O dívce, která se vymanila z osidel systému
Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.cz.
Chci zakoupit tento titul.
Ivana Peroutková se živí coby spisovatelka, redaktorka a překladatelka. Do jejího pestrého literárního repertoáru spadají díla pro děti (Modrý kocourek, série Anička či Valentýnka), dospívající (Juditin pokoj, Mia Flor, série Denisa) i dospělé (Cesta z Arkád, Drama Hedviky P.), dále publikovala několik memoárů – osobních (Na vahách života) i naučných (Ženy, co se nedaly) a autorčiným nejnovějším počinem je právě dystopický román Ágnes ve skleněném městě, který vyšel loni na podzim u nakladatelství CooBoo a ukrývá v sobě náhled do alternativní reality, moderního městečka v područí mužů v zelených pláštích.
„V tomhle městě se něco stalo s pamětí.“ (citace z 52% knihy)
Leonardova manželka Ágnes se ztratila. Měl by po ní začít pátrat, ale kde začít? Jejich syn Levi to ví s naprostou jistotou. Sklep! Tak totiž zněla matčina poslední slova, než ji odvlekli muži v zelených pláštích. Proto společně převracejí cihlu po cihle, až nakonec Leonard odkryje tlustý, hustě popsaný sešit. A nestačí se divit… Znal vůbec někdy vlastní ženu? Nebo svoje město?
Dle prvního deníkového zápisku (datovaného před několika lety) se Ágnes probouzí v potemnělém a zatuchlém skladišti těl. Téměř nic si nepamatuje. Utíká pryč, dolů do Skleněného města a potkává zatoulanou fenku, svou budoucí nerozlučnou parťačku. Jakmile se dívka trochu rozkouká, opatří si byt a práci v kadeřnictví, a zatímco se snaží najít smysl toho všeho, objevuje na hlavě jedné ze zákaznic záhadný šev. I další obyvatelé ho mají... Přesně v místě, kde Ágnes zůstala pouhá jizva.
„Pozoruju skleněnou zeď a znovu se udiveně ptám: proč ten oceán nikoho nezajímá? Proč nikoho nezajímá, co je za tou zdí?“ (citace z 34% knihy)
V knize převažuje ich-forma minulého času, vystupují v ní celkem tři vypravěči a každý si bere na starost jednu část. Úvodní kapitola patří Leonardovi, závěrečná Levimu a největší prostor je samozřejmě vyhrazen Ágnes, která k nám promlouvá skrze svůj deník. Jenže tento formát s sebou přináší různá úskalí! Postava přece nemůže psát a utíkat zároveň; nemůže psát, když je tma... A přesto autorka zvolila pro pár akčních pasáží ich-formu přítomného času, čímž možná dodala textu na naléhavosti, ale propadla se při tom do obří logické díry. Také se často opakují slova, leč příčinou bude spíše než nedostatečná slovní zásoba zkušené autorky jednoduchost a lehká nepříčetnost hlavní hrdinky (nicméně nevíme, zda taková bývala vždy, nebo její chování způsobil až incident ve skladišti a ztráta paměti).
Vypravěče lze od sebe s přehledem odlišit, každý má svůj specifický styl vyjadřování (nejvíce to vynikne ve chvíli, kdy všichni popisují ze svého úhlu pohledu tutéž věc/událost). Jazyk zachycený v deníku má snový nádech a sloh jako by se snad ani neřídil žádnými pravidly. Myšlenky přicházejí a odcházejí, odpovědi vyvolávají další otázky. Spousta věcí zůstává viset mezi řádky, a kdo se nenaladí na stejnou vlnu jako Ágnes, nepochybně ztratí nit.
„A já míjela jiné deštníky bez toho, že bych zjišťovala, kdo se pod nimi schovává. Bylo mi to jedno. Spěchali jsme do práce. V našem skleněném městě. Každý se svým deštníkem a každý sám za sebe. A ten déšť shůry nějak smutně a svěže truchlivě spojoval naši anonymitu.“ (citace z 61% knihy)
Zajímavostí je, že neznáme přesný věk protagonistky. Může jí být stejně tak osmnáct jako osmadvacet. Často jedná impulzivně, pokouší se vypátrat pravdu o sobě a o městě, aniž by měla pořádný plán... a do toho řeší vztahové dilema. Přestože potkává svého budoucího manžela, odkudsi se vynoří tajemný Vincent z odboje. V příběhu vystupují i další postavy, prostřednictvím nichž se řeší vedlejší dějové linky a všeliké problematiky (žárlivost, nevěra, hádky, manipulace, odcizení aj.).
Charaktery snad působí poněkud vykonstruovaně, ale to byl nejspíš účel, neb je tak zformoval systém – a navíc na onu stereotypnost Ágnes přímo poukazuje (např. když svou kolegyni drbnu pojmenuje „paní Povídavá“ nebo kritizuje vyumělkovanou krásu modelky). Co se mužů v zelených pláštích týče, ti jsou jednu chvíli bezpečnostními složkami, druhou doktory... Dá se tedy usuzovat, že zastávají různé důležité posty? Mezi nimi a ostatními postavami každopádně neprobíhá žádná větší interakce, spíše hrají roli strašáků zpovzdálí.
Jak již napovídá název knihy, sklo je základním stavebním prvkem města. A přesto, nakolik prostě to zní, jsem si popisované výjevy nedokázala tak úplně představit a hlodala ve mně pochybnost, zda je něco takového jako skleněné domy, schodiště a spol. vůbec fyzikálně možné. Sklo zkrátka zastává estetickou funkci, i když to ještě neznamená, že nemá hlubší význam. Periferii kupříkladu dominuje obří skleněná zeď... Kdyby šlo o obyčejnou cihlovou zeď, evokovala by jasný pocit nesvobody – pakliže je ale ze skla a lidé za ni vidí, mají tendenci útlak přehlížet. Autorka tím, ať už úmyslně či nikoli vyjádřila kolektivní obavy lidstva ze zotročení vládou, což je vzhledem k nedávným omezením a rojícím se konspiračním teoriím ohledně covidu-19 docela aktuální téma.
Bohužel se titul krapet minul s cílovou skupinou. Prezentuje se coby young adult – a problém tkví v dnešním rozsáhlém pojetí onoho spektra, kdy YA bývá mnohdy vnímáno jako čtení pro děti klidně už od dvanácti let. Anotace působí lákavě a nezávadně, narůžovělá obálka nevinně vábí... Zatímco uvnitř čeká např. sexuální scéna popisující fetiš na vysoké podpatky.
„Co se děje v noci, kromě toho, že svítí měsíc a že se spí? V noci se miluje. V noci se vzdychá v náručí. V noci se sténá z očí do očí.“ (citace z 15% knihy)
Ač mám pár výhrad, román se mi líbil a přečetla jsem ho jedním dechem. Proto mě mrzí, že se v některých hodnoceních setkává s rozčarováním a nepochopením. Vzhledem k otevřenému konci a nedovysvětleným záležitostem se těžko hledá ultimátní pointa a každý si z příběhu odnese něco jiného. Ve mně například utkvělo poselství, že je třeba předat pochodeň a nevzdávat naději. Kniha si zakládá více na emocích a atmosféře než na propracovaném světě, takže pokud máte náladu spíše na něco podivně fantaskního, dejte Ágnes šanci.
Anotace:
Skleněným městem se šíří prázdnota, které si ale nikdo nevšímá. Snad jen Ágnes tuší, že něco není v pořádku. Jednoho dne se probudí na zvláštním místě, neví, jak se tam ocitla ani kým byla předtím. Podaří se jí utéct zpět dolů do skleněného města. To ale přijde Ágnes zvláštní a raději se ukrývá a začne si psát deník. Píše o všem, co zažívá, o svých snech, o mužích, které potká, a o divném místě. Podaří se jí zjistit, co se s ní stalo, kým byla předtím a proč je skleněné město tak zvláštní?
Skleněným městem se šíří prázdnota, které si ale nikdo nevšímá. Snad jen Ágnes tuší, že něco není v pořádku. Jednoho dne se probudí na zvláštním místě, neví, jak se tam ocitla ani kým byla předtím. Podaří se jí utéct zpět dolů do skleněného města. To ale přijde Ágnes zvláštní a raději se ukrývá a začne si psát deník. Píše o všem, co zažívá, o svých snech, o mužích, které potká, a o divném místě. Podaří se jí zjistit, co se s ní stalo, kým byla předtím a proč je skleněné město tak zvláštní?
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2020
Žánr: městská dystopie
Počet stran: 240
Formát: PDF, Epub, Mobi
Komentáře
Okomentovat