Adventní pohlazení po čtenářské duši
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství BRK.
Chci zakoupit tento titul!
Zakladateli nakladatelství BRK jsou Nikol Wolfová a Jiří Kerner. Nikol Wolfová se kromě nakladatelské práce věnuje také psaní. V rámci projektu jsme recenzovaly její první dvě knihy z fantasy série s prvky slovanské mytologie Ti předurčení (recenze I. knihy, recenze II. knihy). Sborník „Adventní kalendář“ vznikl z užšího výběru z původních sto šestnácti povídek, jež se ucházely o postup do finále soutěže „O první BRK“. Mezi šťastlivce se dostali jak úplní nováčci, tak již ti zkušenější. Na které z nich se při výběru nakonec dostalo, zjistíte, až si sborník přečtete.
V tomto literárním kalendáři figuruje dvacet čtyři povídek kratšího rázu. Je možné je bez rozpaků označit za mikrostřípky, většinou jsou dlouhé pouze na pár listů o rozměru trošku větší A6 a všechny se vtěsnaly do konečných sto padesáti stran. Jak už napovídá samotný název, ke každému adventnímu dni je přiřazeno jedno vypravování. Lze je číst i na přeskáčku, nijak na sebe nenavazují a neprolínají se dějem.
Ruku k dílu přiložilo celkem dvacet dva jedinců, dva z nich dokonce obstáli natolik, že mají zakomponované v almanachu povídky dvě. Jedná se konkrétně o Martinu Boučkovou a Pavla Liprta. Na konci je krátký medailonek zaměřený na spisovatele a jejich tvorbu, kromě základních údajů se dočteme i jejich předchozí zkušenosti s publikováním, pokud nějaké mají.
Texty jsou rozmanité nejen žánrem, ale i způsobem vyprávění či ústředním motivem, což je také největším kladem. Každý z výtvorů v sobě má něco osobního, co se tvůrce snažil předat a většina je ve způsobu sdělení opravdu povedená. Jediné pojítko, které můžeme zachytit při pozorném čtení u většiny z nich, jsou opakující se slova zimní nebo dlouhý večer/večery. Tato slovní spojení mají odkazovat právě na název titulu a jsou takovou neviditelnou nití, která drží jeho pospolitost pohromadě.
Už na samém úvodu Jana Kvičerová a její Jak vzniká tma otvírá celou antologii kvalitní stylistikou. Její úsek je harmonizován do lehkého snového fantaskního světa s klíčovou hrdinkou, jež je už paní v letech, ale díky svému příteli Světlíkovi může být zase na chvíli tou mladou dívkou se svobodnou duší, kterou bývala kdysi a které se nechce stále niterně vzdát. Výsledné naladění je velmi příjemné a povedené i z řemeslného hlediska.
Záslepky (Barbora Brabcová) naopak kontrastně na velmi krátkém prostoru rozvíjí nepříjemnou a bolestnou realitu života bez příkras. Zaměřují se hned na dvě společensky zatížená témata, a to smrt dítěte a náročnou péči o senilního člověka. Glosa je i přes to promyšlená s tendencí rozvířit emoce a ponouká k zamyšlení.
I milovníci hororu přijdou na své. V rozpravách Paranoia (Martin Hoffman) a Lov (Zuzana Osifová) se objevují prvky hrůzostrašnosti. Oba literáti pracují s námětem strachu a aplikovali ho do několika čtivých bodů. Na podobném principu se snažila vystavit své dílo i Jana Pavloušková (Lyžák). V této pasáži bohužel zvolené nadpřirozeno, což je vyvolávání duchů, ve výsledném smyslu vyznívá spíš groteskně.
Z lingvistického hlediska určitě výrazně vyniká Ahoj já jsem Vincent (Adéle Holemá), je totiž psána s absolutní absencí interpunkce. Kromě toho je jazyk kompletně překlopen do nespisovné češtiny, nechybí ani hanlivé výrazy. Způsob vyjadřování je ovšem ušitý na míru hlavnímu hrdinu, kterým je ne úplně bystrý mladý muž pokoušející se najít vztah, ne však úplně způsobem romantickým. Nakonec skončí u online seznamování a u aplikace Tinder. Takže tematická složka je vybrána ze současného světa a bude blízká všem generacím používající moderní technologie.
Myslim si že už jen jejich seznámení odstartovalo negativní vývoj mý osobnosti. Ten samej večer si to totiž spolu rozdali na odemčený toitoice v centru Prahy kde mě rovnou počali. Fakt nevim proč se zašili zrovna tam (str. 74)
Naopak do minulosti nás poslaly pisatelky Nikol Zímová (Pozdní listopadová) a Šárka Hieková (Kouzelný polibek). Zatímco první zmíněná ukotvila příběh v silně milostném podtextu, druhá produkuje trochu kouzelné atmosféry a láska v jejím podání má hořkou pachuť smrti.
Jednoznačně nejoriginálnější zpracování by vyhrálo Životní moudro nebo jenom jeden obyčejný den v životě Jolany od Pavla Liprta. Tento literární experiment je vystaven v dialozích na lidových rčeních a příslovích. Výstřednost zde sice nechybí, ale bohužel závěr kazí poněkud chladná pointa bez výraznějšího vyústění.
Ústředními postavami jsou dospělí. Muži i ženy různého věku, s odlišnými životními problémy a jiným žebříčkem hodnot. Výjimku se rozhodl učinit Václav Franc (Ty, bláho!), jenž nám jako jediný ze sborníku předkládá klíčového protagonistu v podobě dítěte, chlapce Honzíka. Autorovi se celkem autenticky podařilo vykreslit myšlení malého jedince a jeho vnitřní úsměvné dilema, jestli Ježíšek opravdu existuje, či je to výmysl rodičů. Zakončení je zahaleno v lehce nostalgickém oparu a navrátí nás do bezstarostných let.
Trochu za clonu nevýraznosti zapadla mikropovídka Každý může zešílet od Ilony Pluhařové. Děj je ukotven v pracovním prostředí a poukazuje na učitelku účastnící se školení, z něhož odchází s jakousi duševní újmou. Důvod jejího mentálního zkratu není ale vůbec vylíčen, trochu upadá do ztracena a rozuzlení se ztrácí ještě před tím, než jej lze bezpečně zachytit mezi prsty. Patří k těm spíše podprůměrným kouskům.
Oba slyšeli studený vítr, jak se prohání po dvoře, a meluzínu vířící po domě. Natalia se jen trochu víc zachumlala do své deky a spočinula svým zrakem na rozcuchaných vlasech Pavla. Na jeho zamyšleném výrazu a několika vráskách, co ji tak přitahovaly. (str. 24)
Svazek se dá obecně jako komplexní úhrn ohodnotit velice kladně. Obsažené počiny byly víceméně až na zmíněné výjimky povedené. Někteří začínající autoři odvedli ocenitelné úsilí, prokázali umělecké cítění a lze u nich předpokládat zdárný vstup do knižního světa. Je možné jej doporučit široké škále recipientů, jelikož se tu mísí opravdu plno různých odvětví. Líbit by se mohla zejména všem milovníkům kratších útvarů, kteří příliš nebazírují na ucelenosti.
Osobně jsem byla mile překvapena tím, jaký dojem veškeré seskupení vytváří. Jelikož je povídková kniha docela krátká, nejedná se úplně o čtení na dlouhé večery, ale spíš na ty kratší, protože je reálné vše přelouskat za jeden den. Pokud si samozřejmě nechtějí čtenáři dávkovat jednotlivé knižní bonbony dle adventních dnů. Ostatně se to tak i nabízí. Nejvíce mě rozuzlením překvapila Veronika Vrzalová (TIK TAK), jež se pustila do sféry vztahů.
Závěrečné hodnocení: 85 %
První sborník povídek od nakladatelství BRK. Žánrově odlišné povídky na téma „Dlouhé zimní večery“ od různých autorů mají za cíl zastavit čtenáře v uspěchaném adventním čase a vyvést je ze zajetého stereotypu. Chvíle lehce nostalgické střídá satira a místy až nekorektní humor, aby vzápětí další povídka vyvolala strach a paranoiu. Netradiční sbírka povídek od českých autorů pro české čtenáře čeká na Vaše přečtení.
Nakladatelství: BRK
Rok vydání: 2020
Žánr: sbírka povídek
Počet stran: 158
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat