ČTU, TEDY JSEM... beznadějný romantik (Lucie Skalíková)

 „Člověk není nikdy starý na pohádky.‟

– Lucie Skalíková
Čteme české autory


Jak dlouho už jsi v projektu a co ti za tu dobu dal, nebo vzal?

Už to budou dva roky, co jsem se hecla a vyplnila dotazník. Za tu dobu mi projekt pomohl zvládat kritiku mé práce, naučil mě dělat věci na maximum, a stát si za vlastním názorem. Naopak jsem ztratila víru v českou literaturu. Ano, některé knihy jsou skvělé, avšak většinou narazím na ty ne úplně zdařilé.


Jak vnímáš své působení v projektu jako redaktorka? Líbí se ti v redakci?

V redakci se mi líbí hlavně atmosféra, která tam panuje. Takový ideál vztahu na pracovišti – všichni spolu vychází a navzájem si pomáhají. Avšak když se šéfredaktorka naštve, připomíná to Království pod Horou před poražením Šmaka a můžete sami hádat, kdo je onen obávaný drak.


Jak to vlastně v projektové redakci probíhá? Jak to vidíš ze svého pohledu?

Je to dřina, zvlášť dodržovat termíny a zříct se subjektivních názorů. Ale pokaždé člověk cítí uspokojení, když recenze neprojde velkými přepisy a vyjde v původním znění.


Kdybys měla své působení v projektu vystihnout nějakým knižním názvem, který bys vybrala?

Co tě nezabije, to tě posílí. Každá recenze je výzva, na které je možné si vylámat zuby, avšak její zdolání přináší euforii a zlepšení.


Jak ty osobně vnímáš českou literární scénu? 

Českou literární scénu vnímám jako entitu s nejasnou podobou a nevyváženou energií. Na jednu stranu jsou zde díla, která se čtenářů dotknou a nutí ho o nich přemýšlet i týdny po dočtení. Ve větším množství se však naleznou i knihy, které působí nedodělaně a halí je atmosféra, jako by autor sám nevěděl, co chce lidem sdělit. Trochu jako školní slohovky.


Dáváš přednost české, nebo zahraniční literatuře? 

Vyzní to špatně, ale více nadšená bývám ze zahraničních knih než z tuzemských. Často mezi českými nemohu ani najít něco, co by mě zaujalo. A když něčemu dám šanci, po dočtení ji neuchovám v paměti déle než dva dny. Nebo jsem měla špatnou ruku při výběru, to je také možnost.


Máš nějaké oblíbené české klasiky?

Na klasiky mě neužije. Buď se nedokážu prokousat jazykem, nebo mě autor naštve svými názory na určitou skupinu obyvatelstva – což je pochopitelné, neboť autor tvořil v době s jinou mentalitou, ale i tak mám problémy číst s nadhledem.


Jací jsou obecně tví oblíbení čeští spisovatelé?

Nemám ráda otázky na oblíbené knihy a spisovatele. Tyto věci se u mně mění ze dne na den a dá se říct: baví-li mě rozečtená kniha, je má oblíbená a stejně tak autor. Avšak mezi mé jistoty patří Theo Addair a Pavel Bareš.


Četla jsi už nějaké české knihy, které bys vážně nedoporučila? 

Mít paměť jako slon vyjmenovala bych řadu titulů. Teď mě však napadá Zlatá královna (recenze), Kosti mraza (recenze) nebo Krása místo popela, z klasiky poté Krysař z pera Viktora Dyka, R. U. R. a Rychlé šípy.


Jaké knihy ti za minulý rok utkvěly v paměti a čím to bylo? 

Z české tvorby mě žádná kniha nezaujala tak, abych o ní přemýšlela déle než dva dny po dočtení. Zmíním tedy dvě díla ze zahraniční tvorby, které se mi samovolně vkrádají do myšlenek i po pár týdnech. První je Dívka, had, trn (Melissa Bashardoust), která mě chytila blízkostí k pohádkám. Druhou, která stojí za zmínění, jsou Kluci ze hřbitova/Cemetery boys (Aiden Thomas), kde jsem si užívala hru s jazykem, latinoamerickou kulturu a roztomilý vztah ústředního páru.


Pochlub se seznamem přečtených českých knih za rok 2021.

Pro Projekt:
Kosti mraza (Alžběta Bílková)
Černobílá (Anna Šilhavíková) – recenze nevyšla
Tajemství obsidiánu (Petra Martišková)
Bez duše (Lusy Adams)

Mimo Projekt:
Hniloba v kořenech (Theo Addair)
Šedá (Dalibor Vácha)


Na které žánry se specializuješ? Proč právě tyto? Jaký k nim máš vztah?

Neřekla bych, že se specializuju, zní to hodně arogantně a neuctivě k lidem, kteří literaturu vystudovali. Spíše bych to změnila na: mám načteno nebo vyhledávám. Snílka ve mně ovládá fantasy, aktuálně ta spadající do young adult, avšak sbírám odvahu na epickou. Má romantická duše tíhne k často klišoidním romantickým příběhům s mnoha roztomilými momenty. Nejraději však mám mix, kde je ze všech žánrů něco.


Co podle tebe může projekt čtenářům předat? 

Projekt může čtenářům předat komplexnější náhled na knihy, ukázat, že nejsou vždy jen dobré nebo špatné, ale že na každém se dá najít obojí. A že není nic špatného mít vlastní názor lišící se od ostatních.


Cítíš se jako součást projektu? Proč ano/ne? Máš možnost ovlivňovat jeho směr a vývoj? 

To záleží. Mám-li komunikativní náladu a zapojím se do konverzace, pak ano. Převáží-li mé introvertní já schovávající se před světem pod peřinou, tak moc ne. 

Co se ovlivňování směru týče, tak mám možnost vyjádřit svůj názor a o velkých věcech se vždy hlasuje. A i když si můj mozek udělá výlet do jiné dimenze a přijde s něčím šíleným, je fajn vědět, že se na můj náhled na problematiku bude brát ohled. (Stále si myslím, že chobotnice Projekt skvěle vystihuje.)


Je projekt jen o doporučování knih?

Ne, to je pouze malá část Projektu. Významnější je snaha předávat objektivní názor na českou tvorbu, ukázat její světlé i temné části. A samozřejmě dát autorům zpětnou vazbu, která jim může do budoucna pomoci.


Co podle tebe přinesou autorovi negativní i pozitivní recenze?

Nemám ráda rozdělování na negativní a pozitivní recenze. Působí to na mě trochu krátkozrace. Recenze je dle mého soubor negativ a pozitiv na díle a není chybou recenzenta, že nějaká skupina převažuje nebo je vnímána pouze jedna část. 

Autor při negativních bodech získá názor, rady a tipy na místa, na kterých by měl zapracovat. Je to jako se vším – vaření, domácí práce, řízení vozidla, zaměstnání, atd. Jen si vzpomeňte, kolikrát byste málem podpálili kuchyň, kdyby vám někdo neřekl, že se musí po sundání jídla vypnout sporák nebo ať dáte utěrku dál od ohně.

Naopak u těch kladných získá ujištění, že něco zvládá. Může si tak vybrat, zda se v té oblasti bude chtít nadále zlepšovat, nebo mu aktuální úroveň stačí. 


Pokud bys měla čtenářům doporučit jednu českou knihu, která by to byla? 

Všemi deseti určitě Muffin a čaj.


Určitě už máš čtenáře, kteří pravidelně čtou tvé recenze. Co bys jim vzkázala, aby tě četli i nadále?

Nechcete horkou čokoládu? Určitě potřebujete uklidnit nervy z nejistoty, zda ode mě ještě někdy něco vyjde. 


Mé předsevzetí je udržet si čtení jako koníček a nepřemýšlet o něm jako o povinnosti, neb to vede k nechuti jen otevřít knihu. Avšak všichni víme, jak to končívá

Komentáře