Recenze: ISABELA A BÍLÉ MRAKY (Ivana Peroutková)

 Isabela míří na venkov

Isabela a bílé mraky (Ivana Peroutková, ilustrace: Marta Matus, nakladatelství Albatrosmedia – Albatros), příběhy pro děti

Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.

Ivana Peroutková vystudovala divadelní a filmovou vědu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Živí se jako spisovatelka, redaktorka a překladatelka. Přestože většinu autorčiných počinů tvoří dětská literatura (úspěšná série Anička, Valentýnka či minidetektivky Frantík Lebeda), píše i pro teenagery (Dobrodružky) a dospělé (Francouzská jízda). Dneska se společně podíváme na první díl její nejnovější řady knih pro děti s názvem Isabela a bílé mraky.

Isabela a bílé mraky (Ivana Peroutková, ilustrace: Marta Matus, nakladatelství Albatrosmedia – Albatros), příběhy pro děti
Zdroj: archiv recenzentky

Titul vypráví příběh Isabely, jedenáctileté dívky, které se život obrátí vzhůru nohama v momentě, kdy jí rodiče oznámí, že se z rušné Prahy stěhují na venkov. Koupili tam bývalý statek a chtějí tam hospodařit a mít kozí farmu. Pro holku jejího věku to samozřejmě není nejradostnější zpráva, ale díky tomu, že bude moct po prázdninách chodit do stejné školy, se s touto novinou smíří. Zpočátku je nešťastná, avšak čím více času tráví s jejich novými kozami, tím více v nich nachází oblibu. Méně jí chybí město a kamarádky. S těmi si totiž rozumí čím dál tím méně. Najdou si společně k sobě opět cestu? A o se stane, když se ve vlaku seznámí s o rok starším Tomášem? Najde u něj potřebnou útěchu?

„Jenže vítr není pouze vítr. To už dnes vím. Vím tolik důležitých věcí. A když si vzpomenu, jaká jsem byla před létem, divím se, že jsem to pořád já. Ta stejná holka Aspoň podle jména. Pořád se jmenuju Isabela a většina lidí mě oslovuje Iso.“ (str. 7)

Publikace je textovo-obrazového typu. Je v ní využíváno v první řadě jednoduchých vět a souvětí. Nevyskytují se žádná složitá nebo cizí slova, a tak je jazyková složka velmi srozumitelná. Vyprávění se odehrává v ich-formě a je z pohledu hlavní hrdinky. Prostřednictvím dětského aspektu se vciťujeme do pocitů Isy a nahlížíme do její hlavy. Tímto získáváme reálný pohled na to, co právě prožívá a jak to vnímá. 

Témat se v textu vyskytuje několik. Z těch klíčových stojí za zmínku přátelství či nacházení nových zájmů. Objevuje se i první láska nebo alespoň její náznak. Osobně mi tento motiv přijde pro děj nadbytečný, ale chápu smysl.

Isabela a bílé mraky (Ivana Peroutková, ilustrace: Marta Matus, nakladatelství Albatrosmedia – Albatros), příběhy pro děti
Zdroj: archiv recenzentky

Isabela byla dobře charakterizovaná, nicméně v určitých pasážích působila kvůli jejímu stylu uvažování starší. Byla zvídavá, odhodlaná a na svůj věk dost samostatná. Způsob, kterým se na konci vyřešilo její nedorozumění s kamarádkami, může recipientům zprostředkovat potřebnou útěchu. Ocitnou-li se v podobné situaci, uvidí, že vše má své řešení. Co se týče Tomáše, ten byl na svůj věk poměrně rozumově vyspělý. Měl pro Isu pochopení a snažil se být tam pro ni. 

Dospělé postavy tvoří máma a táta ústřední představitelky. V jejich případě moc věrohodný není fakt, že své dceři oznámili, že se budou stěhovat pouze tři dny předem. Nemyslím si, že by se takto nějací rodiče zachovali, pokud by k tomu neměli vážný důvod. Jednalo se tedy ryze o prvoplánovou zápletku.

Měly jsme se usmířit? Ale proč bych se měla usmiřovat první? Já, která jsem ve třídě měsíc a půl osamoceně trpěla? Proč bych měla na všechno zapomenout, když jsem teprve teď měla tolik štěstí. A ještě něco: kdybych jim řekla o Tomášovi a o krabičce, nezkazily by mi to? (str. 74)

Isabela a bílé mraky
nebylo špatným čtením. V podobných okolnostech jako protagonistka se může ocitnout mnoho mladších čtenářů a na jejím příběhu uvidí, že se i z počátečního „konce světa“ může vyklubat skvělá změna. Pokud jde o mě, nebránila bych se větším popisům týkajících se bydlení na statku a povinností s tím spojených. 

Ilustrace Marty Matus jsou pěkným zpestřením a jejich barevnost dobře koresponduje se samotným námětem. Jsou skromné, ale k ději pasují. Máte-li doma jedenáctileté děvče s láskou pro přírodu a dobrodružství, mohla by ji tato kniha zaujmout.  

Závěrečné hodnocení: 75 %



Isabele je jedenáct, bydlí v Praze a právě končí pátou třídu. V den vysvědčení se doma dozví nečekanou novinku: rodina se přestěhuje na venkov, kde chtějí maminka s tatínkem založit kozí farmu a hospodařit. Isabela je nejdřív nešťastná, ale život na statku si postupně zamiluje – jenže brzy zjistí, že už si nerozumí s kamarádkami z města. Najde k nim cestu zpátky? Jaká tajemství ji na venkově čekají? A jak se do všeho zaplete o rok starší Tomáš?

Nakladatelství: Albatros
Ilustrace: Marta Matus
Rok vydání: 2022
Žánr: příběhy dětí
Počet stran: 104
Vazba: pevná

Komentáře