Rodinná dovolená, nebo konfrontace s minulostí?
Co zprvu vypadalo jako láska z románů, bohužel rychle skončilo. Byť tatínek patrně maminku ze začátku opravdu miloval, tak dlouho naslouchal jedovatým řečem svých příbuzných o tom, že teď by z něj byl velkostatkář, kdyby se správně oženil, až dospěl k závěru, že za všechny jeho trable může maminka, a hlavně skutečnost, že neměla žádné pořádné věno, což jí neváhá při každé příležitosti opakovat. Podle toho s ní také jedná. (str. 110)
Tři členky rodiny a společná výprava do zahraničí, která není jen obyčejnou dámskou jízdou. Babička Růžena se rozhodne využít příjemnou atmosféru k nalezení odpovědí pro rozpletení staré rodinné tajemství. Navíc si tak trochu hraje na dohazovačku. Maminka Alena se chce rozvalit na pláži a užít si volné okamžiky a dcera Sofie? Ta si přeje, aby dovolená skončila. Už tento základní kontrast naznačuje, že nepůjde jen o pohodový pobyt u moře.
Publikace je rozčleněna do dvou časových linek. V přítomnosti se ve vypravování nepravidelně střídají Růžena, Alena a Sofie a představují zábavnou formou události ze svých úhlů pohledu. Historická osa s klíčovou protagonistkou a vypravěčkou Helenou působí syrově, vážněji a místy melancholicky. Obě linie jsou žánrově odlišné a dělí je více než padesát let. Přesto se navzájem doplňují a ani jedna kvalitou nepřebíjí tu druhou.
V Helenině době se žilo těžce, umíralo se na nemoci, chudoba byla všudypřítomná a pragmatické sňatky uzavírané z nutnosti, aby došlo k záchraně nebo nabytí majetku, nebyly žádnou výjimkou. V současnosti se autorka zaměřuje na aktuální problémy, jako jsou třeba mezigenerační rozdíly. Citlivě ukazuje, jak odlišně mohou jednotlivé generace vnímat milostné poměry, osobní svobodu nebo třeba vliv moderních technologií. V tomto ohledu téma ve společnosti rezonuje i dnes a snadno se v něm dá najít kus vlastní zkušenosti. Dynamika mezi ústředními hrdinkami funguje a nabízí tak různé názory na partnerství, životní rozhodnutí i sociální sítě.
Mezi nejpodstatnější stavební pilíře, na nichž je kostra děje vyskládána, patří motiv dávného rodinného tajemství, jež i po letech zůstává nerozluštěno. Námět neoplývá originalitou, v dílech je oblíbeným narativním prvkem a v tomto případě slouží jako prvotní impulz, proč se celý kolotoč plánování cesty vlastně uskuteční.
Kniha je proložená humornými pasážemi a přirozenými dialogy vyznívajícími autenticky a často odlehčujícími i vážnější momenty. I když je nutné dodat, že vtipné úseky nemusí být každým vnímány stejně a někomu přijdou možná i trapné. Silnou stránkou je především čtivost. Kapitoly jsou krátké, styl jednoduchý a přístupný, takže text plyne rychle a bez větších obtíží. Spisovatelka využívá hovorové formulace a moderními jazykovými spojeními se snaží přiblížit mluvu mladých lidí. Zároveň ale nejde o úplně povrchní líčení – kromě nynější dějové linie se postupně odkrývá i historie spojená s postavou Heleny, jež dodává skončenému období větší emocionální hloubku. Nejde o vyloženě dramatický příběh, přesto si dokáže udržet napětí díky postupnému odhalování příbuzenských souvislostí.
Jdu k němu. Nebo možná nejdu. Motají se mi nohy. Tak padám. Náraz je nevyhnutelný, Standa se mě sice snaží zachytit, ale očividně to není žádný hrdina z filmu, protože mě chytnout nestihne (hrdinové to vždycky stíhají), takže narazím nosem přímo do šedé dlažby. Všude je krev. Jako v nějakém béčkovém hororovém filmu. (str. 191)
Co se týče aktérek, tak se nejedná o extrémně komplikované psychologické portréty, ale spíš o snadno zařaditelné typy fungující dohromady velmi přirozeně. Celkově jsou uchopené tak, aby reprezentovaly různé životní postoje, nicméně jejich propracovanost by mohla být ještě výraznější. Vedlejší charaktery zůstávají usazené v pozadí.
Babička Růžena vypadá jako někdo, kdo zažil temné časy, ale získané životní zkušenosti, i ty negativní, přijímá v klidu a s pokorou. Ba co víc z nich načerpala trpělivost a nadhled. Je tmelem celé rodiny, představuje stabilní bod a nenápadně ovlivňuje ostatní.
Dcera Alena bilancuje to, co prožila, a co má ještě v plánu v životě získat. Je velmi prakticky založená, rozená organizátorka a nemá ráda, když se něco odehrává mimo její kontrolu. Chvílemi je unavená životem a zkrachovalými vztahy.
Vnučka Sofie se ze všech zmíněných jeví jako nejvíce impulzivní a temperamentní. Dospívá ve světě, v němž dominují technologie, a proto i ona sama neudělá krok bez mobilního telefonu. Místo přítomných okamžiků se schovává za digitální displej. Pro někoho může být důvěryhodná a zrcadlem puberťáků, pro jiné protivná a nepochopená. Vedle toho prochází nejviditelnější proměnou. Postupně, jak se dozvídá víc o předcích, přehodnocuje vlastní názory a dozrává. Není to kompletní proměna osobnosti, ale drobný posun k větší empatii a pochopení.
Helena je formovaná a zocelená těžkou epochou, v níž vyrůstala, a přísnými rodiči dbajícími na morální konvence. Neměla možnost o budoucnosti rozhodnout zcela dle vlastní vůle a byla nucena potlačovat některá tajná přání. Přesto v ní zůstala vnitřní síla a touha po lepším životě. V okamžiku, kdy upřednostnila sama sebe před zbylým příbuzenstvem, se stala vesnickým vyvrhelem.
Samotná Sardinie má poměrně důležitou roli. Nikoli ve smyslu, že by šlo o detailního průvodce po ostrově s tipy na levné ubytování a výborné restaurace – funguje zde hlavně jako atmosférický prvek a symbolický prostor umožňující vystoupit z běžného režimu a oddychnout si od každodenních starostí.
Titul je vhodný především pro čtenáře libující si v románech zaměřených na mezilidské vazby, emoce a postupné odhalování minulosti. Doporučit ho lze také těm, co běžně nesahají po náročnější literatuře a chtějí si hlavně odpočinout. Stěžejní roli zde hraje ženská perspektiva, proto může více oslovit ženy různých věkových kategorií – od dospívajících dívek, které se najdou v Sofii, až po starší ročníky, jež se mohou ztotožnit s Růženou nebo Alenou. Díky alternaci vypravěček si kdokoliv najde postavu, která mu bude blízká.
Znovu šlápnu do pedálů, abych se rozjela. Jenomže v tu chvíli něco křupne. Kolo se zatřese, což samozřejmě nečekám a naprosto neelegantně skončím rozpláclá na nedaleko rostoucím křoví. „Stando?“ zaječím, ale Standa tady není. Odjel, aniž by si všiml, že mu jaksi chybí spolujezdkyně. (str. 208)
Barbora Majchráková vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a v současné době pracuje jako manažerka kvality. Bydlí v malé vesničce v jižních Čechách a k literatuře má blízko již od dětství. Její prvotina Zámeček (2022) se setkala s obrovským úspěchem u publika. Následovaly humoristické počiny Pod Kaštanem a Domek v malinovém údolí.
Od spisovatelky jsem četla dílo Pod Kaštanem, a to mě osobně nenadchnulo. Afektované vyprávění s nepříliš silnou zápletkou pro mě tehdy představovalo zklamání. Ale tohle? Jako by řádky psal úplně někdo jiný, vtipné, dojemné a napínavé. Cesta na Sardinii pro mě byla milým překvapením a důkazem, že Barbora Majchráková dokáže psát nejen čtivě, ale i citlivěji, než jsem po předchozí zkušenosti čekala.
Závěrečné hodnocení: 89 %
Maminka, dcera a vnučka. Tři generace jedné rodiny. A cesta k moři, která na první pohled vypadá jako obyčejná dámská jízda. Jenom maminka ale ví, proč vybrala jako cíl právě Sardinii, a koho na ostrově bude hledat. Dcera si na pláži plánuje pořádně odpočinout. Nic víc. Nic míň. A vnučka? Ta se těší, až celá tahle příšerná rodinná dovolená konečně skončí. Pak je tu ještě Helena. Žena, o které se v rodině přes padesát let nemluvilo a která netouží po ničem jiném, než aby mohla vysvětlit, co se kdysi dávno opravdu stalo. Humorný román, který pohladí po duši a dodá odvahu jít si za svým.
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2026
Žánr: humorný román
Počet stran: 320
Počet stran: 320
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat