Toulky po šumavských krásách
Září rychle uteklo a už tu byl říjen. Anička se zatím neozvala a Valentýnka vždycky před spaním přemýšlela, co by mohla udělat, aby kamarádka určitě přijela. Nic ji však nenapadalo. Až se Valentýnka jednoho nedělního rána probudila do bílé mlhy. (str. 12)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media.
Chci zakoupit tento titul!
Rozhlasové studio pohostilo pět dětí, aby vyprávěly zážitky z prázdnin: Valentýnku, Zuzku, Péťu, Jonáše a Aničku. Poslední zmíněnou doposud nikdo neznal, ale holčičí osazenstvo si brzy padlo do noty a usoudilo, že hromadně musí něco podniknout. Jaké bylo jejich nadšení, když zjistily, že babičky se vzájemně znají a nic tedy nestojí v cestě. Jenže Anička bydlí v Austrálii a správná chvíle k návštěvě se nenajde hned, jak by chtěly. Blížily se podzimní prázdniny a rozhodly se je využít tím nejlepším způsobem – společným výletem na Šumavu. Zažijí pořádné dobrodružství, nebo převáží nuda?
Od důkladných příprav se přesuneme přímo směrem k pohoří. Nezainteresovaný er-formový vypravěč nás provede dvaceti třemi pojmenovanými kapitolami. Krátké, jednoduché i stylisticky příjemné věty vypráví kontinuální příběh plný dialogů mezi přítelkyněmi i moudré rady a klidné rozpravy babiček. Kombinace spisovné a obecné češtiny vytváří reálný obraz dětské mluvy. Potkají tváří v tvář bludičku či jinou kouzelnou bytost, nebo jim jediným věrným společníkem bude pejsek Hugo?
„Kamarádky chtějí, abych napsala něco zvláštního. Jenže mě zrovna nic nenapadá. Ale mohla bych napsat, co jsem jim zatím neřekla. Zdál se mi sen o jelenovi! Nesl nás tři na hřbetě, já jsem seděla první a objímala jsem ho. Běžel s námi nočním lesem, nevěděly jsme kam, ale vůbec jsme se nebály. Potom s námi plaval přes jezero a uprostřed vody se mu rozsvítily zlatě parohy. Na břehu zablikalo modré světýlko a on nám řekl, že plaveme zachránit jednu bludičku. A pak…“ (str. 100)
Mlha, podzimní plískanice i lokální pověsti navodí správnou atmosféru. Projití památek, konzumace dobrého jídla i zasloužený relax v podobě sauny a bazénu. Propojení šumavského místopisu, drobností o Austrálii a postupné objevování tajů a krás, umožňuje přímé napojení na poznávací zážitky. S humorem i vážností sdílíme denní radosti i strasti.
Hotel, který nabízel saunu pro veřejnost, se nacházel asi půl kilometru od penzionu. Tak dlouhou cestu musela Valentýnka ujít v bundě a v princeznovské sukýnce za chladného větrného počasí. Malinko drkotala zuby, přesto několikrát zopakovala, že jí to nevadí. (str. 90)
Valentýnka, Zuzka a Anička jsou tři dívky, které neodlišuje jen rozdílná barva vlasů, ale i záliby. Vzájemně se obohacují, mohou si být vzory a inspirací. Pokud některá pochybí, zbylé dvě jí budou podporou, aby se vše srovnalo tak, jak má. Jak důležité je kamarádství a proč je někdy potřebné dělat drobná gesta?
„Necítíš tu něco pravěkého, Katko?“ zeptala se Valentýnčina babička druhé babičky. „Přesně tak, Hanko,“ přitakala Aniččina babička. „Jako bych tu shlížela na počátek světa.“ „Když si vzpomenu, jak jsme ráno snídaly s rádiem, s topením, s elektřinou, a tady?“ pronesla vzletně Valentýnčina babička. „Tady si všechno přetváří sama příroda.“ „Sama bych se tu skoro bála,“ ozvala se Valentýnka. „Já asi taky,“ přidala se Zuzka. „Dřív lidi věřili, že na blatech v noci straší,“ lehce se zasnila Aniččina babička. „Bludičky prý vábily pocestné mihotavými modrými světýlky. Ale ta světýlka způsoboval jen nějaký přírodní jev. Snad že z bažin vycházel jakýsi plyn nebo něco takového.“ (str. 38)
Náročnější konzumenti dětské literatury mohou vnímat silnou zkratkovitost a naopak slabou obsahovou část. Až strojově popisná konzumace veškerých potravin, zato absence většího prožitku a emoce. Milé, avšak takovým tím nuceným křečovitým způsobem. Věci částečně schématické a očekávané, oproti tomu kde je nějaký významný vzdělávací prvek? Toulání se je fajn, nicméně chatrná ústřední linka a velká naivita nemusí nadlouho udržet pozornost. V rámci žánru a cílového čtenáře ničím nevybočující.
Valentýnka na Šumavě potěší všechny, kdo mají rádi tvorbu Ivony Knechtlové a hledají nenáročné čtivo, jež je propojené, přesto je po každé kapitole možné v klidu knihu odložit. Publikace, z níž intenzivně vyvěrá milost, chápavá komunikace a spolupráce. Díky slovosledu a použitým jednoduchým výrazům je vhodná pro prvňáčky, co se samostatným čtením teprve seznamují. Na druhou stranu nabízí i několik témat k následným rozhovorům. Co je to slať? Jaké úskalí představují mokřady? A proč není nejvhodnější si brát na výlet sukýnku?
Ivana Peroutková má na kontě úctyhodný počet vydaných titulů. Na projektu jsme představili sérii o Isabele (Isabela a bílé mraky, Isabela a žluté útesy), Ágnes ve skleněném městě či Dobrodružky. Spisovatelka a překladatelka vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor Divadelní a filmová věda. Krátce pracovala v Československé televizi, následně jako redaktorka nakladatelství Panorama.
Velmi mě nadchly ilustrace, text samotný už tolik ne. Rychle přečtete a stejně rychle zapomenete. Edukace poskrovnu, příběh plytký a unylý. Bez náboje, akce i prvku, co by mě upoutal.
Závěrečné hodnocení: 65 %
Valentýnka a Anička opět spolu – tentokrát už naposledy
Valentýnka s Aničkou a se společnou kamarádkou Zuzkou vyrážejí na Šumavu, kde hodlají strávit prodloužené podzimní prázdniny. Spolu s babičkami a peruánským naháčem Hugem poznávají krásnou i drsnou přírodu, která ukrývá nejedno tajemství – a také pověsti o močálech a bludičkách. Co všechno během výprav zažijí? Nevšední dobrodružství v nevšedním kraji si navždy zapamatují. Zůstane nejen v Aniččině deníku, ale i v Zuzčiných kresbách a ve Valentýnčiných písničkách.
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2025
Žánr: dětské
Počet stran: 120
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat