Když jsi dole a ještě níž...
Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Kknihy.
Kknihy na FB
Chci zakoupit e-knihu Život bez otce.
Martina Coleová nám představuje prvotinu, prostřednictvím které vyventilovala pocity ohledně svého života a své psychické poruchy, které přikládá velkou váhu. Publikaci, která nám ukazuje autorčin osobnostní vývoj, vydalo nakladatelství Kknihy.
Hned v úvodu nám Martina Coleová sděluje, že se jedná o její osobní zpověď, která je pravdivá, bez nějaké fabulace. Hlavní hrdinka v příběhu není konkrétně pojmenovaná, vzhledem k povaze titulu jí ale říkejme Martina. Začátek knihy mapuje Martinino dětství v malém městě blízko Brna a její špatně fungující rodinu. Těžce nese ztrátu otce v nízkém věku a její názorové a povahové rozdíly, které jí znemožňují nějaký hlubší vztah s matkou. Jak moc dovede ovlivnit nefunkční rodina následný život?
Nebyl tu táta, který chtěl, abych šla v jeho stopách podnikatele. Nebyla tu jeho pevná náruč ani pohlavek za špatné chování. Nebyla tu jeho láska otce ke své dceři a její ochrana. Nic z toho, co jsem potřebovala a potřebuji dodnes. (9%)
Z vesnického prostředí, prvních lásek a prvních zkušeností s drogami, se s hlavní hrdinkou rázem ocitáme v Praze. Městě hříchu, neřesti a pokušení. Jak obstojí dívka, která má psychické problémy, ale pořádně neví, co se s ní děje?
Kniha Život bez otce s diagnozou depersonalizace je psaná pouze z pohledu Martiny. Rozebírání jejích niterních pocitů může navozovat pocit deníku. Nejsou zde dialogy, pouze prožité události a myšlenky hlavní hrdinky. Jedná se o velice sugestivně zachycené prožitky, obavy a touhy. V první polovině příběhu je cítit ustavičný strach z budoucnosti. Vyprávění má spád a je čtivé, nečekané zvraty děj rychle posouvají. I když je přítomno dost stylistických a pravopisných chyb, dovedete je autorce odpustit, protože tím do jisté míry navozuje naivitu a neznalost svých mladých let.
V druhé polovině knihy však dochází ke zklamání. Hrdinka neustále dokola řeší stejné problémy a stejné myšlenky. Vzorec chování, který máte ve zbytku vyprávění opakovaný, abyste ho náhodou nezapomněli. Publikace budí dojem, že se jedná o zpověď dívky trpící psychiatrickým onemocněním. Někdo by se mohl domnívat, že se o tomto onemocnění něco dozví. Nedozví. Základní charakteristika je zmíněna ve dvou větách, jinak se choroba řeší v souvislosti s užíváním léků. Větší prostor dostávají minulí a současní partneři a stálý nedostatek peněz, pro které je Martina schopna udělat leccos. Zneužívání látek, půjčky, prostituce a nevhodní partneři se motají stále ve stejném kruhu.
Kniha, která by měla dodat sílu nemocným lidem, že v tom nejsou sami, působí jako laciná fraška. Konec titul nemá, jedná se spíš o výsek určitého životního období, který byl knižně sepsán a který najednou skončí. Nedozvíte se vlastně nic. Jak je na tom psychicky teď? Splnil se jí nějaký sen, nebo je stále otrokyní své malichernosti? Vzhledem k autobiografičnosti musím ale ocenit autorčinu velkou odvahu ve své otevřenosti, o to více by mě zajímal její současný život.
Ze začátku se knize nedá upřít čtivost, která ale postupně mizí neustálým opakováním. Přibývá chyb po všech stránkách (objetí x obětí) a vyprávění začíná být více a více nudné, místy smutně humorné. Velice by příběhu prospělo výrazné zkrácení.
Jestli titul doporučit, či ne, to je otázka. Knize se nedá upřít čtivost a zajímavé téma, na druhou stranu je špatně napsaná a její stylistka a hrubé chyby vás začnou obtěžovat. Z odborného hlediska se o nemoci nedozvíte nic a ze čtenářského jen neustálé opakování toho předešlého. Já knihu nedoporučuji.
Knižní obálka může působit mnohoznačně. Dlouhé urousané vlasy dívky, která má na tvářích potutelný výraz, ve tvářích však ostražitost s únavou. Korelace s hlavní hrdinkou, která má také více tváří. Za mě je obálka podařená.
Anotace:
Můj stav těžko popsat a přiblížit těm, kteří nikdy nezažili či neví, co vše dokáže mysl s vaším tělem. Je to jako se bavit o otázce nekonečnosti. Když se hovoří velmi dlouho a nikdo nezná odpověď, hodně lidí začne pociťovat známky frustrace. Jiní o tom raději nemluví nebo mají svou odpověď na existenci života, vesmíru a smyslu toho všeho. Pocit depersonalizace – odosobnění jsem zaslechla až po dvaceti letech života. Tak často jsem se cítila šťastná i přes ztrátu otce. Nikdy jsem však nemohla být úplně šťastná, jako celý člověk. Myšlenky, že se mi vše zdá, byly zdrcující.
Martina Coleová: Život bez otce s diagnozou depersonalizace
Nakladatelství: Kknihy
Žánr: autobiografický román
Rok vydání: 2015
Počet stran: 208
Formát: pdf, epub, mobi (možno sehnat i v brožovaném vydání)
Recenzentka: Marie Daňková
Komentáře
Okomentovat