Recenze: ŠEDÁ (Dalibor Vácha)

  Komunisté, nadpřirozené schopnosti a život ve strachu

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!

Dalibora Váchu jste měli na našem projektu možnost poznat díky recenzi na jeho povídkovou sbírku Jizvák Jim a další noční můry Ať už tento spisovatel píše odbornou literaturu, nebo beletrii, můžeme se spolehnout, že hlavní roli bude hrát historie. Autorův zájem o dějiny československých legionářů v Rusku se promítá i do jeho tvorby. Alternativní pojetí dějin nás čeká i v jeho nejnovější knize, která vychází u nakladatelství Epocha a rozhodně se nejedná o příjemnou vizi.

Alternativní historie je pojem, který vymezuje jedno z témat sci-fi a líčí některou historickou událost jinak, než se ve skutečnosti stala. I když je po revoluci, Československo stále existuje. Každodenní život v něm má spíše blíže k post-apu než k novým začátkům. To alespoň platí pro výjimečně nadané osoby, na něž je doslova pořádán hon. Estébáci svlékli kabát, ale stále existují a jejich praktiky také. Sledujeme osud Jenovéfy a její rodiny, jež oplývá opravdu velkým nadáním a přitom je to obyčejná dospívající dívka studující zdravotnickou školu. Záhadná šedá se však šíří a nikdo není v bezpečí...

Pokud zmiňuji velké nadání, nemám tím na mysli úspěch v matematické olympiádě, ale takové dovednosti, jakými jsou např. telekineze, pyrokineze, telepatie, mentální dominance a štít. Šestnáct kapitol líčí život těchto tzv. esperů i jejich protistrany – těch, které chtějí chytit a využít pro své účely.

Mezi hlavní postavy patří dívka Jenovéfa a plukovník Malý. Stojí na odlišných protipólech a pomyslně bychom mohli říci, že jeden reprezentuje dobro a druhý zlo. Ostatních postav je mnoho, ale tvoří spíš pomyslné můstky k dalšímu pokračování příběhu. Černý kapitán a Michajl aka „mrtvoly“, krásná krasojezdkyně Helena, tajemný muž, v současnosti používající jméno Štěpán Machovský, nebo třeba Radek, jeden z obyvatel Dětského domu. To je jen drobný nástin osob, které během četby potkáte.
 

Parta.

Nejlepší lidi pod sluncem.

Kamarádi jsou lepší než rodina, pomyslel si smutně, zejména pokud člověk žádnou rodinu nemá.

Musí se dostat pryč. Všichni. Radek si někdy před spaním představuje, že se prosmýkne mezi strážnými, proběhne lesy, které obklopují Dětský dům, překoná plot, jehož existenci spíše tušil, a potom... Jeho vize před usnutím neobsahovaly žádnou verzi událostí, které by se mohly stát, pokračovat, probíhat po překonaném předpokládaném plotu.

Veškerý jeho svět je obkroužen plotem.

Hlasy.

Po deseti dnech se ozvaly hlasy. Vlastně ne hlasy, ale jeden HLAS. A on k jeho zachycení nepotřeboval kazety ani přehrávač. (ze str. 386)

Začátek a konec kapitol obsahuje fiktivní dobový materiál, jenž zvyšuje autenticitu. Prostředí a fungování státu se dozvídáme spíše z náznaků než z přímého popisu. Dominuje zaměření na naše nadané a určité tajemno s nimi spojené. V jednu chvíli můžeme sledovat mírně thrillerovou linku plukovníka Malého, který má více úchylek než jen chytat naše nadané jedince.

„Trochu se bojím, že za ním nikdo nestojí, že hraje sám na sebe, a to by bylo ze všeho nejhorší. Ten chlap je dobytek, zvíře, na které nikdo nemůže sehnat žádnou páku.“
„Je vám sedmdesát jedna.“
„Jo, já vím. A co?“
„Abyste tu strategii a taktiku vymyslel, než umřete.“
Rozesmáli se tak náhle, a tak nahlas, že cyklista sebou pěkně trhnul a servírka vycmrndala další pivo po nálevním pultu. (ze str. 214)

Dalibor Vácha i v tomto případě drží svůj literární standard. Děj se prakticky neustále hrne kupředu a prostředí je natolik poutavé a neobyčejné, že se nestává předvídatelným. Velmi reálně líčeno, jaké to je, pokud je na vás pořádám hon. Jaký pak máte život? Komu můžete věřit? Pro mě mírná paralela, jak se asi museli cítit političtí vězni a jejich rodiny v padesátých letech. Troška špičkování, kapka cynismu a hodně akce vytváří knihu, jejíž stránky vám budou mizet pod rukama.

I přes všechna pozitiva mám několik ale. Přestože kniha obsahuje více než čtyři sta padesát stran, na to, kolika postavami a osudy se zabýváme, je to málo. Dovedu si toto téma představit jako rozpracovanou sérii, protože takto jsem sice četla o zajímavém světě, ale o jeho fungování či jiných podrobnostech jsem se moc nedozvěděla. Stejný případ je s postavami. Dost postav a mnoho druhů talentů, ale nějaké konkrétnější informace se nedozvíte. Ten pocit, když je něčeho hodně, ale vám se přesto dostane málo. Konec knihy to celé jen umocnil. Malý prostor pro tolik příležitostí. Rozhodně se jedná o nadprůměrně zajímavou žánrovou knihu, ale pro mě nulové sžití s postavami a nevyužití kulis skýtajících obrovské možnosti.

Ze subjektivního hlediska mě román velmi bavil a krátké pohledy jednotlivých postav v rámci kapitol jen urychlují čtecí tempo. Práce s jazykem je velmi dobrá a jen podtrhuje váš pozitivní zážitek z četby. Do srdce příběhu se dostanete jednoduše a ani velká vedra vás od čtení neodradí, protože skladba vět není stylisticky složitá, ale čtenářsky atraktivní. Kvalitní zpracování a kreativní příběh. Doporučuji všem milovníkům fantastiky.

Anotace:

Sedmnáctiletá Jenovéfa se ocitá v divokém víru událostí, které změní ji i celý svět. Lidé nadaní paranormálními schopnostmi čerpají své síly ze záhadné šedé a stávají se lovnou zvěří pro organizaci, která chce překonat blížící se konec civilizace. Československo stále existuje i v druhé polovině devadesátých let 20. století, umírajícím Sovětským svazem otřásá občanská válka, do práce se pouští bývalí, stárnoucí agenti StB, elitní zabijáci v důchodu přestávají okopávat své zahrádky a začíná akční jízda, která nemůže skončit ničím jiným než třeskutým finále, v němž půjde o životy i duše všech zúčastněných. A šedá stále prosakuje do našeho světa…

Nakladatelství: Epocha

Série: Šedá (1.)

Rok vydání: 2020

Žánr: sci–fi, alternativní historie

Počet stran: 464
Vazba: brožovaná