Pouť na nejchladnější místo na světě
Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.
Chci zakoupit Kosti Mraza.
Alžběta Bílková se narodila v Praze roku 1994. V patnácti letech prošla kurzem psaní Míly Lince a roku 2011 se umístila v literární soutěži O dračí řád s povídkou Mágův nástupce. Do povědomí veřejnosti se dostala výhrou ve Hvězdě inkoustu s knihou Z kouře a kamene (recenze). Kromě psaní se věnuje recenzování knih, pečení, historii, literatuře a výrobě keramiky.
Siva pobývá ve vězení zoufalá a zbitá. Naději na útěk jí dá až rada vesnického běsa a příchod nového vězně, ze kterého se vyklube bájný Bogobor – nestvůra zabíjející na potkání, přijímající podoby svých obětí. Uzavřou spolu dohodu, uprchnou z vězení a vydají se na sever do zaniklého království Samodivy, aby do úplňku nalezli a ochránili kosti mocného boga zimy před jejich věznitelkou, Jedwigou. Ta jim je na stopě a každý den je nebezpečnější. Pro svůj cíl – vypuštění nestvůr do lidského světa – udělá cokoli. Dostane se Siva s Bogoborem na sever včas? Jaké zvrhlosti Jedwiga při cestě za vládou nad světem učiní? A zlomí Bogobor své prokletí?
„Jediná mrzačka proti všem Volkoncům? Proti Bogoústé, která dokázala potlačit na chvíli i moji kletbu? Kdybych věděl, že si tolik přeješ zemřít, nepomáhal bych ti.“ (str. 109)
Klady:
- Nedokonalá hlavní hrdinka – Siva není v nejlepší fyzické kondici, má špatně srostlou zlomeninu nohy, dělá chyby a na to, co si prožila, se chvílemi chová jakodítě.
- Fungování Siviny magie – vloží-li do nich velké množství negativních emocí nebo užije-li je čistě ke svému prospěchu, něco jí vezmou, ať už energii, nebo vzpomínku.
- Náhledy pomocí vzpomínek do Sivina života před vězením.
- Popisy míst a osob jsou krátké a nechávají prostor pro čtenářovu představivost.
- Akce a nebezpečné situace jsou podrobné, vtáhnou čtenáře a ten se bojí i o postavu, kterou nemusí.
- Propojení klasických pohádek (např. O Budulínkovi, O Popelce, Pták Ohnivák) skrze jednu z postav.
- Využití bohaté slovanské mytologie.
- Lehká zmínka o postupech likvidace upírů – odřezávání hlav, zatěžkání kameny, spálení – je to milé pomrknutí k méně humánním tradicím našich předků. Navíc člověk nikdy neví, kdy narazí na hrob nemrtvého a tyto informace se mu budou hodit.
- Závěr – svižný, napínavý, nabitý akčními a dojemnými scénami.
„Chceš mi říct, že jdeme do Neznáma, kde jsou možná daleko horší a silnější nestvůry, než jsem já, a ty nevíš, kam přesně bychom měli vlastně jít?‟ (str. 111)
Zápory:
- Přeskakování – začne se dít něco důležitého, vyprávění dojde do půlky události, postava začne dlouze vzpomínat a poté se opět vrátí k původnímu dění.
- Opakování informací, zvláště v první polovině knihy – v jedné kapitole je něco řečeno (ať už nějaká událost z minulosti, informace o některé z hlavních postav. . .), to samé je nám sděleno v následujících dvou kapitolách, často ve stejném znění.
- Neoznačené změny pohledu – zkušenějšího čtenáře to nezmate, avšak začínajícímu by to mohlo dělat trochu problémy a chvíli by mu trvalo, než by se zorientoval.
- Občasný překlep nebo kostrbatější věta, způsobená přebývajícím slovem.
- Siva si úplně přesně pamatuje na rané dětství – co kdy dělala, jak vypadali členové její rodiny, co říkal její „adoptivní rodič‟, když si ji přinesl domů, atd. Vzpomínky z dětství bývají velmi zastřené, často zůstává pouze pocit „tohle jsem dělal, měl nebo zažil‟ (např. hraní se psem nebo oblíbená hračka), proto není možné, aby si pamatovala takové podrobnosti.
- Mýtické bytosti jsou zajímavější než hlavní postavy.
- Samotný děj – hrdinka musí najít mocný artefakt, o jehož uložení ví jen ona, aby ho ochránila před padouchem, který ji pozorně sleduje a chce ho zneužít. Trochu to působí, jako by autorka nevěděla, o čem psát, a tak sáhla po klasickém konceptu. Na tom by nebylo nic špatného, pokud by ta cesta byla opodstatněná a jejím jediným důvodem nebyl Sivin pocit, že to udělat musí. Ani jednou se nezamyslela nad tím, že vlastně padouchovi usnadňuje jeho cíl nebo co bude dělat, až se na sever dostane a střetne se s Jedwigou.
- Jedwiga nalezne dalšího přeživšího ze Sivina kmene, ale nevyužije ho k získání kostí boga zimy, protože má Sivu.
- Jedwiga – její příběh je velmi zajímavý a nápaditý, avšak reálně ji nevidíme udělat nic špatného (až na jednu dvě maličkosti v závěru). Její minulé zločiny i věci, které dělá v rámci Sivina příběhu, jsou nám sděleny nebo vidíme pouhé následky.
- Zdlouhavost – na začátku utečou z vězení a tři čtvrtě knihy pouze někam jdou, jednou za čas zabijí nějakou příšeru, uplyne čtrnáct kapitol a teprve se začne něco dít.
- Osekání všeho nesouvisejícího s hlavní dějovou linkou a protagonistou – převážně to, co se týká mýtických bytostí (dozvíme se, jak vypadají a jak se zbavují nezvaných hostů a nic víc) – svět působí stroze a nekompletně.
- Hrdinka má deformovanou nohu, ale přesto udrží krok se zdravým statným chlapem, zvyklým chodit dlouhé vzdálenosti, a problémy začne mít až ke konci, a to hlavně kvůli únavě, poté se vyspí max. dvě tři hodiny a zase chodí bez větších problémů.
- Jedwiga se záhadně objeví na místě uložení bogových kostí – po celou dobu je oproti hlavní hrdince hodně pozadu, avšak v momentě, kdy Siva dojde do cíle, dorazí i ona, ani ne pět minut po ní, se svou armádou.
„Je válka tvořena monstry, nebo jsou monstra stvořena válkou?‟ (str. 121)
Postavy: Protagonistkou knihy je Siva – mladá dívka s bílými vlasy, chromou nohou a odolností vůči zimě. Nosí v sobě nenávist k Volkoncům – lidem, kteří vyvraždili její kmen –, zklamání z toho, že ji plně nepřijali mezi sebe, vinu za vyvraždění jejího lidu a naději, že jednou najde místo, které bude moci nazývat domov. Zdědila po babičce slovatepectví – schopnost měnit realitu pomocí slov – a neuvědomuje si, jaká odpovědnost se s tímto darem váže. Jedním z jejích největších úspěchů je probuzení lidskosti v Bogoborovi.
Již zmíněný Bogobor býval člověkem, ale byl potrestán bogy za svou troufalost. Nemá vlastní tvář a ta, kterou vídáme v příběhu, je zapamatovatelná pro rezavé vlasy. Ve své nestvůrné formě vypadá jako velký medvěd s rozšklebenými ranami a hnijícím masem. Je smířený se svým nuzným životem a nedoufá, že by se někdy mohl stát opět člověkem. Zpočátku má chuť Sivu zabít nebo ji opustit, ale časem se jí otevře a stanou se z nich přátelé.
Zápornou roli v Kostech Mraza hraje Jedwiga, kněžka Bogů ve Volkonském městě, ve kterém Siva vyrůstala. Je to skvělá manipulátorka, která se nebojí využít všech svých zbraní – ať už magických tak ženských – k dosažení svého cíle, kterým není nic menšího než zničení světa.
Mně nejsympatičtější byl vesnický běs navštěvující Sivu ve vězení. Nedostalo se mu bohužel moc prostoru, avšak i v té trošce se ukázal jako bezcitný intrikář, uzavírající s lidmi na první pohled výhodné dohody. Byl vykreslen velmi dobře a i přes omezenou dobu výskytu bylo o něm uvedeno hodně informací, díky kterým působil více skutečně než jiné magické bytosti.
„Dej mi kapku své krve, Sivenko. Dej mi kapku krve a já ti poradím, jak bys mohla uniknout s Bogoborovou pomocí.‟ (str. 11)
Můj názor: Kosti Mraza jsou jednou z mnoha knih, u kterých si říkám, že se mi do rukou dostala jiná verze, než četli ostatní. Nedokázala jsem se začíst a většina postav mi byla silně nesympatická, hlavně tedy Siva, která mi z jedné části přišla jako rozmazlená princezna a z té druhé jako psychicky labilní puberťačka. Nechápala jsem většinu jejích rozhodnutí a většinu času si přála její smrt. Odkloním-li se od postav, velký problém jsem měla s dějovou linkou, která mi připomněla řadu příběhů na Wattpadu. Z čeho jsem byla nadšená, bylo využití slovanského folklóru, škoda jen, že nebyl využit naplno. Podívám-li se na dílo jako na celek, tak je to poměrně dobrý průměr, který měl potenciál stát se jednou z nejlepších fantasy knih roku 2020.
Začínající čtenáře by dílo mohlo od dalších knih fantasy žánru mírně odradit, vybíravější jedince neuspokojí. Na stránkách Albatrosmedia se uvádí, že kniha Kosti Mraza je pro čtenáře od patnácti let, osobně bych však řekla, že ji klidně mohou číst i mladší a pravděpodobně budou více nadšení.
Obálka: Je nádherná a skvěle se ke Kostem Mraza hodí. Vyobrazuje průvodce příběhem – Sivu a Bogobora v jeho nestvůrné podobě. Jejich vyobrazení je dosti věrné, snad jen medvědovi chybí pár otevřených ran. Text nezaniká a font je dobře zvolený. Kombinace černé a několika odstínů modré navozuje studenou a ponurou atmosféru zimy a smrti.
Siva dokáže přežít i ty nejtužší zimy. Je totiž jednou z Dětí Mraza… vlastně byla. Její lid byl vyhlazen, ona jediná zůstala. Teď musí žít mezi vrahy svých nejbližších a čelit požadavkům kněžky Jedwigy, které ji dovedou až do vězení. Tam potká Bogobora – tvora, kterého kletba připravila o vlastní vůli a nutí ho zabíjet – a uzavře s ním dohodu. Společně se vydají hledat kosti Mraza, mocný artefakt, který může zabránit Jedwize otevřít bránu samotné Nicoty a zničit severní království, jedno po druhém. Podaří se jim najít pozůstatky boha a zkáze zabránit?
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2020
Žánr: fantasy pro mládež
Počet stran: 352
Formát: PDF, epub, mobi
Komentáře
Okomentovat