Propletenost komunistických struktur
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha
Chci zakoupit tento titul!
Na národním výboru byla všechna snaha a práce v oblasti kulturních a informačních akcí převršena celospolečenskými událostmi. Co se ještě koncem roku 1967 zdálo být maximální a pokrokové, bylo v prvním čtvrtletí roku 1968 již minimální a zpátečnické. Najednou se ztratil zájem o zlepšení činnosti národního výboru a vznikla vřava o postavení a zachycení nového politického větru. Ti, kdož cítili máslo na hlavě, se snažili progresí a radikalismem vynahradit minulost. Ti, kteří byli ušlápnutí, ponížení a panáčkovali před vrchností, najednou vycenili zuby a byli nemilosrdní k těm, před nimiž se dříve plazili. (ze str. 31)
Úvod nás zahltí přemírou zkratek. Co nelze komunistickému režimu upřít, byla organizovanost prakticky všeho a čtenář neznalý tehdejší doby bude mít problém se ve výčtu zkratek, kterých je na stranách spíše v rámci desítek, orientovat. I když je seznam použitých zkratek obsažen za poslední kapitolou, přehlednější by byly vysvětlivky pod čarou přímo na konkrétní stránce.
V noci z 20. na 21. srpna 1968 bylo slyšet hluk a hukot letadel. To ráno byla zvláštní atmosféra. Do koupelny za mnou přišel otec a oznámil mi, že vojska jsou tady. Oba jsme byli vzrušeni. „Tak je to tu,“ řekl otec a položil si otázku, co asi bude? Oblékl jsem se a jel do práce. (ze str. 41)
Konkrétně roku 1968 je věnován velký prostor. Sledujeme prakticky každou schůzi, kterou autor navštívil, ale výpovědní hodnotu moc nevidím. Spíše monotónní opakování již řečeného. Povaha textu z tohoto období působí až jako deníkové zápisky. Následné období normalizace je popisované naopak jako z jiného světa. Tatam je monotónnost pasáží, ale lepší to bohužel není. Z odborného pohledu se stává beletristický, v kterém není nouze o vulgarismy a pikantnosti. Přímé oslovování a lamentování má až bulvární charakter. Výčitky jsou až osobního rázu a vyřizování účtů. Spíše než odborná reflexe je z textu cítit velká křivda.
Nastalo období, kdy se člověk bál jiného člověka, kdy nastala apatie a starosti o sebe a svou rodinu. Život bez vyhlídek, pokud se nevlastnila „rudá knížka“. Nastalo období, kdy se socialismus stal denním chlebem, kdy dny a noci ubíhaly a světlo na kraji tunelu se neobjevovalo... (ze str. 117)
„Přiznej si! Nechce se ti obětovat to, čeho jsi dosáhl. Jsi ochoten ztratit svou tvář, přesvědčení a hrdost člověka? Chceš–li být oporou toho špatného v minulosti, co se vrátilo v současnosti, musíš být radikálnější, než jeho marxisticko–leninští představitelé – víš, čeká Tě úloha řezníka! Až pomůžeš zmasakrovat a zlikvidovat své bývalé přátele, pak teprve Tě čeká kopnutí do zadku a politická poprava! Dilema mnohých, kteří se angažovali v období normalizace a konsolidace. (ze str. 121)
Kapitoly věnované revoluci a postkomunistickým létům se vrací k vážnější notě a detailně rozebírají okolnosti, jež vedly k destrukci komunistického režimu. Jaké byly zákulisní politické boje a kam se vytratily bývalé komunistické struktury? Přílohy obsahují zamyšlení, která se zaobírají fungováním a rolí katolické církve v době komunismu.
Celý text je čtenářsky velkým oříškem hlavně pro schizoidní stylistiku. Jako kdyby knihu psali tři autoři a jeden si vybral odborné zpracování, druhý deník a třetí bulvár. Pokud by se jednalo o celkový mix, možná by to fungovalo, ale jednotlivé kapitoly jsou odděleny a o to víc je kontrast patrný. Pasáže, které jsou psané odborněji jsem vnímala přínosně s informační hodnotou. Popisy každé schůze a rokování by při správném dávkování mohly přiblížit marnost doby, ale v použitém množství se marným stával spíše text.
Nelíbila se mi nekonzistentnost při používání jmen. Někdy je použito celé křestní jméno a příjmení, někdy pouze počáteční písmeno a příjmení. Informace se dost opakují a čtenář musí hledat zrna mezi plevou. Také se objevují chyby při skloňování a překlepy. Paradoxně nejvíce se mi líbily přílohy věnované náboženství.
V publikaci jsem měla velkou víru, ale dostavilo se zklamání. Přínos a znalosti, které jsem očekávala, byly ubity stylem vyprávění a konceptem. Autor má zajisté znalosti, ale nepřišlo mi, že by je dokázal vhodně podat, a naopak je utopil v repetitivnosti.
Váhám, komu knihu doporučit. Pokud vás zajímá politika a vývoj reálného socialismu, poohlídla bych se po jiné publikaci.
Anotace:
Publikace přibližuje české veřejnosti období reformního socialismu, normalizace a „zvonění klíči“ v roce 1989. Osobní prožitky na působení v mládežnických organizacích a zastupitelských orgánech, na invazi sovětských armád do Československa, na každodenní život v normalizačním Československu, přelomové měsíce sametové revoluce atd. se prolínají s úvahami a analýzami politického a společenského vývoje Československa v období reforem, za normalizace i po sametové revoluci. Autor k tomu využívá osobních vzpomínek i oficiálních dokumentů. Osobitým způsobem přibližuje současným generacím dnes již historické události posledních padesáti let.
Komentáře
Okomentovat