Politická satira, nebo realita?
Mohl jsem po volbách dělat předsedu nějakého sněmovního výboru nebo komise, mít služební auto, vlastní kancelář a sekretářku, ale už mě to nebaví. Oficiálně jsem to zdůvodnil zhoršeným zdravím, ale ve skutečnosti už fakt chci mít klid. Možná kroutím svoje poslední volební období, možná se příště ještě jednou nechám zvolit… nebo budu někomu z kolegů (Tondovi Bayerovi?) dělat asistenta, abych byl přímo u zdroje a opečovával kontakty (zejména pak mezi poslanci – lékaři, což v mém věku potřebuju jako sůl – potřebuju, abych měl ve zdravotnictví zelenou, ne abych někde hodiny čekal na chodbě, až si mě někdo všimne). (z 96 % knihy)
Za recenzní e-knihu děkuji autorovi Chorche Damiánu Sobeghovi.
Chci zakoupit tento titul!
Politika. Podstatné jméno vzbuzující v lidech silné emoce, většinou negativního charakteru. Každá profese se opírá o odbornou stránku, jaká je však v případě poslance? Je jedno, zda-li jste herec, modelka či podnikatel, své štěstí na volební kandidátce můžete zkusit. Odvětví vzájemně se s úřednictvím respektující, byť jdoucí si po krku, je žurnalistika. Přesto se jeden z nich vydá do prohnilých vod historických paláců na Malé Straně…
Bivoj Drnec se postupnými kroky blíží k důchodovému věku. Rozhodl se novinařinu pověsit na hřebík a rozvinout talent v parlamentu. Byl zvolen předsedou Poslanecké sněmovny, a to, co se dříve snažil odhalit, má nyní v úmyslu zametat pod koberec. Do jaké míry jsou naše představy o úplatnosti a zkorumpovatelnosti oprávněné? Proč vlastně někdo dobrovolně vstupuje do prostředí plného falše a přetvářky?
„Vždycky to nech odpracovat jiné – vždycky se najde spousta agilních snaživců, kteří se budou snažit hlava nehlava chytit příležitost za pačesy. Nech je to odmakat – ale rozpoznej včas vítěze a neopozdi se přijít a usednout včas ke stolu, až se začne jíst. Je to prosté, jednoduché, ale chce to trpělivost a pokoru k sobě a respekt k protivníkovi. A taky oprostit se od emocí. A taky schopnost předvídat, kombinovat a brát v potaz, že i nepravděpodobná možnost může být ta jediná správná. Nic víc – nic míň.“ (z 19 % knihy)
Kniha je rozdělena do kapitol nesoucích názvy Příběh první až šestý. Součástí jsou i dvě přestávky obsahující dva mikro příběhy. Mísí informace o minulosti – změně a prolínání politicko-společenského pohledu. Pokud chcete ve funkci něčeho dosáhnout, je důležité vytvořit si dobré pozadí. Respektive krytí na věci, jež byly dříve omluvitelné, ale v současnosti by neprošly, a samozřejmě kvalitní síť lidských zdrojů.
Styl vyprávění připomíná pragmatické spisy. Ich-forma poskytne podrobný návod, jak to v poslanecké sněmovně chodí, čeho se vyvarovat a co si naopak pohlídat, abyste dosáhli svých cílů. Paměti Bivoje Drnce jsou hořkosladkým bonbonem. Sice se snaží být veselé a odlehčené, v podstatě ale předkládají v ryzí opravdovosti smutné čtení. Jednoduchá stylistika lidovým tónem v různých proměnách pracuje se spisovnou a obecnou češtinou. Minimum dialogů, zato převažující popisy a protagonistovy vnitřní rozmluvy.
Prostředí nás prakticky nevyvede z poslanecké sněmovny, maximálně do jednotlivých kanceláří či k pokoutným schůzkám bokem. Jak se lze z minuty na minutu dostat na pomyslnou černou listinu, kdy vás bývalí kamarádi mají za úkol zdiskreditovat? Snadno.
Prošetřování dosud nikomu a nic neprokázalo, což ovšem bylo lhostejné – pro moje „zadání“ bylo podstatné, že se v éteru vznáší fáma a přísloví praví, že na každém šprochu pravdy trochu. A jako občan, novinář, politik a teď i kat pasoucí po Adámkovi jsem chápal dvě věci: jakoukoli pravdu a lež nedefinují pravda a lež, nýbrž kvalitní advokát. (ze 48 % knihy)
Tempo se veze na pozvolné vlně plné intrik. Organizační hierarchie a pomyslné stupně moci rozvíjí organizovanou plejádu zainteresovaných lidí, co se ve správný čas musí rozhodnout, jestli pojedou ve schématu „ruka ruku myje“, anebo člena exemplárně potrestají. Přestože politické strany a jednotliví činitelé jsou fiktivní, např. pravicová strana Liga dráteníků, lze vypozorovat narážky na současnost i způsob, jakým ministři ohýbají minulost, aby se zavděčili přítomné náladě ve společnosti. Někdy se vyplatí pocházet z dělnické rodiny, jindy je moderní být disident a ke spolupráci s komunisty vlastně donucen.
Charaktery nejsou rozvíjené z hlediska osobního života, spíše pracovního a společenského. Lze zachytit drobné změny v postojích a myšlení, značně koherentní s úmysly. V ústředí pozornosti je protagonista Bivoj Drnec a lidé, jimž může skoro důvěřovat. Doktor Čermák, Tonda Bayer a Pavel Hrabal. Je evidentní že kamarádství se nenavazuje pro společné koníčky, nýbrž pro podobné zájmy a obohacení. Je tedy na místě, aby z hlediska výhodnosti zaujímali posty na potřebných místech.
Někdo může negativně vnímat, že kniha je nejen velmi úzce tematicky orientovaná, ale neobsahuje děj, který by připoutal, spíše jen planě hovoří. Žádný motiv či výrazná ústřední zápletka, pouze výseč určitého období. Opakujícím se a leckdy otravným prvkem jsou tzv. dodatky, kdy mluvčí začíná větu „a mimochodem, či a opět mimochodem“. Občasný překlep zdaleka nenaruší četbu tolik jako obsahová rozmělněnost.
A opět mimochodem – podle toho se v politice pozná osobnost: když politik vejde do velkého prostoru plného lidí a ti lidé se spolu přestanou bavit, jíst, nebo dělat to, co právě dělají, a upnou na něj zrak a mlčky ho sledují, jak přichází, jde, zdraví se se svým nejbližším okolím, sedne si, vybaluje si věci – to přichází politická persona (bez ohledu na to, zda oblíbená, nebo nenáviděná). Kdo vejde nepovšimnut, je méně než nula. (ze 4 % knihy)
Autor je velmi detailní, co se pletichaření týče – při rozhovorech si aktéři dávají ruku přes ústa, aby se zabránilo odezírání a možné interpretaci, pro schůzky se pečlivě vybírají budovy, textová komunikace je s předem danými větami apod. Titul je esencí mouder a doporučení, abyste vodami poslanecké sněmovny proplouvali s lehkostí. Novela, jež dá nahlédnout do mentality, kdy zisk a preference jsou vším, potřeby občana až někde vzadu. Pokud hledáte koncentraci negativní energie skryté do líbivých šatů, Tenkrát v parlamentu se vám ukáže v plné kráse. Potěší převážně jedince zainteresované do oborů politologie a psychologie, otázkou však je, jestli vám ukáže něco, co byste neznali.
Nejdéle se rozmýšlel Tonda Bayer, který si v sobě nesl více poctivosti, než je pro život vhodné. Nakonec kývnul a v nové roli si získal mou pětadevadesátiprocentní důvěru. Počítal jsem s ním hlavně pro běžnou administrativně-úřední agendu mého poslancování… a další podle potřeb a okolností. (z 29 % knihy)
Chorche Damián Sobegh se v literární produkci zase rozrostl, a kromě Proč nemám rád svátky a jiné dny, Zase o kus blíž peklu a Hála nám představí paměti jednoho politika. Rád fotografuje, psát začal po roce 2005. Podrobněji jste ho mohli poznat v rozhovoru.
Novela zajímavým způsobem zachycuje psychologický aspekt výkonu veřejné funkce a s tím spojené kauzy. Ve výsledku je to však rozsáhlejší zamyšlení než plnohodnotné dílo, které by vás obohatilo. Ačkoliv jazyková stránka byla prostá a nijak neurazila, celkový námět neměl dostatečnou výstupní hodnotu, aby ho bylo nutné publikovat. Několikrát jsem si říkala, to je dobré, snad to bude rozpracované, ale chyba lávky. Za mě se jedná o zklamání připomínající výkřik, co se záhy odrazí do ztracena.
Závěrečné hodnocení: 55 %
Za zdmi pražských malostranských paláců, v nichž sídlí Poslanecká sněmovna, se dějí různé věci... a tak je nový předseda Sněmovny zvolen do funkce s úkolem splnit „zadání“... nebrání se tomu... ale chce to udělat tak, aby se umazal co nejméně... Nejenom o tom je tento příběh, který se odehrává v autentickém prostředí české Sněmovny, jež autor poznal jako mnohaletý novinář a poté sněmovní úředník. Příběh s rysy thrilleru je fiktivní, obohacují ho ale autorovy osobní, novinářské a úřednické vzpomínky a postřehy.
Nakladatelství: Martin Koláček – E-knihy jedou
Rok vydání: 2024
Žánr: politická novela
Počet stran: 153
Formát: epub, mobi, PDF
Komentáře
Okomentovat