Rozhovor s Markétou Harasimovou: „Nakladatelství MaHa si i nadále podrží svou původní vizi – vydávat pouze českou tvorbu.“

Sepsala dne

S autorkou a nakladatelkou Markétou Harasimovou spolupracujeme od roku 2017, kdy jsme na webu uveřejnili recenzi její v té době už desáté knihy Poháry touhy. Ta byla zároveň první, která vyšla pod hlavičkou autorčina Nakladatelství MaHa.

Myslím, že Markétu Harasimovou není třeba nějak podrobněji představovat. Její thrillery pro ženy mají slušnou základnu fanynek, jež nedočkavě vyhlížejí každou novou knihu. V tomto ohledu rozhodně nestrádají, protože Markéta Harasimová je velmi plodná autorka. Od roku 2017, kdy jsme recenzovali zmiňovaný erotický román, vydala dalších deset titulů, z nichž dva spadají do literatury pro děti. Mezitím si také odskočila k sepsání dvou povídek, které vyšly v rámci vánočně laděných sborníků u nakladatelství ČAS.

Zdroj: FB stránka autorky

Knihy, které jsme zatím v rámci spolupráce s autorkou recenzovali:


✴  ✴  ✴


Markéta Harasimová jako autorka

Vaše knihy v sobě ukrývají napětí, ale i romantiku a erotické jiskření. Jak se vám skládají dohromady tyto literární žánry a postupy?

Myslím, že v mé tvorbě převažuje napětí, romantika s erotikou jsou ale nedílnou součástí lidských životů a tím pádem i mých příběhů. Kombinace těchto tří ingrediencí spolu ladí, a proto z nich jde celkem snadno namíchat koktejl. Lehce romantická, případně pikantní vsuvka odvede pozornost od mnohdy drsného hlavního námětu a čtenáři si na chvíli vydechnou.


Co je pro vás coby autorku nejnáročnější ztvárnit? Erotickou, napínavou, nebo krvavou scénu? Proč tomu tak je?

Ono to asi není až tak o náročnosti, jako o tom, co autorovi víc sedí. Mě například moc nebaví psaní erotických scén, považuji je spíš za zpestření děje tam, kde se zrovna hodí. Také proto najdete v mých posledních románech lechtivých pasáží poskrovnu. Naopak vypjaté momenty, všemožné hrůzy, vraždy nebo třeba zvrácené duševní pochody psychopatů se mi ztvárňují velice dobře. Do emotivních a těžkých situací se hodně pokládám, prožívám je spolu s hrdiny.


Trendem ve vašich několika posledních románech, které vyšly ve vašem nakladatelství, bylo napětí, tudíž příklon k žánru detektivního thrilleru, kde pracujete s postavami vyšetřovatelů. Román Osmnáct a částečně i vaše novinka Klinická smrt se od tohoto trendu odklánějí. Je to záměr? Nebo to za odklon nepovažujete? Proč?

Uhodla jste, víceméně jde o záměr. Jednak ke mně přichází zajímavá témata, která zkrátka musím zpracovat, a potom nechci spadnout do nějaké škatulky. Navíc mám ráda pestrost. Jmenované tituly Osmnáct a Klinická smrt se mé klasice opravdu zčásti vymykají a podobně je na tom také Černá vdova. Jde spíš o psychologické thrillery, ačkoli ani v nich nechybí zločin. Žánr krimithrilleru ale neopustím a hodlám se mu věnovat i nadále, bude však prokládaný romány s dramatickým a psychologickým podtónem.


Váš poslední román Klinická smrt pracuje s tematikou, jež je uvedena v názvu. Jak se vám pasáže, kde se hlavní hrdinka nachází v tomto stavu, psaly?

Mně se tyto pasáže tvořily skvěle, už proto, že jsou nabité emocemi. S těmi si moc ráda hraji, a když takové scény píšu, vždy se pokládám do rolí svých postav. Jsem schopná se i rozplakat nebo rozesmát, případně si s gustem zanadávat. Například při některých situacích v Klinické smrti jsem často kroutila hlavou nad hlavní hrdinkou se slovy, že je fakt extra mrcha (použila jsem ale podstatně hrubší výraz). 😊


Kde jste čerpala informace o stavech, které prožívají ti, kdo klinickou smrtí procházejí? Mluvila jste třeba s někým, kdo má s klinickou smrtí přímou zkušenost? Váš popis působí velmi věrohodně.

Klinická smrt jako taková je fascinující sama o sobě. Jde o jakousi sondu do toho, co by mohlo nastat po smrti, a to může být pro mnohé určitá útěcha nebo uklidnění. Čerpala jsem jednak z literatury, ale také – a to pro mě bylo obzvlášť cenné – z osobních příběhů lidí, kteří klinickou smrt prodělali. V zásadě se shodovali na pocitech, vjemech a vizuálních obrazech, které se s tím zážitkem pojí. Žádný z nich se už dnes nebojí smrti a poté, co je lékaři oživili, shodně toužili po tom, aby se do života nevrátili. Jeden si dokonce na JIPu vytrhal ze žil všechny kanyly ve snaze vrátit se zpátky na druhý břeh.

Zdroj: web autorky


Když jsem četla vaše předchozí romány, působily na mě propracovaně. Napadla mě tudíž otázka, jak své romány zpracováváte? Spolupracujete s odborníky z praxe? Pokud ano, jakým způsobem je oslovujete? Nebo máte přátele v daných oborech, jež zpracováváte?

Ano, s profesionály spolupracuji, už proto, že děj často zasazuji do prostředí, kterému do hloubky nerozumím. Například Poháry touhy úzce souvisely s vinařstvím, Vůně noci s neurochirurgií, Pouta z pavučin se sportem a fitness, Potemnělý ráj se týkal gastronomie, Doktorka Viktorie zase plastické chirurgie apod… To je pestrá škála oborů a je nezbytné nastudovat zásadní detaily, nasát atmosféru. Pokaždé jsem se spojila s odborníky na danou problematiku a zatím mám to štěstí, že je vždy nějaký po ruce anebo mi správné kontakty dohodí přátelé. Bez těchto lidí, kterým jsem za rady a doporučení velice vděčná, by knihy nepůsobily věrohodně. Internet sice v mnohém pomůže, ale zdaleka nestačí.


Co vás při psaní inspiruje? Kde nejraději píšete a proč?

Inspiruji se životem – stát se totiž může prakticky cokoli a komukoli. Mé příběhy jsou dílem fantazie, nicméně vycházím z každodenní reality a díky zpětné vazbě vím, že se často podobají tomu, co prožil například některý můj čtenář nebo jeho příbuzný. V životě se vlastně všechno točí okolo lásky, nenávisti, touhy po moci či bohatství, šlechetnosti nebo naopak zbabělosti… Lidské emoce a ambice poskytují tvůrcům nevyčerpatelný zdroj podnětů. Nejraději píšu doma ve své pracovně, případně v létě venku pod pergolou. Tam mám své zázemí a klid. Jelikož hodně cestuji s kulturním programem, nocuji často v hotelích, kde tvořím také, ale není to ono.


Napadlo vás někdy, že byste třeba zkusila napsat román ve spolupráci s někým? Lákala by vás takováto forma tvoření a kooperace? Nebo už jste třeba něco podobného s někým tvořila?

Upřímně řečeno jsem spíš osamělý střelec a nejraději tvořím pod vlastní taktovkou. Ráda napíšu povídku do sborníku, který se skládá z děl několika autorů, ale pracovat na jedné věci dohromady s jiným autorem není úplně to, co vyhledávám. V kooperaci píšu třeba scénáře, tam jde ale o trochu jiný způsob práce.


Když píšete, vyžadujete od svého okolí klid a ticho, nebo naopak potřebujete kolem sebe nějaký rozruch?

Mám při tvorbě ráda klid, lépe se pak soustředím. Různé zvuky nebo hudba by mě rozptylovaly, nebyla bych dokonale koncentrovaná. Něco jiného je běžný ruch ulice – korektury dělám zásadně za chůze a venku se určitému hluku vyhnout nelze – při této činnosti mi ale šum nevadí. Ovšem třeba rádio nebo televizi bych si při psaní nepustila. Dokonce ani hudbu.


Připravujete pro své čtenáře v současné době nějaké další dílo? Pokud ano, kdy se na něj mohou těšit?

Po letošním roce, kdy vyšly čtyři tituly – na jaře Doktorka Viktorie a na podzim pak Koťátka kočičky Ťapičky pro děti (Bookmedia), Vánoční návraty, což je povídková knížka, kterou vydalo nakladatelství ČAS, plus Klinická smrt – připravuji na rok 2021 dvě novinky určené dospělým čtenářům. Každá bude trochu jiná, a pokud to časově vyjde, vznikne možná ještě jedna knížka. První vyjde koncem dubna, druhá v říjnu. A pokud se podaří i ta třetí, pak ji také budu směřovat na podzim.

Zdroj: web autorky


Markéta Harasimová jako nakladatelka

Co vás vedlo v roce 2017 k založení vlastního nakladatelství?

Ono toho bylo víc, ale především mi při spolupráci s nakladatelstvími chyběla určitá svoboda. Nemohla jsem například stoprocentně rozhodovat o grafické podobě svých knih, ať už šlo o blok, nebo obálku. Co se týkalo marketingu, měla jsem také víceméně svázané ruce. Být u nakladatele je do jisté míry fajn, ale ne v momentě, kdy máte jasnou představu, jak by měl výsledek vaší práce vypadat. O založení vlastního nakladatelství jsem uvažovala asi rok a půl a pak jsem do toho praštila, i když to byl tak trochu krok do neznáma. A dnes jsem spokojená, že jsem to udělala.


Měla jste někdy ve své kariéře autorky nějaké problémy s nakladatelstvími, kterým se chcete v tom svém vyhnout?

Po lidské ani profesionální stránce jsem se u nakladatelů s problémy nesetkávala, ale jak jsem uvedla výš, chtěla jsem mít větší kontrolu nebo spíš kompetence. Autor obvykle má nějakou vizi o finální podobě své knihy, a právě to v MaHa respektuji.


V nakladatelství MaHa jste zpočátku vydávala své autorské knihy. Kdy jste se rozhodla, že budete vydávat tituly i jiných autorek?

Nejdříve jsem ambice vydávat jiné autory neměla – zpočátku jsem se vše učila za pochodu a bylo to hodně náročné. Potom si ale všechno tak nějak „sedlo“ a já přijala první rukopis. A tím to začalo –  postupně přicházely další a knížek stále přibývá. Dnes už převážnou většinu produkce nakladatelství tvoří jiní autoři a mé knihy jsou v menšině.


Jakým způsobem si vybíráte autorky či autory, jejichž knihy vydáte?

Musí mě oslovit rukopis a anotace. Hledám myšlenku, přesah a smysl díla. To, čím čtenáře obohatí. Také jde samozřejmě o autorův styl – musí mít zvládnutou stylistiku i typografii. Bohužel musím říct, že velká část rukopisů, která k nám dorazí, nemá ani jedno, ani druhé. Nehledě na pravopisné či gramatické chyby. Text bez diakritiky a členění odstavců, kde na mě hned na první straně vybafne pár hrubek, zkrátka dál nečtu. „Ustřelit“ může samozřejmě i zkušený spisovatel, ale všeho s mírou.


Může za vámi s prosbou o vydání přijít i začínající autorka či autor?

Valná většina autorů, kterým MaHa knihy vydalo, byli začátečníci. A některým už u nás vyšla i další kniha, protože prvotina měla úspěch. Myslím, že je třeba dát prostor těm, kteří ho jinde nedostali, zvlášť pokud mají talent a chuť na sobě dál pracovat.

Zdroj: web autorky


Na co všechno se zaměřujete, než se rozhodnete titul vydat? Vydáváte jen tituly, v nichž se objevuje romantická a erotická složka, nebo se nebojíte i jiných žánrů?

Jak jsem už zmínila, jde především o kvalitu rukopisu. Pokud je jasné, že bude nutné text kompletně přepsat, odmítnu ho. A pak je důležité, aby dílo upoutalo. Je jedno, zda jde o beletrii, poezii nebo jiný žánr. Musí to mít duši. A k druhé části otázky – ani mé tituly nejsou typicky romantické či erotické (to už vůbec), takže tyto rukopisy prvoplánově nevyhledávám.


Jak náročná je práce na románu, než jde na pulty knihkupectví? Co všechno musíte udělat? Těch úkonů je asi spousta. Seznamte nás ve zkratce s prací nakladatele.

Nejdříve ze všeho je nutné mít v ruce hotový, kvalitní text a pak to začíná. Asi nejnáročnější jsou korektury a redakční úpravy, které každý rukopis potřebuje. Někdy spolknou hodně času, jindy méně, ale ošidit se nemůžou. Dělají se nejprve v textovém editoru a po vysázení bloku ještě ve formátu PDF. Je potřeba připravit tisková data, navrhnout a nachystat obálku, napsat anotaci, přidělit knize ISBN a vyplnit formuláře pro Národní knihovnu. Dál se kniha představuje distribuci, s čímž je spojený nabídkový list, organizuje se rozvoz knih na distribuční sklady, případně řeší reklama, soutěže, křty a další marketingové aktivity. Je toho opravdu hodně, vyjmenovat všechno asi nejde.


Jaké vize a představy máte v rámci svého nakladatelství pro následující rok? Je něco, co byste ráda zlepšila nebo úplně změnila? Proč?

V tuto chvíli je myslím vše hezky zaběhnuté, takže změny ani zlepšení nejsou v nejbližší době v plánu. Ale ‚nikdy neříkej nikdy‘. Jasné je ovšem jedno – nakladatelství MaHa si i nadále podrží svou původní vizi, což znamená, že bude vydávat pouze českou tvorbu. Žádné překlady.


Jak vůbec vypadá plánování nakladatele? Plánujete spíše krátkodobě, nebo hledíte v čase více dopředu?

Každý to má asi trochu jinak, v závislosti na velikosti nakladatelství. U nás plánujeme zhruba na půl roku dopředu, v tuto chvíli se připravuje ediční plán na jaro. Podzim budeme chystat v době, kdy vyběhnou jarní novinky – stejně, jako tomu bylo letos.


Kdybyste měla čtenářům české literatury něco vzkázat z pohledu nakladatele, co by to bylo? A jaké poselství byste jim předala coby autorka?

Za nakladatele… Milí čeští čtenáři, zůstaňte věrni českým knihám. Milujte je tak jako doposud a čtěte tuzemské autory, kteří pro vás s láskou píší. A za sebe? Asi teď nebudu za autorku, ale především člověka. Ráda bych vzkázala nejen čtenářům, ale všem lidem… Držte při sobě a mějte rádi sebe, své blízké i ty, kteří vás jen míjejí. Láska se vám mnohonásobně vrátí. Buďte zdraví a věřte v dobro. Nenechte se zahltit negativismem. Žijte šťastné životy. Jenom šťastný člověk může budovat spokojenou společnost… A taky… čtěte.

Zdroj: web autorky



Komentáře

Okomentovat