Isabela mezi dvěma bratry
Proto jsem chtěla jít na útes napřed. Abych tu byla sama a mohla si všechno aspoň trochu rozmyslet, dokud za mnou nepřijdou. Dva bratři, a přesto je každý úplně jiný. Všechno se ale změnilo, všechno je jinak než minulé léto, kdy jsme se já, máma, táta a bráškové, dvojčata Toníček a Jeníček, přestěhovali z Prahy na starý statek v Letkách u Libčic. (str. 8)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Už tomu bude pomalu rok, co se Isabela se svými rodiči a bratry přestěhovala na statek. Přestože jí změna z počátku připadala jako konec světa, především výměna školy a ztráta kamarádů, nakonec se v nové lokalitě našla. Zamilovala si péči o rodinné kozy a poznala o rok staršího Tomáše, kterého si více než oblíbila.
O těchto zážitcích jsme se dočetli v knize Isabela a bílé mraky (recenze). Dnes si představíme pokračování, odehrávající se o několik měsíců později. Nyní se celý její život obrátí vzhůru nohama v momentě, kdy se seznámí s Kryštofem, Tomášovým bratrem. Vedle středoškoláka jí vlastní kluk najednou přijde velmi dětinský a začne k němu ztrácet sympatie. Zrovna když si snaží ve svých pocitech udělat pořádek, dostane nabídku jet s oběma bratry a jejich rodiči na dovolenou do Francie. Okouzlí ji Kryštof ještě víc, nebo si najde cestu zpět k Tomášovi?
Publikace je textovo-obrazového typu. Vyprávění probíhá z pohledu hlavní hrdinky v ich-formě. Jazykovou složku tvoří jednoduché věty, z nichž většinou převládá vnitřní monolog. Díky němu nahlížíme Ise do hlavy a získáváme pravý náhled na to, co aktuálně prožívá. Předně prostřednictvím retrospektivy, v níž se protagonistka vrací zpět ve svých vzpomínkách.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Na rozdíl od minula, kdy ústředním tématem bylo stěhování, hledání nových přátel a zájmů, se tentokrát vše točí okolo lásky a uvědomování si citů. Jak už bylo naznačeno na začátku, Isabela se zakouká do druhého z bratrů Hřivnáčových, patnáctiletého Kryštofa. Jenže stále ještě „chodí“ s Tomášem, v jehož případě by byla ráda, kdyby se tak nikdy nestalo, neboť neví jistě, zda se jí vlastně líbí.
Co se týče této dějové linie, mnoho dvanáctiletých dívek se určitě najde v pocitech náhlého obdivu vůči staršímu klukovi či až zaláskování. Nicméně si nedovedu představit, že by se prvák na gymplu choval, jak je popisováno. Zejména v konečných pasážích, které mnohdy skoro až naznačují, že k hrdince pociťuje něco podobného. Jestli tomu tak skutečně bylo, můžeme pouze hádat, jelikož nám nic není řečeno na přímo, ale lepším řešením by bylo ukončení vzájemným rozhovorem, kde jí dá najevo, že ji vidí pouze jako kamarádku, protože je přece jen o dost mladší.
Budou-li čtenáři považovat vylíčený „vztah“ s Tomášem za věrohodný, zůstává otázkou. Ve dvanácti letech se děti spíš drží za ruku a pokud si dávají pusu, jedná se především o letmý dotyk rtů. Nemyslím si, že by docházelo k líbání, na němž také ztroskotává samotný jazyk vypravěče. Děvče daného věku by nejspíš nepoužívalo tyto výrazy:
Nechtěla jsem se líbat. Když jsem ucítila Tomášův jazyk v puse, byl to jenom malý vlhký sval, který se nesměle snažil proniknout. Musela jsem se přinutit, abych se v první vteřině neodtáhla. A pak jsem se stejně odtáhla. (str. 18)
Zaměříme-li se na charakteristiku postav, Isa je opět nastíněná starší, než je. Stojí za tím její způsob uvažování a některé myšlenky. Avšak pro věk, ve kterém se nachází, není tato mentální vyspělost tolik neobvyklá. Kryštof se chová jako typický prvák na gymnáziu, až na vybrané situace a dialogy. Vyskytují se i dospělé charaktery, konkrétně rodiče. Ti se ovšem objevují pouze na pozadí a nesehrávají důležitou roli.
O ilustrace se zasloužila Marta Matus a jsou pěkným zpestřením publikace. Nejenže korespondují s dějem, ale taky barevně odpovídají námětu. Jejich jednoduchost a skromnost je dělá vskutku zajímavými.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Isabelu a žluté útesy lze označit za lehce nadprůměrný příběh s dětským hrdinou. Na své si přijdou i ratolesti se zájmem o historii. Vydají se na společný výlet do Bretaně po stopách Keltů a dozví se, jak žili a pár specifických příběhů. I když je titul doporučen od deseti let, kladněji jej přijmou děti starší dvanácti let, protože se snadněji ztotožní s protagonistčinými problémy. Pro desetileté bude zajisté vhodnější Isabela a bílé mraky.
Ivana Peroutková vystudovala divadelní a filmovou vědu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Živí se jako spisovatelka, redaktorka a překladatelka. Přestože většinu autorčiných počinů tvoří dětská literatura (úspěšná série Anička, Valentýnka či minidetektivky Franík Lebeda), píše i pro teenagery (Dobrodružky) a dospělé (Francouzská jízda).
Pokračování na mě bohužel neudělalo tak dobrý dojem jako předešlý díl. Nepovažuji jej za příliš autentické a mrzí mě, že jsme s Isabelou skoro vůbec nepobyli na jejich rodinném statku, jenž nabízí plno ojedinělých motivů ke zpracování. Nebylo to špatné čtení, jen bych si potíže s láskou tohoto typu nechala do příštích částí.
Závěrečné hodnocení: 65 %
Už je to málem rok, co se Isabela zamilovala do Tomáše. Když však potkala jeho staršího bratra Kryštofa, vše se změnilo. Co ji k němu táhne? Proč jí najednou Tomáš připadá dětinský? A jak se má vyznat sama v sobě? Možná to vyřeší letní dovolená ve Francii, na kterou Isabela vyrazí s Tomášovou rodinou. Bretaň dívku okouzlí nejen divokým skalnatým pobřežím, ale i všudypřítomnou keltskou minulostí a bájí o krásné víle Vivianě, která očarovala Merlina. V takovém magickém kraji se může přihodit ledacos…
Nakladatelství: Albatros
Ilustrace: Marta Matus
Série: Isabela (2.)
Rok vydání: 2023
Žánr: dětská literatura
Počet stran: 112
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat