Bůh odpouští, Hála ne
Nevěřim, že štěstí a radost skutečně existujou a maj smysl. I když dostaneš kapičku štěstí a radosti, okamžitě to vyváží cisterna neštěstí a smutku. Podstatou života je smutek, neštěstí a zklámání – cokoli jinýho je mámení. A já sem nerad kdykoli zaskočenej, takže se každou vteřinu, minutu a chvíli snažim bejt nachystanej na to neštěstí a smutek – sem vostražitej. Líp se to pak snáší. (ze 78 % knihy)
Za recenzní e-knihu děkuji autorovi Chorche Damiánu Sobeghovi.
Chci zakoupit tento titul!
„Utíkat, pořád utíkat a hledat tam někde vepředu v dáli ten muj starej dobrej svět, kterej tak důvěrně znám – ty kulisy, mluvu, vobyčeje, grify, náladu,“ popisoval Hála: „Ale základ všeho je pořád utíkat. Vobčas se zastavit, ale ne na dlouho, zasunout ty zastavení do sebe, ale moc se k nim nevracet, a zase pořád utíkat dopředu. Taková specifická nekončící osobní křížová cesta. Když takhle furt utíkám a moc se nezastavuju, mám pocit, že utíkám všemu. Hlavně smrti, ale i lidem a jejich bytí, protože lidi mě serou maximálně. (ze 2 % knihy)
V šesti kapitolách sledujeme postupnou psychickou deprivaci. S nastupujícím covidem se zaměstnání přesouvá na home office; a co zprvu vypadalo jako výhra, se mění v prokletí. Nejenže sociální izolace dosahuje maxima, ale jsou narušené i zažité zvyklosti. Právě popis jeho návyků v kontextu prožívání vytváří dojem určité zacyklenosti. Kromě reflexe vybraných témat jsou myšlenky obsahově stále stejné, jen ztvárněné jinými slovy.
Pravda je, že spekulativní počet budoucích let se po jeho čtyřicítce a ještě silněji padesátce stal Hálovou noční můrou. Pochopil, že zbývající roky jeho života utečou stejně rychle jako odžité, což znamená, že dosavadní laické pokusy zbržďovat perspektivu smrti nepřinesly efekt. Pro Hálu to bylo zdrcující zjištění, jež v něm posílilo averzi a nenávist k lidem, ke světu a k životu. A upevnilo vědomí, že nic nemá smysl a snažit se o cokoli už vůbec ne. (z 29 % knihy)
Kniha je poskládána do formy čistého popisu a zkonkretizování nálad, pocitů a názorů. Silně cítíme zahořklost, zklamání a rezignaci. Pouhou snahu nějak dál proplout a završit svou pouť. Součástí je i několik dialogů, např. se starým Šulcem a paní Karin. Vzájemně si notují a lamentují nad všemi neduhy stáří i dnešní společností.
„Muj život charakterizujou autentický věty jinejch. A mínení druhejch bejvá obvykle objektivnější než vlastní,“ vykládal Hála. (z 43 % knihy)
Přestože v dílčích krocích nelze titulu nic vytknout, celkem připomíná spíše povídku či úvahu. Nastolené téma je zajímavé, leč provedení je dost vágní. Rozsah neumožňuje dostatečně vykreslit psychologické aspekty, informace jsou kusé s dominantními sklony hodnotit současnost. Co se stalo, že Hála tak nesnáší lidi? Jaký byl jeho život před smrtí manželky? Na otázky dostanete neuspokojivé či žádné odpovědi. Vše je jakoby v mlze bez jasnějších kontur počátku celkové přeměny. Pokud by byl Hála součástí sborníku, rozhodně by měl co nabídnout, nicméně samostatně je to chudé čtení.
Analytická elegie za jednoho skoro šedesátníka nabízí zamyšlení, jak rozdílně vnímáme okolí a s ním spojené změny. V dnešní přetechnizované době se mnoho lidí ztrácí a neví, jak využít nově nabytý volný čas. Otázkou zůstává, jestli i dnešní třicátníci budou řešit podobné otázky. Ano, určitě vzniknou technologie, jimž neporozumí, ale přesto budou ve výhodě. I kdyby chtěli strávit stáří u internetu/filmů/seriálů, stále se mohou svobodně rozhodnout pro aktivitu či pasivitu.
S tím se pojí dopad a oslovení této novely. Vnímám ji jako výpověď jedné generace, která svým psychologickým profilem může zaujmout i mladší čtenářstvo, kloním se však k názoru, že se bude jednat o jednotlivce. Pokud hledáte tragiku zabalenou do ironie, sarkasmu a jadrného slovníku, v Hálovi ji naleznete. Pod všemi slupkami zbyde jediné – osamělost.
Chorche Damián Sobegh se na projektu představil tituly Zase o kus blíž peklu a Proč nemám rád svátky a jiné dny. O tvorbě psaní a jeho osobě jste se dozvěděli více v rozhovoru. Rodilý Pražák začal systematicky psát od roku 2005. Nemá žádný literární vzor, poněvadž nechce nikoho napodobovat. Na webu velkou měrou přispívá povídkovými příspěvky.
Četba mě výrazně nezasáhla; výkřiky starého muže po mně stékaly a přemíra nespisovnosti byla otravující. I vzhledem k rozsahu nečekejte Muž jménem Ove, kde vás bude hrdina rozčilovat, a přesto ho dokážete litovat, tento počin nenabízí dostatek prostoru. Titul, jenž z paměti brzy vyšumí a zapomene se. V tematickém sborníku by však zajisté své místo měl.
Komentáře
Okomentovat