Koktejl historie
Kat ji zezadu popadl za lokty a odtáhl do malé vedlejší místnosti, kde pacholek s nedočkavým výrazem na tváři připravoval popruhy. Pod řemeny stála metr a půl vysoká stolička zakončená železným jehlanem. Toňa se pokusila vzepřít, ale byla slabá jako štěně, připadala si jako hadrová panenka zbavená vůle. V podpaží jí zapnuli kožený řemen, k němuž připoutali ruce. Kolem kotníků jí uvázali smyčky, aby jí mohli roztáhnout nohy, až bude ve vzduchu. Až ji budou z výšky pouštět na ostrý hrot, dokud nebude mít vagínu na cucky… Rudá kola zmohutněla a svět zešedl. Toňa ztratila vědomí a zůstala bezvládně viset v koženém postroji. (str. 115-116)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
Slavný román Den trifidů začíná památnou větou: „Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“ Protagonistka Toňa procitne v 7:15 a tuší, že i u ní je něco jinak. Sice nevíme, co přesně je za den, zato víme, že výhled z okna je podivný. Tam, kde dříve byla křižovatka, se táhne les. Telefonní signál nefunguje a ostatní věci každodenní potřeby jako by zamrzly. Je to přepracovanost, halucinace, nebo se svět zbláznil?
Devadesát čtyři kapitol je pojmenováno podle toho, z čí perspektivy sledujeme dění. Toňa, studentka archeologie, Hauptsturmführer Hermann Kurtz ze 16. divize tankových granátníků SS, Lucius Valerius Baro, primipilus – nejvýše postavený centurion římské legie. Pomocí nich poznáváme jednotlivé lokace a tvoříme si názor, co se vlastně událo. Vyprávění je prošpikované řadou dalších více či méně významných osob: Jan Vavřinec Zboženský, Serena, Neffi či člověk heidelberský. Možná si říkáte, že se jedná o shluk různorodých jmen, a máte pravdu. Nevysvětlitelné cosi zapříčinilo, že se dílčí historické epochy roztříštily a poskládaly do koláže, jejíž komponenty k sobě nesedí. A není tedy vůbec divné, že se potkávají bytosti hluboké minulosti s těmi z budoucnosti. Zvládne Antonie přijmout realitu nejen po duševní stránce, ale také se aklimatizovat natolik, aby přežila?
Děním byla tak pohlcená, že Propad času začala vnímat jako realitu. Jako by tu byl odjakživa. Jen občas večer, když zhasla olejovou lampičku, ji přepadl smutek a stesk po rodičích. A někdy, uprostřed noci, je tiše oplakávala. Den před odjezdem provedl Lucius náboženský obřad, prosící o ochranu Jupitera, Marta a Fortunu, a poté měl proslov k armádě. Toňa si vzpomněla na všechny filmové proslovy velkých vojevůdců v čele s Melem Gibsonem. Co se charismatu týkalo, Lucius si s tím australským antisemitou nijak nezadal. (str. 189)
Er-formový vypravěč ukazuje vybrané éry i způsoby, jakými se jednotlivci vyrovnávají s rozdanými kartami, kdy opět platí pravidlo, že silnější přežije. Nezainteresovaný pozorovatel popisuje a skládá mapu, kudy vybrané osoby táhnou, bojují a objevují. Dominantu tvoří hrdinka a zvraty odvíjející se přímo kolem ní. Jedno je jisté a v podstatě nevyhnutelné: všichni se v nějaké podobě potkají a rozhodne jediné – kdo má mocnější zbraně a více vědomostí. Text je bez gramatických, pravopisných a stylistických chyb.
Z chaty v jižních Čechách se postupně přesouváme napříč větším či menším okolím, přece jen způsoby přepravy jsou vzhledem k okolnostem značně omezené. Krása krajiny plná zvířectva a rostlin nutí pomyslně zamáčknout nostalgickou slzu, na což však není čas. Nezapomínejme, že dvacetičtyřletá Toňa představuje rokem 2013 současnost a svým vzhledem i chováním rozhodně nepřipomíná ženu z minulosti, jež mužům neodporuje. Studentka archeologie má díky oboru velkou výhodu, že ví, jak některé události dopadnou. Uchrání ji to ale před nařknutím z čarodějnictví či prostopášnosti?
Tempo je, hlavně ze začátku, výrazně pozvolné. Pochopení situace není jednoduché a čtenář získává prostor poznat postavy i specifika znázorněných období. Autorovi nedělá problém věnovat se podrobnostem ani naturalismu, znásilňování a mučení. Velmi reálně jsem si představila, jak nejmenovaný noří ruku do sádla, aby si "obdělal" ženskou kořist před samotným aktem.
Krásně vyobrazené charaktery umožní snadné zapamatování. Osudy prožíváte, a přestože je od první chvíle jasné, kdo patří na dobrou a kdo na zlou stranu, jejich reakce mohou překvapit. Je těžké si představit, že by dnešní člověk přišel o rodinu a vše známé, musel se vyrovnat s nastalým stavem i diametrálně odlišným společenským myšlením. Antonie má značnou výhodu znalosti latiny, nicméně v očích mužů je poddruhem. Změní jejich názor?
Její latina byla stále lepší, přesto se jí do řeči občas vloudil výraz, který v lepším případě vyvolal úsměv, v tom horším zděšený pohled stranou. „Co jsem zase řekla?“ „Futuo dělají býci kravám. To slovo říkají výhradně muži v mužské společnosti. Asi proto, aby si dokázali, jaká jsou zvířata. Dámy používají výhradně amare.“ „Právě jsi tu hezkou chvilku zabil, Lucie.“ „Skutečně?“ zeptal se a políbil ji. (str. 286)
Formálně je dílo vycizelované a pokud najdete věty, jež by dle vašeho úsudku šly zformulovat lépe, budou to marginálie. Obsahově lze pociťovat, že se jedná o úvod a pro někoho budou seznamování s prostředím a popisy okolí příliš zdlouhavé. Jednotlivé frakce uvažují podobně, takže i sledované myšlenky se opakují. Samozřejmě musíme přijmout, že současník umí latinu na takové úrovni, aby se dorozuměl s římskými legiemi. Velký počet lidí částečně ředí pozornost a dost záleží na vašich preferencích, zda se raději věnujete menším celkům. Počítejte s řadou tematicky laděných slov, jejichž význam vám při neznalosti problematiky může zpočátku unikat.
Když od nich odcházel, omylem vrazil do plavovlasé dívky a ta rozlila vodu na tácu. Vlepil jí facku, až se zapotácela. Jansen už vstával, že mu přinejmenším zlomí ruku. Kurtz ho zastavil a nadporučík se zase nabroušeně posadil. „Ty děti jsou pravděpodobně otroci,“ upozornil ho Kurtz. „Může si s nimi dělat, co chce.“ Když děvče odnášelo tác za pult, hostinský jí hrábl pod krátkou tuniku. Dívka poslušně znehybněla a hostinský přitom dával bedlivý pozor, aby to neviděla jeho tlustá žena. Jansenovi zacukaly lícní svaly. Vojáci spořádali kotel guláše a dva bochníky chleba. Kdosi vyjádřil obavy z neznámého jídla, ale Kurtz odvětil, že o svůj žaludek strach nemá, je zocelený z Ruska, kde museli jíst hnijící koně. (str. 348)
S postupujícím vojskem se odkrývá i mapa území, jež patří k několika málo černobílým ilustracím od Ondřeje Hrdiny. Příjemně pracuje fantazie. Škoda, že črtů není víc; nejedna scéna si o ně přímo říkala.
Propast času (remake) je kvalitním přepracováním motivu o konci světa v kombinaci s náhle vzniklou alternativní historií. Pro milovníky dějin jde o promíchání Říma, nacistického Německa, pravěku a chudáka z přítomnosti, který si musí poradit. Pokud chcete exkurzi do časů, kdy žena byla levnou pracovní silou, jež byla muži kdykoliv po vůli, chlapi se porvali kvůli cti, řinčelo železo a nikdo si nemohl být jistý, že se dožije poklidného stáří, tato série nabízí mnohé. Samozřejmě dochází k několika střetům různých realit, kdy některé jsou úsměvné, jiné řevnivé a soutěživé. Lze v neznámých časech zažít i kousek štěstí?
Roman Bureš pochází z Kladna, má rád kočky, psy, jihovýchodní Asii, antický Řím a MMA. Na kontě má velké množství knih (Inferium, Inferium II., Leon, Planeta idiotů, Propast času aj.). Poněvadž současné dílo považuje za svůj nejlepší příběh, rozhodl se ho přepracovat. Neměla jsem příležitost číst původní verzi, takže bohužel nemohu porovnat, jak se mu to podařilo.
Ačkoliv je nástup napětí pozvolný a starověký Řím nepatří mezi mé nejoblíbenější epochy, za krátkou dobu se ve mně vzedmul ohromný zájem a chuť dozvědět se víc. Je trochu cítit, že se jedná o úvod a budování atmosféry s fungováním světa muselo dostat značný prostor, což mírně brzdilo samotný tok vypravování. O drama nebylo nouze a jsem zvědavá, jakým směrem se bude ubírat pokračování. Jo, stačí mít antibiotika a náhle jste na úrovni boha. Doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Jedné noci se celý svět změnil. Lidské dějiny se roztříštily a střípky civilizací od pravěku až po vzdálenou budoucnost se znovu složily do chaotické koláže. Do přímého kontaktu se tak dostaly kultury, které předtím oddělovala propast stovek, nebo i tisíců let.
Studentka archeologie Toňa se následující ráno probouzí na chatě v jižních Čechách a zjistí, že zbytek vesnice zmizel. Silnici i domy nahradil hluboký les. A to ještě netuší, že nedaleká středověká zřícenina se proměnila ve tvrz z doby své největší slávy. Ani to, že v jižních Čechách táboří římské legie a po nedalekých pláních se procházejí mamuti, tlupy pralidí a jeden bitevní robot zatoulaný z 23. století… Nemluvě o vzdálené německé tankové rotě z druhé světové války, jejíž velitel se rozhodl přebudovat nový svět k obrazu svému.
Dokáže Toňa zjistit, co zhroucení časoprostoru způsobilo?
A dokáže v takovém světě vůbec přežít?
Nakladatelství: Epocha
Série: Propast času – remake (1. díl)
Rok vydání: 2024
Žánr: alternativní historie
Počet stran: 488
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat