Recenze: DOBRODRUŽKY (Ivana Peroutková)

Výprava do srdce lesa i nitra malé dívenky

Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!

Ivana Peroutková se živí psaním a překládáním knih, přičemž se ve své tvorbě zaměřuje zejména na příběhy pro mládež. Autorčiny počiny spadající pod dětskou literaturu (série Anička, Valentýnka, Frantík Lebeda aj.) najdeme u nakladatelství Albatros, zatímco tituly pro dospívající (Juditin pokoj, Francouzská jízda, Ženy, co se nedaly, Ágnes ve skleněném městě – recenze) vydává nakladatelství CooBoo, kde ostatně vychází také novinka s názvem Dobrodružky. Román pojednává o přátelství dvou mladých dívek, jež si prochází nesnadným obdobím a nejraději by od všeho alespoň na chvíli utekly…

Nemohla jsem kráčet po Žižkově a nevzpomenout si na tátu, zatímco se moje máma s novým přítelem věnovali tomu „ach, och, ach“. (str. 8)

Po rozvodu rodičů opouští Maruška svůj dosavadní domov v hájovně i milovaného otce, načež se společně s matkou stěhují do Prahy. Dívka však změnu nesnáší úplně nejlépe: prostředí města jí připadá zvláštně chladné a cizí, ani nového přítele své matky si dvakrát neoblíbila. Často jí na odpoledne vrazí nějaké drobné a vyženou ven, aby měli soukromí… Maruška si ráda kupuje dortíky a hledá klidné místečko, kde by je mohla spořádat. A jednoho dne narazí na přízemní balkon, kde si hraje „zakletá princezna ve věži“ Johanka.

Maruška sice přijde o jeden a půl dortíku, ale odchází s pocitem, že si našla kamarádku. A postupem času se dozvídá, že ani Johančin život není žádná pohádka. Z návrhu vysloveného v žertu, aby si udělaly výlet do hájovny, se rázem stává seriózní plán. Avšak namísto dobrodružství a radostného shledání čeká v lese i spousta nástrah a temné tajemství.

Třeba si o mě mezi sebou střihli. Co s ní? Co s tou Marií, když už se nám narodila? Tady ne! V žádném případě! Tady začínám nový život! Ale tam taky ne! Tam i já chci začít nový život. Jenže do děcáku ji přece dát nemůžeme. A ani ji nezabijeme. Hm, hm, hm. Tak sakra, co s ní? Kdo z nás si ji na sebe uvalí? Kdo ji vydrží, až se bude vztekat? Kdo s sebou potáhne tohle břímě? Střihneme si? A co když si opravdu střihli? Co když si střihli, kdo bude ten vítěz. A vyhrává ten, kdo se jí zbaví! (str. 63)

Kniha je psána z pohledu Marušky v podobě spisů adresovaných Johance (o klasické dopisy nejde, neb chybí určité náležitosti a nejsou ani odesílány, jen předány z ruky do ruky). Dominuje ich-forma minulého času, ačkoliv se občas mihne i čas přítomný a oslovování přítelkyně, která je přímou součástí děje, může budit dojem du-formy. Rovněž má celé vyprávění deníkový nádech, jelikož se Maruška mimo jiné pokouší předat Johance svůj pohled na jejich společné zážitky.

Peroutková bezesporu platí za zkušenou a úspěšnou spisovatelku, přesto její sloh (především v young adult kouscích) budí kontroverzi. Má totiž sklony v textu sklouzávat ke snovým popisům a významům schovaným mezi řádky, což ne každý ocení či pochopí. V Dobrodružkách se jí naštěstí povedlo najít tu správnou míru… Také se můžete těšit na krásně vykreslenou atmosféru zelenkavého hvozdu i pražských uliček plných architektonických skvostů, nechybí ani exkurze do pocitů hlavní hrdinky.

V lese se svádí boj o přežití, ale ten boj je k životu nutný. K čemu jsou hádky? Co to je? Co je nutí, že se k sobě u špalku už netisknou, že se tam nelíbají, a místo toho na sebe chrlí… nenávist?

Je to nenávist?

Ne-ná-vist.

Svist. To tam někde nahoře zasvištěl pták. (str. 18) 

Dobrodružky pojednávají velkou měrou o přátelství – jeho vzniku, budování a snaze ho udržet navzdory nepřízni osudu. Dalším závažným tématem je pak rozvod rodičů a s tím spojené hledání dítěte svého místa v rodině i ve světě. Autorka sice rozuzlení této problematiky pojímá krapet naivně, zároveň však dává potřebnou naději.

Maruška a její vyprávění působí nadmíru poutavě a uvěřitelně, výtku bych měla pouze vůči jejímu věku – na údajných čtrnáct let se nechová (nanejvýš na dvanáct), ale to lze odůvodnit vyrůstáním v netradičním prostředí hájovny. Coby postava je pozoruhodně vystavěná, tak trochu rebelka, ale s dobrým srdcem. O Johance zase víme, že je bystrá a rovněž zvídavá, většinou se však „veze“ na tom, co Maruška vymyslí. Charaktery dospělých se oproti tomu mohou pyšnit úctyhodnou různorodostí a morální šedí (napravený alkoholik, ublížená ledová královna aj.), autorka skvěle využívá pragmatismu, abychom je neviděli jen jako padouchy.

Chceme dobro. Někdy nevíme jak, ale usilujeme o dobro. Jsme přece dobrodružky. (str. 171)

Osobně jsem velmi překvapena, jak mě příběh vtáhnul do děje a probudil spoustu emocí, ačkoliv se mě jeho motivy vůbec netýkají. Oproti předešlému titulu s Ágnes je mnohem přímočařejší a poselství smysluplnější, přestože opět podle mého názoru nepatří do kategorie young adult (tentokrát by se více hodil pod pozdní middle grade, tj. pro cílovou skupinu ve věku deseti až dvanácti let).

Dobrodružky sice nepředstavují typický letní román, ale nepostrádají čtivost a o těžkých tématech hovoří s lehkostí a humorem vlastním mladé, odvážné dívence. Nutno však podotknout, že lesní výprava (na níž dost láká anotace) není ústřední dějovou linkou.

Závěrečné hodnocení: 80 %

Anotace:
Maruška se musela z jižních Čech přestěhovat do Prahy, protože se její rodiče rozvedli a máma chce ve městě začít nový život. Marušce však v novém domově chybí nejen táta, ale i les, hájovna a kamarádi. Naštěstí potká Johanku, která to s rodiči taky nemá lehké. Společně se rozhodnou aspoň na chvíli všemu uniknout, utečou z domova a vydají se za dobrodružstvím. Dokážou dívky čelit i nepříjemným překvapením, které je během napínavé cesty potkají?

Nakladatelství: CooBoo 
Rok vydání: 2022
Žánr: pro děti a mládež, dívčí romány
Počet stran: 192
Vazba: pevná