ještě velký kus práce. Hlavně, že tam chrčí zombíci.
Komentáře
Okomentovat