Hrátky s časem dle Romana Bureše
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha
Měla pocit, jako by se její mysl zasekla ve smyčce. Promnula si oči. Nic se nezměnilo, ten obraz byl stále špatně. Měla by vidět červené sedlové střechy, po pravici křižovatku, na levé straně náves s kapličkou a v dálce pole... Jenže od obzoru k obzoru se rozprostíral les. Žádné domy, žádná silnice, žádná země rozkouskovaná na jednotlivá pole, jen les. Hustý a temný. (Str. 8)
Asi tušíte, co se pod pojmem Propast času skrývá. Jsou to hrátky s časem, pěkně komplikované a dramatické, které autor jako jeden z mnoha přetvořil k obrazu svému. Roman Bureš se ve spolupráci s nakladatelstvím Epocha rozhodl pro nové, zcela přepracované vydání. Sám v úvodu informuje, že se jedná o remake, který je notně upravený a není vhodné číst k němu již vyšlá pokračování, ta zřejmě bude taktéž měnit. Poprvé Propast času byla k dispozici u Knižního klubu v roce 2015 ve dvou verzích. Nyní je titul v pevné vazbě s přebalem, novou ilustrací a očividně z většiny i odlišným textem.
Vypravování v er-formě zobrazuje několik linií, jež na sebe volně navazují či se už přímo v úvodu spojují. Autor se rozhodl pro nadlehčený, velmi čtivý a dynamický styl psaní, který nepostrádá fantasy, sci-fi i historické prvky. Některé životní etapy se během děje ztrácí, jiné přibývají nebo vás provází od začátku až do konce. V počátečních chvílích to může být trochu matoucí, ale brzy si zvyknete.
První (a prakticky nejpodstatnější) se vám představí Toňa, tedy Antonie, která žije sama a po nečekané bouři se ocitá mimo své město. Namísto Nedabyle vidí lesy a přírodu, což ji neskutečně vyděsí. Její dva sousedé jsou na tom stejně – jeden šokem zemře, další z toho ztratí hlavu. Toňa tak na vše zůstává sama a propadá se hlouběji do poznávání nového chaotického světa.
Jako další se objevuje Kurtz, který patří pod vedení Hitlerovy armády ze 2. světové války. Spisovatel už mnohokrát ve svých dílech dokázal, že má tuto historickou dobu výtečně nastudovanou, umí ji popisovat, až mrazí, a pracovat s jejími elementy. Rozhodně představuje neobvyklé možnosti, jimiž si čtenáře získá.
Následuje příběh Luciuse, spadajícího do legií Římské armády. Náhled na jejich živobytí, odlišnosti od našeho věku... zkrátka vše, co je zajímavé, je výtečně podchycené. Lucius je stejně zmatený jako ostatní a na rozdíl od jiných se s hrdiny proplete až o něco později. I tuto dobu má Roman Bureš v malíku, jak jsme se mohlidpočíst v románu Leon.
Jan Vavřinec Zboženský má také svůj úděl – podobně jako vesničané, kteří se najednou ocitají v prostředí, jež je pro ně neznámé, a mezi lidmi pocházejícími z různých časových rovin. Od 13. až po zhruba 16. století je nám představen středověk se vší krásou i ohavností, jak by se dalo říct při pohlížení na veřejné popravy, bezduché obětiny, nedostatečnou hygienu atd.
Opravdu ohromným kladem je tempo a čtivost, které vás pohání dějem, byť v počátku méně překvapivým. Každý asi tuší, jakým směrem se bude počin ubírat – přesto však nebude nouze o zajímavé a nečekané situace, co se týče rozsáhlosti použitých témat. Skvělé je, že se tvůrci podařilo vykreslit silnou autentickou atmosféru, kulturní rozdíly i uvěřitelné charaktery.
Postupem času hrdinové přibývají i ubývají, stejně jako se mění dění. Výraznější je rozhodně válečné úsilí a snaha zjistit, co se to vlastně děje. Všichni přítomní jsou zmatení, rozuzlení však nastává až kolem závěru, kdy na scénu přichází části z jiného žánru. Všechny otázky nejsou zodpovězeny, jelikož následují dvě pokračování. Ne každý bude nadšený jistou záměrností, protože scénář je v podobném duchu, jakých už jsme měli možnost číst několik v různých podáních.
Propast času nabízí příhodné drama plné zajímavých obratů a propletenin, ve kterých se čtenář může kvůli časovému rozpětí občas lehce ztrácet. Jestli nejste rádi na bitevním poli, nebude se vám čtení tolik líbit.
Od Romana Bureše se jedná o zvláštní díla, v nichž zúročil spoustu svých rešerší a zkušeností, které známe z jeho předešlých knih rozličných žánrů. Osobně jsem našla střípky, které mi připomněli román Leon, s ohledem na 2. světovou válku třeba sérii Inferium. Mám pocit, že co se týče Neffiho, mám ve vzpomínce povídku, která se jej týkala, což bylo velmi příjemné zjištění. Zkrátka, máte-li načtenou alespoň částečně autorovu tvorbu, budete se cítit jako doma.
Mohu doporučit všem fanouškům sci-fi a fantasy se zaměřením na historii a lidské osudy. Od Romana Bureše je šikovné, že se jal přepracování a teď nám jej servíruje s novou dávkou elánu. Jelikož jsem nečetla dřívější verzi, nemohu posoudit, ale tohle byla příjemná oddechovka s částmi pro náročnější milovníky literatury, především co se týče historie či tehdejších obyčejů a cizí kultury.
Rodák z Kladna, Román Bureš, začal psát v listopadu roku 2011 a jeho koníček se nečekaně rozrostl v literární činnost, která těší mnoho fanoušků. Poprvé vydal román Legionář (2013, Alpress) a Zuřící lev (2013, Akcent). Následovala Propast času (2015, Knižní klub), o rok později pokračování Císařovna a Impérium (2018). Mnohé v roce 2019 potěšil jak Leon, tak i první díl pekelné trilogie Inferium. Historický román Říše mu vydalo nakladatelství Epocha (2020) a taktéž sci-fi Planeta idiotů. Následně vyšlo pokračování Inferia s názvem Invaze. A pro čtenáře antologií Bureš připravil sborník Vítejte v Pekle, kde zužitkoval všechny své příběhy, ať už někde zmíněné, či zcela čerstvé. Posledním dílem je právě remake Propast času, která oprávněně sklízí pozitivní čtenářské ohlasy.
Osobně mi dílo neskutečně připomnělo Mirzovu vizi, byť samozřejmě jen částečně námětem. Tím, že se jednalo o časovou linii, která nás uvedla do jiného prostředí (u Mirzy to bylo do pravěku mezi dinosaury) a obdobným zapojením sci-fi do závěru, což mě v tomto případě zamrzelo, protože mi to přišlo jako účelovka a čekala jsem od R. Bureše promyšlenější koncept. S ohledem na to, že Mirza vyšel nedávno a tento počin je z roku 2015, tak je jasné, že ho beru jako ten první příliv, nicméně obdobných publikací jsem i v zahraničních verzích četla více, jen mi tolik neutkvěly v paměti. Hrátky s časem jsou zkrátka oblíbeným, hojně zpracovávaným motivem, který potěší, ale za mě neoslní. Přestože Propast času bylo fajn čtením, řekla bych, že poslední publikace od autora jsou i jeho nejkvalitnější. V mém případě hraje prim trilogie Inferium, originální, krutá a promyšlená. Na tu nedám dopustit, Propast času ji tedy neměla možnost překonat, ale myslím, že to tak ani nebylo zamýšleno.
Závěrečné hodnocení: 89 %
Anotace:
Jedné noci se celý svět změnil. Lidské dějiny se roztříštily a střípky civilizací od pravěku až po vzdálenou budoucnost se znovu složily do chaotické koláže. Do přímého kontaktu se tak dostaly kultury, které předtím oddělovala propast stovek, nebo i tisíců let. Studentka archeologie Toňa se následující ráno probouzí na chatě v jižních Čechách a zjistí, že zbytek vesnice zmizel. Silnici i domy nahradil hluboký les. A to ještě netuší, že nedaleká středověká zřícenina se proměnila ve tvrz z doby své největší slávy. Ani to, že v jižních Čechách táboří římské legie a po nedalekých pláních se procházejí mamuti, tlupy pralidí a jeden bitevní robot zatoulaný z 23. století… Nemluvě o vzdálené německé tankové rotě z druhé světové války, jejíž velitel se rozhodl přebudovat nový svět k obrazu svému. Dokáže Toňa zjistit, co zhroucení časoprostoru způsobilo? A dokáže v takovém světě vůbec přežít?
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2024
Žánr: sci-fi
Počet stran: 488
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat