Adventní zpestření hrstkou povídek
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství BRK.
Chci zakoupit tento titul!
Malé nakladatelství BRK zaměřující se na původní českou tvorbu založila Nikol Wolfová společně s Jiřím Kernerem. Nikol Wolfová se kromě nakladatelské činnosti věnuje také vlastnímu tvůrčímu psaní. Recenzovali jsme zde také její dvě knihy z fantasy série Ti předurčení (recenze I. knihy, recenze II. knihy). První ročník sborníku založeného na vybraných povídkách ze soutěže „O první BRK“ (2020) vydaný pod názvem Adventní kalendář povídek na dlouhé zimní večery (recenze) se dočkal příznivých čtenářských ohlasů, proto se v redakci rozhodli pokračovat i v roce 2021 (Adventní kalendář povídek na zimní nečas) a nadšenci nebudou ochuzeni ani o letošní ročník (2022).
Adventní soubor povídek plný zajímavých nápadů vyšel již třikrát za sebou. O pozornost se zase hlásí dvacet pět různorodých textů od českých talentů. Někteří z nich již publikují pravidelněji, ale objevuje se i pár nováčků, jež se do antologie probojovali poprvé. Název je ovšem krapet zavádějící. Pár úseků je sice zaměřeno na vánoční atmosféru, ale jiné s ní nemají zdaleka nic společného.
Dvacátá pátá je znovu bonusová, figurující na samém konci jako velkolepé finále a přichází se značnou dávkou násilí, stejně jako tomu bylo v předešlé verzi. Rozhodně neoplývá poklidnou náladou, která by naši mysl přepnula do relaxačního módu. Naopak dokáže rozproudit negativní myšlenky. Je ovšem napsána výstižně a autenticky.
Jedním z nejlepších výtvorů jsou Bílé Vánoce. Zajímalo by vás, proč u nás už několik let v zimních měsících nejsou hromady sněhu? Barbora Koutná pohádkovým způsobem a velmi přirozeně tuto záhadu objasňuje. Celý koncept v jejím podání vyznívá opravdu příjemně, nenásilně. Vše doplňuje i lingvistická složka a sloh, jenž je vybrán úměrně ke stylu a podtrhuje čtivost.
Když jsme se pak viděli úplně naposledy, nic jsem od toho už nečekal. Měla jsi tenkrát spoustu vlastních starostí s přítelem a já vůl, opilý fernetem, manželčinou nemocí a tvojí nečekanou přítomností, jsem si potřeboval něco dokázat. (str. 116)
Autorka Jana Kvičerová je už takovou píšící stálicí. Tentokrát (Chutě uplynulých zim) se vydala cestou ne úplně sváteční, ale bolavou, realistickou plnou příkoří. Cestou vztahů, které jsou křehké a musí se pěstovat, jinak se rozpadnou a roztají jako sněhové vločky. Vyhrála si s jazykem, s básnickými figurami, a díky tomu má její vypravování ještě trpčejší podkres. Jako hlavní motiv zvolila vzpomínku na počátky partnerství, jež byly plné sounáležitosti a zamilovaných okamžiků Později se ale soužití překlopilo do násilnického režimu. Její vyústění je poetické a zároveň kruté. Stejně jako hranice, kdy se z lásky stává nenávist.
Andrea Čekanová v Lovné zvěři dokázala skvostně vystupňovat gradaci a ještě k tomu přidala hrst tajemna. Výsledná pointa opravdu zamává s recipientovou fantazií. V obdobně vyprávěné Zvěři u dveří (Tomáš Heger) figuruje v hlavní roli strach a převařují prvky hororu. Motiv podobající se pohádce O červené karkulce je úspěšně zapracovaný do záhadného rámce s pořádnou dávkou napětí.
Tenkrát na zasněženém Západě (Lukáš Kos) zase rozproudí krev všem kovbojům, protože inspirace prostředím westernu je patrná už z prvních řádků.
Ze slabšího soudku byla hned na úvod Andělská flotila (Mea Rei). Velmi pomalý rozjezd, nerealistický závěr a navíc nepřirozené dialogy spolu dohromady utvořili takový nepříjemný literární uzel, přes něhož se nešlo dostat k podstatě věci. Stejně pak Paprsky od Veroniky Vrzalové. Ta odvedla po jazykové stránce práci obdivuhodnou, ovšem jejímu výtvoru chybělo zásadní vyústění, v němž by svůj um mohla nechat vyniknout.
Almanachu dominuje jemná obálka v příjemných barvách, která na rozdíl od některých textů uvnitř tvoří poklidný dojem.
Osud měl rád rovnováhu, proto mu pod nohy musel hodit takový klacek. (str. 146)
Opakovaně jej můžeme nazvat rozmanitým, neboť se zde jako v předchozích dvou mísí různorodé žánry. Opět jsou o něco více nositeli negativních konotací. Depresivní znění je výraznější a je jich v tomto duchu vedena většina.
Za sebe určitě nedoporučuji číst všechny publikované sborníky hned za sebou, jako jsem to učinila já. Povídky se mi pak pletly, splývaly mi jména, spisovatelé i dějovost. Je určitě dobré držet si mezi nimi určitý odstup pro stoprocentní zážitek. Stále u mě vede první díl, jenž působil tak nějak nejdůvěryhodněji a nejvíc se hodil tematicky do předvánoční epochy.
Závěrečné hodnocení: 81 %
Komentáře
Okomentovat